Je závislost na telefonech špatná, když je závislost na knihách dobrá?

Média se nebojí titulků, které hovoří například o tom, že je čtvrtina teenagerů na svých telefonech závislá. Součástí podobných článků jsou i zmínky, že mladí s problémovým používáním technologií mají až třikrát větší pravděpodobnost výskytu deprese, úzkosti a problémů se spánkem. Z toho má pak plynout, že chytré telefony způsobují dětem problémy s duševním zdravím. Obecně je ovšem velmi sporné, zda může být někdo závislý na svém telefonu nebo na používání internetu či hraní počítačových her.

Někteří odborníci říkají, že to možné je, zatímco jiní tvrdí, že v tomto kontextu není správné používat slovo závislost. Nový dokument, který je souhrnem 41 předchozích studií o používání telefonů, také neosvětluje tuto téměř filosofickou otázku. Tedy s výjimkou potvrzení, že někteří dospívající jsou na svých telefonech denně pověšení opravdu dlouho a intenzivně.

Není to až moc?

Vědci se podívali na studie, které se zaměřovaly na chování lidí. Nejběžnější průzkum zahrnuje několik otázek, které by mohly pouze naznačovat vysokou úroveň používání telefonů, aniž by šlo nutně o patologický zdravotní stav. Vědci se dotazovali, zda teenageři používají svůj telefon déle, než sami zamýšleli, zda jim to způsobilo problémy ve škole s úkoly, nebo jestli jim ostatní řekli, že ho používají až moc.

Studie pouze ukazují korelaci mezi používáním telefonů a nahlášenými problémy duševního rázu.

Může to ale skutečně identifikovat závislost? Nahraďte „telefon“ za „knihu“ a jistě si dokážete představit horlivého čtenáře, který na mnoho z těchto „mobilně závislých“ otázek zaměněných za knihu odpoví ano. Přesto nemáme tendenci spekulovat o závislých čtenářích. Například Nicola Kalková z londýnské King's College uvedla ve svém výzkumu příklady teenagerů, kteří tráví tolik času hraním na svých telefonech, že si nenajdou čas ani na to, aby se umyli a občas vyrazili někam ven. To je určitě znepokojivé zjištění, ale studie nám neříká nic o počtu dospívajících v takto extrémním stavu.

Dalším problémem je, že studie obsažené v přezkumu nebyly reprezentativní, říká Amy Orbenová z University of Cambridge. Je to proto, že tým Nicoly Kalkové prohledal databázi všech studií o používání telefonu, přičemž hledal jeden konkrétní výraz, a to „závislost“. Studie, které zjistily nízkou úroveň problematického užívání, tak mohly být prostě přehlíženy. Kalková a spoluautor studie Ben Carter souhlasí s tím, že se jedná o omezení v jejich studii, ale tvrdí, že zjištění stále naznačují stav, který vyžaduje „další zkoumání“.

Deprese? Nemusí to být telefonem

Tvrzení médií, že telefony způsobují mladým lidem depresi, není podporováno všemi vědci, studie pouze ukazují korelaci mezi používáním telefonů a nahlášenými problémy duševního rázu, nikoli to, že jejich příčinou jsou telefony. Je celkem pravděpodobné, že když nemáte dost kamarádů ve škole, tak je vyšší pravděpodobnost, že budete hrát hry online nebo si s někým online dopisovat. Pokud tomu tak je, tak rodič, který v reakci na novinové titulky vezme svému dítěti telefon, může situaci ještě zhoršit.

Odřízne ho totiž od jediného kontaktu se světem. Kalková a její kolegové ve své studii uznávají, že našli jistou souvislost mezi používáním telefonu a duševním zdravím, ale nemají žádný důkaz o souvislosti příčinné. Novináři toto zapomínají doplnit, jejich příběhům o teenagerech a telefonech, které je ničí, to totiž moc nesluší.