Lascivní narážky nejsou doménou šéfů. Mnohem častěji si jimi frustraci vybíjí podřízení muži

„Většina literatury v této oblasti se zaměřuje na muže, kteří mají moc. Ve skutečnosti je však nežádoucí chování se sexuálním podtextem na pracovišti doménou mužů v podřízených pozicích, kteří si nejsou jisti svou rolí v práci a snaží se za každou cenu vypadat jako chlapáci, přestože objekt jejich zájmu reaguje odmítavě,“ shrnuje Laura Krayová, spoluautorka výzkumu a profesorka na univerzitě Berkeley Haas v Kalifornii.

Sama Krayová se v roce 2012 věnovala studii na téma flirtování žen při obchodním jednání. Nepřekvapivě zjistila, že „sociální propojení se svými s protějšky“ výrazně zvyšuje efektivitu vyjednávání ve prospěch zúčastněné ženy, na druhou stranu však může vytvářet dojem, že je využíváno jako hlavní nástroj vyjednávání, který nahrazuje skutečnou kompetenci.

Prolomené stereotypy

Magazín Research in Organizational Behavior pak v roce 2014 zveřejnil studii, z níž vyplývalo, že v práci strategicky flirtují právě ženy s nízkou mocí, protože z toho mají největší prospěch. Krayová se rozhodla tuto hypotézu sama ověřit v sérii studií. V jedné z nich měli účastníci možnost klást partnerovi opačného pohlaví otázky během online seznamovací schůzky.

Obtěžování může přicházet ze všech vrstev podnikové hierarchie. Výzkum však odhalil, že jediný směr, který vykazuje rozdíl mezi pohlavími, je mezi podřízenými, kteří směřují společenské sexuální chování k šéfům.

Na výběr měli ze dvou. Jestli měl někdy konflikt na pracovišti a jestli měl někdy na pracovišti vztah. Ta druhá je samozřejmě otázkou s lehkým, ale neskrývaným sexuálním podtextem. Krayová sledovala, kolikrát účastníci zvolili sociálně sexuální otázky, a zjistila, že muži iniciovali sociálně sexuální chování častěji než ženy. Činili však ale pouze tehdy, když se snažili o sebeprosazení (např. vypadat dominantně, mocně, ovládat). Tento rozdíl mezi pohlavími souvisel s tím, jak silně se tito muži sami identifikovali jako flirtující.

V další studii mělo přes 200 vysokoškolských studentů „pracovat na různých úkolech“ v roli šéfa nebo podřízeného. Každý pak měl před osobním setkáním s „vybraným“ partnerem ještě vybrat jednu ze dvou otázek, na které se partnera bude chtít při osobním setkání zeptat. Použity byly otázky z výše zmíněné studie. Muži, kterým bylo v úvodu studie řečeno, že budou v „týmu“ podřízeni šéfce, volili sociální sexuální otázky častěji než „šéfové“, „šéfky“ i podřízené ženy.

Mýlili jsme se

Tyto výsledky jsou podle Krayové poměrně překvapivé, protože prolamují stereotyp, že ženy s nízkou mocí mají největší sklon používat strategický flirt jako způsob, jak kompenzovat své nízké postavení.

„Studie netvrdí, že nadřízení pravděpodobně nebudou sexuálně obtěžovat,“ upozornila Krayová. „Obtěžování může přicházet ze všech vrstev podnikové hierarchie. Výzkum však odhalil, že jediný směr, který vykazuje rozdíl mezi pohlavími, je mezi podřízenými, kteří směřují společenské sexuální chování k šéfům. Tohoto chování se muži dopouštějí výrazně více než ženy.“