Staré spisovatelské moudro hovoří o tom, že úspěšný spisovatel musí nejdříve vystřídat deset různých povolání. Jakub Horák byl punkerem, procestoval polovinu světa, obchodoval s vínem, byl českým partnerem páté největší světové reklamní agentury se sídlem na Madison Avenue, založil hnutí Nevím, a také napsal několik knih, z nichž ta poslední se letos umístila na třetím místě v soutěži Magnesia litera - Kosmas cena čtenářů. Chodit do jeho Eccentric clubu se stalo výrazem dobrého společenského bontonu.
Reklama
V rozhovoru pro Flowee pak popisuje jak sociální sítě ovlivňují vnímání světa, proč má Kaplického knihovna v Praze své místo, a také jsme se pozastavili nad tím, že v Česku padají ze střech kominíci a přesto se o tom nikde v médiích nedočteme.
Jsi známý jako spisovatel a stratég volební kampaně Pirátů do parlamentu. Teď kandiduješ za koalici Spojené síly na pražský magistrát a jako jedno z volebních témat sis vzal Kaplického blob. Proč jsi jeho zastáncem? Pro mě je odvážná stavba možným jednotícím prvkem mezi minulostí a budoucností, co podle tebe může přinést Praze? Naše město je často bráno jako skanzen historické architektury, nebude mít třeba UNESCO námitky?
Když postavíme Kaplického knihovnu, pak si teprve uvědomíme, že už je 21. století. Proto je tak důležitá. My tu totiž žijeme spíš ve století devatenáctém. Za třicet let, které uběhly od sametové revoluce, vznikla v Praze jediná zajímavá stavba, ke které cestovky vodí turisty - Tančící dům. Těch třicet let je delší doba, než trvala první republika! A co vzniklo tehdy a co teď? Postavit Kaplického blob je potřeba, aby nám došlo, které je vlastně století - a dívali jsme se do budoucnosti, která bude ve znamení čistých, organických technologií a vesmíru.
Co se UNESCO týče, soutěž ocenila Mezinárodní unie architektů, UNESCO nebude mít problém s realizací výjimečné architektury, stejně jako nemá problém třeba s prosklenou pyramidou na hlavním nádvoří Louvre v Paříži. A že se blob všem nelíbí? Ale to je přece skvělá zpráva - copak se něco opravdu originálního líbilo od začátku všem? Knihovna je takový koan - zenová hůl plná knížek.
Byl jsi v první vlně těch, kteří se v ČR připojili k internetu, jsi považován za jednoho z nejvlivnějších lidí českých sociálních sítí. Co to pro tebe, jako milovníka literatury a psaného textu vůbec, tehdy znamenalo? Co jsi od toho očekával?
Sociální sítě jsou velké dobro a velký problém zároveň. Dobré jsou tím, že se tam mohou nají a propojit chytří lidé. Problém je, že totéž mohou udělat i lidé s předsudky - a když pak zjistí, že ty předsudky sdílejí společně, myslí si, že našli pravdu. A proč ty předsudky tak fungují? Z jednoduchého důvodu, jako fungovaly v médiích ještě před internetem. Každý den vyleze na střechu 10.000 kominíků, ale na titulní stránky se dostane ten jediný, který spadne.
Bez dobrých zpráv se obejdeš, ale neslyšet špatnou zprávu by tě mohlo stát život.
Z toho lze pak snadno usoudit, že nám tu neustále padají ze střechy kominíci. Lidi prostě víc přitahují špatné zprávy, což je evolučně dáno, protože signalizují možné nebezpečí. Bez dobrých zpráv se obejdeš, ale neslyšet špatnou zprávu tě mohlo stát život. A sociální sítě do toho vnesly ještě navíc tu myšlenku, že nejen že nám tu padají kominíci, ale ještě to někdo před námi zatajuje.
Dnes existují desítky sociálních sítí - twitter, facebook, instagram... V začátcích bylo mageo, kdy jsi sice neměl tisíce přátel, ale vazby byly daleko silnější. Jak bys srovnal elektronickou komunikaci tehdy a teď?
Když určitá činnost není masová, vazby jsou vždycky silnější. Je to jen pocit že jsi výjimečný, to je všechno.
Rozvoj internetu dal každému možnost neomezeně šířit jakékoliv informace. Svoboda ale zplodila takové věci, jako jsou Parlamentní listy, Aeronet nebo třeba skandál Cambridge Analytica. Co může průměrně inteligentní člověk udělat proto, aby se v mediální džungli neztratil?
Když dříve člověk hledal k něčemu informaci, šel do knihovny a tam se podíval do katalogu. V něm zjistil, že k danému tématu existují desítky knih, tak si vybral tři nejoblíbenější a o věci si něco nastudoval. Dnes si často člověk udělá názor po kliknutí na první článek, který mu padne pod ruku. A pak následuje confirmation bias - konfirmační zkreslení, což je tendence vyhledávat a upřednostňovat informace, které jsou v souladu s tím, čemu věříme, a naopak podceňovat nebo ignorovat ty, které jsou s naším přesvědčením v rozporu.
Bylo by však velmi nebezpečné chtít po státu, aby nějaké informace a nějaká média, například Parlamentní listy, blokoval. Protože my nevíme, kdo bude ten stát představovat zítra! Co když bude zítra ministrem vnitra Tomio Okamura a také bude chtít něco blokovat?
Jediná cesta tedy je, aby se slušní lidé spojili a podporovali kvalitní informační zdroje cestou předplatného, finanční podpory a sdílením. Internet musí zůstat síťově neutrálním i co se informačních zdrojů týče.
Pokud by za první republiky vysílala za hranicemi nějaká štvavá protičeská vysílačka placená nacisty, zodpovědný politik by věděl, co má udělat.
A co se skutečně radikálních a prokazatelně Ruskem podporovaných médií jako je Aeronet týče, well - platíme si tady tajné služby. Pokud by za první republiky vysílala za hranicemi nějaká štvavá protičeská vysílačka placená nacisty, zodpovědný politik by věděl, co má udělat. A především o tom, co udělal, nikde nevykládat.
Máš čerstvě narozenou dceru, na které velmi lpíš (jako každý otec). Co jí řekneš, až za tebou přijde a řekne: "Tati, zřiď mi účet na Facebooku"?
Já se zeptám její maminky :-) Mám plnou důvěru v úsudek své ženy, která jako zdravotní sestra a v současnosti studující na 1. lékařské fakultě má nastudováno i to, jak se děti mají vychovávat. Debatovali jsme v tomto smyslu například o tom, odkdy mají mít děti telefon nebo tablet s přístupem na internet. Připojení na sociální sítě vyvolává klasickou závislost, srovnatelnou s drogovou závislostí. Existuje množství studií, přednáší o tom můj přítel neurolog Martin Jan Stránský, věnuje se tomu i Petr Ludwig, autor Konce prokrastinace. Já bych tedy dítěti tablet vůbec nedával. Manželka naproti tomu argumentuje, že pak bude sociálně vyřazeno ze skupiny svých vrstevníků. Nějak se ale budeme muset rozhodnout, proto v tomto případě respektuji její autoritu, protože o této konkrétní věci podle mě ví víc než já.
Pravidelně odjíždíš na venkov, do Zen Garden (jak si překřtil váš rodinný domek), kde se odpojuješ od sítě. Proč? Načerpání sil, vyrovnanost?
Souvisí to s předchozí otázkou. Považuji za správný francouzský zákaz používání smartphonů a tabletů ve škole, který prosadil Macron. Připojení na sítě narušuje soustředění na to, co člověk dělá. Pokud se potřebuji na týden soustředit na nějaký projekt nebo text, odpojuji se od sítí. Myšlenky v člověku musí mít čas zrát.
Pokud se potřebuji na týden soustředit na nějaký projekt nebo text, odpojuji se od sítí.
Musíte usnout s nějakým nápadem na mysli, snít o něm a ráno se zase probudit znovu s tím tématem a přemýšlet o něm celý další den - a na to je Zen Garden ideální. Pokud během toho vyřizujete maily a komentáře na FB, ten proud v podvědomí se vám rozpadne a nikdy se vám věci nesloží dohromady.
Jsi hrdý pražský rodák, narodil ses tady a žiješ celý život. Čím je pro tebe Praha unikátní a přitažlivá?
Praha je vizuálně krásná. Teď jsem kontroloval svůj účet na aplikaci Most Travelled People a zjistil jsem, že jsem byl v padesáti zemích světa. A v Evropě je jediné srovnatelně krásné hlavní město, a to je Lucemburk. Praha je formovaná Vltavou, ta je pro ni klíčová. Z předchozích století tady máme krásnou architekturu. A žijí tady zajímaví lidé. Jsem pro zachování některých brutalistických staveb z období socialismu, protože za padesát let na ně budou potomci koukat jako na nesmírně zajímavé objekty, produkty určitého typu myšlení. Úplně tu chybí 21. století, viz blob, o kterém jsem mluvil.
A myslím si, že se to projevuje tak, že Pražan se mentálně nachází buď v devatenáctém století, nebo pořád v tom socialismu, který byl stavebně funkční, ale nebyl krásný. Jako obyvatel Malé Strany bych si rád myslel, že se Pražan může cítit i jako středověká bytost. I když tu ty domy máme a já bydlím například v domě, který patřil středověkému mnišskému řádu, není tomu tak. Obchody zaměřené na turisty a auta už středověkou atmosféru zničili. Turisté marně vysedávají v hospůdkách a čekají, kdy se zjeví golem nebo Kafka. Máme krásně zachované domy, ale kulturně jsme na tom - s výjimkou vážné hudby - bídně.
O konceptu "smart cities" se mluví už dlouho. Jak si představuješ Prahu budoucnosti?
Proč si mám představovat Prahu budoucnosti, když zatím nemáme ani Prahu přítomnosti? Proč se tu složitě staví něco nového s tisícovkami senzorů, když se data o dopravě dají koupit od aplikace Waze, která je prodává i Googlu? Za systém sledování dopravy nebo něco dalšího s předponou smart- se dá schovat cokoli. V infrastruktuře bychom se měli soustředit na velké dopravní stavby a dokončit okruh kolem města. Měli bychom dotáhnout projekt Nové spojení II, který umožní příměstským vlakům projet pod Prahou. Je potřeba začít stavět metro D, protože kdyby se objevila nutnost uzavřít Nuselský most, bez metra D se zhroutí doprava.
Ze smart city bych prosazoval jedinou věc - aby každá veřejná budova a každá zastávka vysílala zdarma wifi.
Souhlasím s Piráty, že pro zlepšení atmosféry i ovzduší v ulicích by bylo potřeba víc stromů – ovšem odborníci tvrdí, že není problém vysadit, ale stromy po několika letech uhynou. Protože vy vysadíte strom do jámy, a on nedokáže prorazit kořeny do udusané hlíny okolo. A protože je ve městě neustále vystaven šokům z otřesů i exhalací a není to jeho přirozené prostředí, umírá. Existuje způsob, kdy podél celé ulice vyhloubíte brázdu, do té vložíte plastové segmenty na způsob přepravek, které se pak zaplní hlínou a umožní, aby jimi kořeny prorůstaly. Stromy pak mají více živin a také jsou díky kořenům propojené, takže si živiny předávají navzájem a jsou mnohem odolnější a možná i šťastnější, co my víme. Problémem je samozřejmě s tím spojená kompletní překládka inženýrských sítí a s tím i cena - podle studie Prahy 7 takový strom může vyjít až na 500 tisíc. Takže s tím milionem stromů bych byl opatrný. Ze smart city bych prosazoval jedinou věc - aby každá veřejná budova a každá zastávka vysílala zdarma wifi. Pokud není vláda schopna nic udělat s telekomunikačním oligopolem a předraženými daty, město by mělo svým lidem pomoci samo.
Často dáváš najevo, že nejezdíš MHD. Co by se muselo změnit, abys i ty změnil názor?
Nic nezmění můj názor. Nemám nic proti MHD, já mám prostě rád svůj osobní prostor. Když projíždím městem, chci si přemýšlet o svých věcech a nepřemýšlet, jestli zrovna nemám vystoupit a přestoupit. Ale do města patří přece i individuální doprava pro lidi, jako jsem já. Naprosto mi vyhovuje jezdit Uberem. Mám celý život velmi špatné zkušenosti s taxikáři. Vždycky jsem z Nerudovky sešel na Malostranské náměstí, tam stálo pět taxíků čekajících na turisty, a když jsem na ně promluvil česky, všichni se mi smáli do obličeje, že jsou zadaní. A taky všichni moji kamarádi z USA, Německa nebo Francie vždycky zažili v Praze to, že je taxikáři okradli. Já se pak musel omlouvat a zvát je na pivo, abych svoji zem očistil a oni pochopili, že my Češi nejsme všichni špatní. Tito zlodějští taxikáři v centru u mě mají strašný vroubek a jestli se dostanu na magistrát, udělám cokoli, abych je eliminoval a tuhle ostudu napravil.
foto: Tomáš Kaňok
