Minulý týden proběhla českými médii zpráva o tom, že tuzemskému rumu, který už nesmí být nazýván rumem, hrozí úplný zákaz. Obsahuje prý rakovinotvornou látku. Stejnou látku v sobě přitom mají i potraviny, které považujeme za nanejvýš zdravé.
Bez tuzemského rumu se rozhodně neobešla žádná pořádná česká hospoda. Pil se samotný, v kafi nebo jako grog, přidával se do Kofoly. V roce 2003 se kvůli pravidlům EU musel přejmenovat, protože mohl klamat spotřebitele, neboť pravý rum pochází výhradně z cukrové třtiny. Vznikl tak tuzemák, který je nyní opět kvůli evropským nadnárodním orgánům ohrožen.
Návštěvníci hospod (a nejen ti) si už dávno zvykli, že na láhvi oblíbené lihoviny není napsáno slovo rum. Pít ho ovšem nepřestali a v jen opravdu lepších barech se po objednání obligátního panáku rumu obsluha zeptá, jaký konkrétní rum má host na mysli. Není divu, tento nápoj je v každé čtvrté sklence destilátu, která se u nás vypije. To ale nemusí být v příštích letech pravda. Vědci z Evropského úřadu pro bezpečnost potravin se totiž domnívají, že jedna z aromatických látek, které tuzemák obsahuje, je rakovinotvorná. Jedná se konkrétně o ethyl-formiát neboli ethylester kyseliny mravenčí. Název chemické sloučeniny možná působí trochu děsivě, ale rozhodně se s ním v rumu neotrávíme jako třeba v případě metanolu. Kde se tato látka ostatně v tuzemsku vzala?
Nejdříve se musel přejmenovat, teď mu hrozí úplný zákaz aneb tuzemák v ohrožení!!
Za co může Napoleon a vysoké clo
Za odpovědí musíme do historie. Sice se říká, že si tuzemský rum začali vyrábět čeští námořníci, kteří sloužili na lodích plujících do zámoří, a doma se jim po tom pravém rumu stýskalo. Je to ale jen tradovaná historka, na níž není zrnko pravdy. Za vznikem tuzemského rumu totiž musíme hledat císaře Napoleona. Francie za Napoleonova císařství soupeřila po dobytí zbytku Evropy především s Velkou Británií. K posílení své pozice vyhlásil císař Napoleon v roce 1806 takzvanou kontinentální blokádu, která znamenala pro habsburské země ztrátu některých surovin dovážených ze zámoří. Na druhou stranu to mělo pozitivní dopad například na rozvoj manufaktur a také pěstování už výše zmíněných brambor a cukrové řepy, tedy základních surovin pro výrobu lihu. „Bamboly té rostliny jsau teda každodenní ztrawau lidu chudšího a přicházejí i na stoly nejbohatších buď co takowé buď rozdílným způsobem přistrojené… Také z nich dobývá se kořalka…“ psal o bramborách ve Všeobecném rostlinopisu profesor Jan Svatopluk Presl v roce 1846. Blokáda sice po pádu Napoleona skončila, habsburská monarchie ale zavedla vysoká dovozová cla, a tak to byla v podstatě jen otázka času, kdy se objeví náhražka oblíbeného rumu, jako se to stalo v případě kávy a domácí cikorky. Stačilo vzít líh, kterého byl dostatek, a příslušně ho ochutit a naředit.
Pro aroma k souhvězdí Střelce
Barvu i chuť u nás vyráběného rumu dodával karamel, vůni vanilin nebo mandlové tresti a především ethyl-formiát, což je ester ethanolu a kyseliny mravenčí. Právě ethyl-formiát dodává tu klasickou rumovou chuť jak pravému, tak i tuzemskému rumu. Ten se ale nedělal jen u nás, ale kvůli vysokým dovozním clům prakticky po celém území habsburské monarchie. Innländer rum, jak se v úřední řeči označoval, se vyráběl ve velkém a ten brzo díky své ceně i vyladěné chuti vytlačil ten původní. Objevíme ho tak dodnes například v Rakousku, kde s jeho velkovýrobou začal v roce 1832 Sebastian Stroh, na Slovensku, kde s Čechy sdílí tuzemák, v Maďarsku si pak oblíbili tea-rum a Chorvaté zase popíjejí čajni či domači rum. Ethyl-formiát je sice pro tuzemák připravován synteticky, ale stejně jako další ethyly je zodpovědný za aroma různých druhů ovoce, v tomto případě konkrétně malin. Takový ethyl-butyrát zase dává vůni broskvím a i on je používán jako aroma v různých alkoholických nápojích. Maliny však zatím nikdo zakazovat nechce. Ovšem pozor – ethyl-formiát se vyskytuje i v dalekém vesmíru. Astronomové z Max-Planck-Institut für Radioastronomie v německém Bonnu hledali organické molekuly v obrovském prachovém oblaku v srdci Mléčné dráhy v oblasti nazývané Střelec B2 a objevili mimo jiné právě ethyl-formiát.
Evropská komise může připustit výjimku, jestliže určitý produkt je pro danou zemi těžko nahraditelný. A co si budeme namlouvat – to je právě případ Česka a tuzemáku.
Na výjimku máme určitě nárok
Dá se říci, že jestli se tam někdy člověk vypraví, bude obklopen vůní rumu? Asi těžko, stejně jako když bychom si přivoněli k bodnutí včelou, neboť i v jedu včelího žihadla je ethyl-formiát obsažen. Mají ho pochopitelně v tělíčkách i mravenci. Bude se pokoušet Evropská komise zakázat také maliny nebo tyto dva druhy společenského blanokřídlého hmyzu? Podle Evropského úřadu pro bezpečnost potravin ethyl-formiát rakovinotvorný je a Evropská komise stupeň jeho nebezpečnosti bude posuzovat. Je přitom zajímavé, že Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (Food and Drug Administration), vládní agentura USA, na ethyl-formiátu zatím nic závadného neshledala; přitom je tato instituce známá svou přísností. Máme se opět Bruselu bát, že nám tuzemák zakáže? Zatím to není jisté. Pijáci tuzemáku pak mají ještě jednu naději. Evropská komise může připustit výjimku, jestliže určitý produkt je pro danou zemi těžko nahraditelný. A co si budeme namlouvat – to je právě případ Česka a tuzemáku.
foto: Shutterstock
