Básničky už nejsou výhradní doménou knižních sbírek. Mileniálům se líbí poezie psaná romantickým fontem na pastelovém pozadí ve čtvercovém rámečku na malé obrazovce. Čtou krátké, jednoduché verše, které s nimi na chvíli rezonují. Alespoň do té doby, než se přesunou k dalšímu rámečku. Řeč je o instagramové poezii, rostoucím žánru, který je milován miliony mladých čtenářů.
Reklama
Poezie má na Instagramu své unikátní místo. Působí na něm totiž jako milá a něžná síla v nevrlé bouři ironického, cynického internetu.
Co se na insta-poezii tak líbí? Je to její zranitelnost, to vydání se všanc, její odvaha ukázat lidskou stránku na platformě, která je plná neautentických, umělých a nepravdivých příspěvků.
Většina veršů vyvolává v lidech pocit spříznění, plní funkci self-help knih – mnozí je čtou místo motivačních citátů.
Na Instagramu se proslavila třeba pětadvacetiletá indicko-kanadská básnířka Rupi Kaur, která svými krátkými básničkami, jež jsou doprovázeny i jejími vlastními ilustracemi, uhranula přes tři miliony followerů. Ta do svých těl promítá zejména témata ženskosti, rodiny, intimity a bolesti.
{youtube}RlToQQfSlLA{/youtube}
Rupi ale nezůstala jen v onlajnu, díky internetové popularitě vydala i dvě básnické sbírky a prodala tři miliony vydání své prvotiny. Se svým uměním také objíždí svět a recituje. Její sláva navíc přispěla ke vzkříšení upadající četby poezie jako takové a růstu tržeb za básnické sbírky všude na světě.
Verše jako lék
V Čechách instagramová poezie zatím tolik rozšířená není, mezi průkopníky se dá řadit třeba spisovatelka a recitátorka Kate Rezková, která svými příspěvky na profilu Vesmír ve mně baví (a dojímá) 14 tisíc lidí. I ta letos vydala klasickou papírovou sbírku.
Instagramoví básníci se podle kritiků starají o to, že poezii, což býval vždy intelektuální literární žánr, klesá kvalita.
„Co mají instagramové básničky společného, je to, že většina veršů vyvolává v lidech pocit spříznění, plní funkci self-help knih – mnozí je čtou místo motivačních citátů,“ říká Eleanor Spencer-Reganová, ředitelka Institutu poezie na Durhamově univerzitě. „Funkce poezie se strašně mění v čase. Původně sloužila jako propagandistický nástroj králů a knížat a básníci byli velmi dobře placeni, aby opěvovali slávu svého pána. Teď bývá poezie často spíš vyjádřením, jak se kdo cítí, jaké má problémy,“ vysvětluje v rozhovoru pro Flowee Lukáš Sedláček, duchovní otec aplikace Poetizer.
Na úkor kvality
Zatímco instagramoví básníci zažívají komerční boom, literární kritici z tohoto trendu rozhodně nadšení nejsou. Kritizují verše především pro jejich jednoduchost a amatérismus. Instagramoví básníci se podle kritiků starají o to, že poezii, což býval vždy intelektuální literární žánr, klesá kvalita. „Poezie je redefinována jako krátkoformátní komunikace,“ píše například britská básnířka Rebecca Wattsová. „Čtenář je mrtev, ať žije konzumem poháněný obsah a instantní gratifikace,“ dodává. Rebecca chce po literární komunitě, aby přestala oslavovat amatérismus a ignoranci, a trvá na tom, že počet followerů „instabásníka“ neříká nic o kvalitě jeho básní.
Negativní je na Instagramu ovšem fakt, že vás rámeček omezuje na určitý počet slov.
Mnoho expertů s ní ale nesouhlasí a stojí si za tím, že ohlas, který Instagram poezii znovu vnesl, je pozitivní věc. Negativní je na Instagramu ovšem fakt, že vás rámeček omezuje na určitý počet slov a jeho scestně nastavené algoritmy také mohou způsobit, že se vaše poezie třeba k nikomu nedostane. To vadilo právě i Lukáši Sedláčkovi, který vyvinul Poetizer, díky němuž se prý snaží "o demokratizaci internetové poezie" a její globální revoluci. Na Poetizeru má totiž své šance být viděn (a čten) každý stejně.
foto: Shutterstock a Instagram, zdroj: Mashable