Advent bychom letos měli využít ke zklidnění a zamyšlení, říká Jan Cimický

I když se zdá, že epidemie koronaviru v Česku ustupuje, stále není jasné, jak to bude vypadat na Vánoce a s jakými omezeními budeme muset i pro tento sváteční čas počítat. Restrikce trvají dlouho, nejistota se stupňuje, někteří propadají beznaději, v jiných se probouzí vztek a zlost. A je možné, že tyto pocity se budou s blížícími se svátky stupňovat. O tom, jak situaci zvládat a jak s takovými stavy bojovat, jsme si povídali s doktorem Janem Cimickým, předním českým psychiatrem a taky neobyčejně laskavým a sympatickým člověkem.

Dá se nějak shrnout, jak vlastně koronavirová opatření dopadají na psychiku?

Dlouhodobé a zároveň stále se měnící pokyny psychiku zatěžují, překotné změny vedou ke zmatku a nejistotě, co je vlastně aktuálně platné. A může to vést až k obsedantnímu kontrolování vlastní aktivity. Jsou narušeny základní principy, které jsou nutné pro harmonii, což je náš zakódovaný program. Jde nám o pocit jistoty, bezpečí a snadné orientace. Doba koronavirová všechny tyhle principy narušila, nebo dokonce zpochybnila. Lidé se cítí nejistě, méně bezpečně a neorientují se, nevědí, jakou informaci si vybrat, respektive, která je ta správná. A média to protichůdnými provoláními ještě víc komplikují.

Je pravda, že se restrikce mohou na něčí psychice trvaleji podepsat a může jim i trvat, než se adaptují na rozvolnění, a budou mít třeba problém se zase scházet s lidmi?

My to už teď pozorujeme především na reakcích dětí. V první vlně se objevily úzkostné stavy u dětí nižších ročníků, které se pod vlivem informací bály vycházet ven, teď se situace opakuje. Starším dětem, jinak uvyklým na komunikaci pomocí počítače, najednou a paradoxně začali chybět spolužáci jako živé bytosti, nikoliv jako přátelé na Facebooku.

Jako by se trochu utlumil strach z projevů onemocnění a převládla obava z budoucnosti, z možné ztráty práce a z ekonomických, tedy finančních obtíží.

Nouzový stav a karanténní režim ale není tak přísný a nebude trvat tak dlouho, aby se dalo očekávat, že by u většího počtu lidí poznamenal trvale či přechodně jejich vztahy. U úzkostných jedinců bude nějakou dobu asi přetrvávat jistá opatrnost.

A do toho přijdou Vánoce. Jak podle vás lidé snášejí vidinu toho, že budou letos výrazně odlišné než jindy?

To uvidíme, až Vánoce proběhnou. V tuto chvíli ještě nevíme, jakou budou mít podobu. Rozhodně budou dnešními opatřeními ovlivněné. I přes ta omezení ale lidé zřejmě nebudou chtít na naplnění svátku mnoho měnit. Budou to možná omezenější svátky, bližší někdejšímu pojetí Vánoc, které lidé trávili doma, v rodinném kruhu.

Nastupující advent dává každopádně příležitost k tomu, aby se lidé vnitřně pokusili zklidnit, aby se zamýšleli a „meditovali“, tedy vzpomínali a dle možnosti třeba telefonicky kontaktovali ty, kteří v této době cítí ještě vetší osamělost než jindy. Ideální pro to je třeba výzdoba za oknem, světýlka, která mohou zvečera rozsvěcet, a dát tak najevo svoji připravenost na klid a harmonii Vánoc.

Počítáte s tím, že se teď případy psychických problémů lidí zintenzivní? Kdy si člověk od úzkostných stavů pomůže sám a kdy už má zajít za odborníkem?

Není úplně snadné stanovit přesné parametry, kdy už se má člověk vypravit za odborníkem. Hranice jsou u každého jiné, odlišné. Konzultaci by měl vyhledat každý, kdo začne pociťovat, že není schopen fungovat jako dřív, kdo má poruchy spánku, trpí nevysvětlitelnou úzkostí, případně smutkem, kdo je příliš a bez důvodu unavený anebo podrážděný. A takových lidí objektivně přibývá.

Pojďme ke konkrétním situacím: Je lepší přijet na Vánoce za babičkou a dědou a potencionálně je ohrozit, nebo radši nejezdit a zavolat jim nebo se spojit třeba videohovorem?

Pokud bude šíření koronaviru opět narůstat a bude ohrožena seniorská generace, rozhodně bych se klonil spíš k šetrnému kontaktu se vší opatrností. Možná by videohovor byl tím nejlepším řešením.

Jak vybalancovat zdraví duševní a fyzické? Měli bychom se třeba nechat pro klid duše testovat?

V poslední době jsme svědky toho, že lidé jsou v potřebě nechat se testovat „opatrnější“. Jako by se trochu utlumil strach z projevů onemocnění a převládla obava z budoucnosti, z možné ztráty práce a z ekonomických, tedy finančních obtíží.

MUDr. Jan Cimický, CSc.

Jako psychiatr působí v privátním Centru duševní pohody Modrá laguna, je čestným předsedou České sekce Mezinárodní organizace autorů dobrodružné a detektivní literatury (AIEP), členem Obce spisovatelů, Psychiatrické a akupunkturní společnosti J. E. Purkyně a francouzské psychiatrické společnosti (FIFP). Na Českém rozhlasu Dvojka moderuje páteční pořad Noční Mikrofórum a je autorem několika detektivních románů a vlastních sbírek básní, překládá také díla francouzských dramatiků a básníků.

A podobně jako při jiných virózách lidé více zvažují, zda se „nechat zneschopnit“, v tomto případě se tedy nechat otestovat a riskovat karanténu. Lidem se do toho zkrátka nechce. Jako by obava z projevů onemocnění byla zatlačována do pozadí a obava o zdraví ustupovala obavě z možných existenčních potíží.