Tak schválně, kdy si myslíte, že chytrý telefon poprvé přistane v rukou malému dítěti? Některé děti si umí už ve dvou letech samy zapnout YouTube a sledovat na něm pohádky. A když se jim pohádka nelíbí, tak ji zvládnou hravě přeskočit. Místo vlastní pozornosti jim dáváme do rukou tablety a telefony.
Reklama
Už nemusíme čekat na Večerníček do sedmi hodin večer. Pohádka je k dispozici kdykoli. Dva kliky a o dítěti za obrazovkou nemusíte následující desítky minut vůbec vědět.
Vlastní síť
Vlastní děti nemám, ale studovala jsem pedagogiku, pracovala ve školce a teď už víc než měsíc bydlím se svojí kamarádkou a jejím tříletým synem Matyášem. Nedávno jsme s Matym měli doma večer ve dvou… Omotali jsme celý byt klubkem vlny a vytvořili trochu jinou síť, kterou jsme pak společně prolézali. Ten den mě napadlo, že mu na ni příště připevním kolíčky pár obrázkových vzkazů, které tam najde ráno, než půjde do školky. A bude jim rozumět.
V tomhle bodě je důležité zmínit, že na bytě není wifi, teda je, ale tak slabá, že při úmorné snaze o stabilní připojení, vás úplně přejde chuť, být online.
Hlas mámy by měl být ale vždycky víc než dabovaná pohádka.
Když ten večer přišel čas na uspávání, tak to na mě samozřejmě zkusil. Ukázal na mobil a zeptal se, jestli mu na něm nepustím pohádku. Uznávám, že v konkurenci všech těch disneyovek to teď rodiče vůbec nemají jednoduché… A musí se zatraceně snažit. Hlas mámy by měl být ale vždycky víc než dabovaná pohádka. Máma tu ovšem dnes večer není a já tak pro jistotu hlasy měním, hraju maňáskové divadlo a občas si při tom sama ťukám na čelo.
Máma tu dnes není, co to zkusit trochu netradičně a offline?
Nechci mu pouštět pohádku. Prostě nechci. Chci být tady dneska pro něj. A vzhledem k tomu, že pohádka na YouTube by v bytě bez wifiny úplně zruinovala moje data, nepřichází ani jiná možnost v úvahu.
O zlé čarodějnici
Tak jo, mysli, holka... Co za pohádku si ještě pamatuješ? První mě napadne Ošklivé káčátko. Bohužel začnu vyprávět dřív, než si uvědomím, že si nepamatuju, co má tahle pohádka vlastně za message a jak má skončit. A tak to v půlce přetavím do příběhu o povrchnosti dnešního světa, šanci na změnu a důležitosti odpuštění.
Jsem tady připravená k boji se všemi strašidly, připravená povídat si a offline.
Pak spolu vymýšlíme nové názvy souhvězdí pro neonové hvězdičky nalepené na stropě, a když je konečně chvíli ticho, začne mi povídat o tom, že se mu včera zdálo o zlé čarodějnici, která ho unesla, a že se teď bojí, že se mu o ní bude zdát znovu. Možná to bylo tím, že jsem mu věnovala svou pozornost a neodbyla ho pohádkou na telefonu. Proto se mezi námi vytvořil bezpečný prostor a on mohl mluvit o tom, co je pro něj důležité… A taky o tom, čeho se bojí.
Povídat si offline
V devět už Matyáš spal. A já z nás dvou měla skvělý pocit. Že jsme zvládli uspávání bez mámy. Pohádku bez knížky. Večer bez wifi a noc bez zlé čarodějnice. A kdybych mu ten večer nechala na síti vzkaz, byl by to obrázek se srdíčkem. A taky jeden s přeškrtnutým bubákem, kterému se nemusí postavit sám. Protože já tady jsem. Připravená k boji se všemi strašidly, připravená povídat si a offline.
Zkuste doma alespoň na jeden den nebo večer vypnout wifinu i vy. Vypněte televizi. A vypněte si i data. A pak jen sledujte, co se s vámi a vaší rodinou bude dít… Vyhlaste si zkrátka svůj rodinný Den offline. Nebo se přidejte k tomu našemu.
foto: Shutterstock
