Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR zemře v Česku ročně na kardiovaskulární choroby více lidí než na rakovinu. Nemoci srdce a cév činí zhruba 40 % všech úmrtí. To znamená, že ročně připraví o život asi 45 tisíc Čechů, rakovina si jich za stejné období vezme zhruba 28 tisíc. V roce 2022 se s nemocemi oběhové soustavy v Česku léčily necelé 3 miliony pacientů. Češi navíc prožívají až 15 let života v nemoci. S profesorem Petrem Ošťádalem, předsedou výboru České kardiologické společnosti, jsme si povídali o možných příčinách těchto děsivých čísel.
Na nemoci srdce a cév v Česku ročně zemře asi 45 tisíc lidí, na rakovinu „jen“ 28 tisíc. Přesto se rakoviny většinou bojíme víc. Proč?
To má jistě více příčin, ale podílí se na tom i nedostatečná komunikace o závažnosti a nebezpečí kardiovaskulárních onemocnění směrem k široké veřejnosti ze strany nás, kardiologů, kteří o tyto nemocné pečujeme.
Podceňují Češi péči o srdce a cévy?
Bohužel tomu tak je. Ve srovnání s evropským průměrem je v české populaci více kuřáků, obézních, větší spotřeba alkoholu, méně pravidelné fyzické aktivity. Češi stále podceňují význam prevence a kontroly těch rizikových faktorů, které můžeme ovlivnit.
Jak velkou roli tedy hraje alkohol a kouření, kterým Češi holdují?
Alkohol a kouření představují velmi významné rizikové faktory pro onemocnění srdce a cév. Navíc jsou to faktory odstranitelné – tedy pokud člověk vynechá alkohol a nebude kouřit, pravděpodobnost vzniku onemocnění srdce a cév se sníží. Oba faktory navíc zvyšují riziko nejen pro kardiovaskulární onemocnění, ale i pro další choroby.
Přestože kardiovaskulární věda jde rapidně kupředu, lidí s chorobami oběhové soustavy v Česku stále přibývá. Proč? A o jaké jde ročníky?
Na tom se jistě může podílet i lepší diagnostika a záchyt onemocnění srdce a cév, ale velmi pravděpodobně zásadní roli hraje ten zmíněný nezdravý životní styl, zakořeněný v české populaci, který dramaticky zvyšuje riziko vzniku onemocnění srdce a cév. Navíc se do věku, kdy se tato onemocnění nejčastěji projevují, dostávají silné ročníky ze 70. let a stárnutí populace k tomu tedy jenom přispívá. Vliv může „paradoxně“ mít i akutní léčba, která je výrazně úspěšnější než dříve, a podaří se nám zachránit život lidem, kteří dříve na akutní onemocnění srdce, například infarkt myokardu, umírali; tito lidé nyní žijí déle, ale s onemocněním srdce a rizikem dalších komplikací, jako je třeba srdeční selhání, tedy nedostatečná schopnost srdeční pumpy přečerpávat krev.
Oběhové choroby, choroby srdce a cév… O čem vlastně mluvíme, o které choroby se jedná a které jsou nejobvyklejší, které nejvíce nebezpečné?
Nejčastějším kardiovaskulárním onemocněním je vysoký krevní tlak neboli hypertenze, se kterým se potýkají v České republice téměř dva miliony obyvatel.
Reklama
Z hlediska úmrtnosti stále nejzávažnější zůstává ischemická choroba srdeční – aterosklerotické postižení koronárních, věnčitých tepen, které se zužují a ucpávají a způsobují tím nedokrevnost srdečního svalu nebo srdeční infarkt, tedy infarkt myokardu. Ischemická choroba srdeční je stále zodpovědná zhruba za polovinu všech úmrtí z kardiovaskulárních příčin.
Jediná opravdu účinná léčba tkví podle lékařů v prevenci. Ale právě s tou mají Češi podle toho, co jste řekl, problém. Proč?
Rozhodně nelze říci, že jediná účinná léčba je prevence. Máme dnes v kardiologii k dispozici celou řadu vysoce účinných léků nebo léčebných zákroků, s jejichž pomocí můžeme zachránit život a zlepšit jeho kvalitu. Nicméně prevence je nesmírně důležitá, a zatímco ve využití řady zmíněných léčebných intervencí jsme již západní Evropu dohnali, v prevenci výrazně zaostáváme. Lze předpokládat, že se na tom podílí výchova k pasivitě, která byla součástí budování komunismu.
Věříme, že se lékař postará, a tak o sebe nepečujeme. Je tohle „poselství“ komunismu? Týká se jen starších ročníků?
Ať už je to následek cesty ke komunismu, národní nátura nebo absence finanční či jiné motivace, je to jeden z největších rozdílů mezi pacienty v Čechách a v západní Evropě.
Prof. MUDr. Petr Ošťádal, Ph.D., FESC
Vystudoval na 2. lékařské fakultě UK v Praze. V roce 2001 dokončil doktorský program Ph.D., roku 2006 habilitoval a roku 2020 dosáhl titulu profesora. Klinickou praxi zahájil ve FN Motol roku 1996. Od roku 2008 působil jako vedoucí Oddělení akutní kardiologie v Nemocnici Na Homolce, kam se dostal přes práci ve FN Královské Vinohrady. Od roku 2020 je předsedou České asociace akutní kardiologie. V roce 2023 se vrátil do FN Motol jako přednosta Kardiologické kliniky a rovněž působí od tohoto roku ve funkci Předsedy výboru České kardiologické společnosti.
Na západ od našich hranic se lidé mnohem aktivněji zapojují do primární prevence a léčby, aktivněji se starají o to, aby eliminovali odstranitelné rizikové faktory, aby nekouřili a dodržovali životosprávu.
A jak je to u Čechů s poctivostí při dodržování navržené léčby nebo doporučených opatření, pokud už nemocní jsou?
I zde je rozdíl oproti Západní Evropě. Řada českých pacientů nedodržuje léčebná opatření, neužívá doporučenou léčbu, nechodí pravidelně na kontroly, aktivně se nezajímá o to, zda je jejich cholesterol snížen do cílových hodnot nebo zda je s pomocí léčby normalizován krevní tlak.
Máte třeba nějaký příklad z praxe?
Jako velmi názorný příklad mohu uvést očkování proti chřipce, které u rizikových osob s onemocněním srdce prokazatelně snižuje riziko úmrtí, ale vyžaduje od každého jedince, aby se aktivně nechal očkovat – v České republice se nechá očkovat jen zlomek populace ve srovnání se státy na západ od našich hranic.
V souvislosti s kardiovaskulárními chorobami se hovoří o primární a sekundární prevenci. Jaký je mezi nimi rozdíl a jsou stejně důležité?
Primární prevence je soubor opatření, pomocí kterých lze předcházet vzniku onemocnění. Sekundární prevence je soubor opatření, pomocí kterých lze zpomalit progresi onemocnění nebo zabránit další příhodě u nemocných, kteří již kardiovaskulární onemocnění mají nebo srdeční či cévní příhodu prodělali. Oba typy prevence mohou zahrnovat trochu jiné postupy, ale oba jsou velmi důležité.
Co může podle vás lidem pomoci pochopit, že nejvíce si mohou pomoci sami v tom, že problému se srdcem a cévami ani nedají vzniknout?
Každý člověk může do značné míry ovlivnit svoje zdraví a svoji budoucnost. Kdo se o své zdraví aktivně stará, nejenže bude žít pravděpodobně déle, ale také kratší dobu stráví v nemoci a bude mít vyšší kvalitu života, to znamená méně bolestí a jiných obtíží, vyšší fyzickou výkonnost a lepší pocit.
foto: se svolením Petra Ošťádala, Profimedia, zdroj: Autorský článek
