Ekolog Vojtěch Vosecký: Praha potřebuje hnědé popelnice a re-use centra

Institut cirkulární ekonomiky v současnosti finišuje takzvaný Cirkulární Sken Praha, který má nabídnout konkrétní návrhy, jak město udělat zelenější a udržitelnější. „Je to realistická vize, kterou pro město tvoříme o tom, jak může chytře, efektivně a inovativně hospodařit se zdroji, minimalizovat odpad a ten, který už vzniká, využívat na maximum,“ říká CBO Vojtěch Vosecký.

„Sken je produkt, který vyvinuli naši holandští partneři ze Circle Economy. A něco podobného už dělají v Glasgow, v Amsterdamu nebo v Číně. V Glasgow díky tomu například vznikl pivovar, který vyrábí pivo z chleba, jenž by se jinak vyhodil z pekáren a supermarketů.“

Třeba ve Švédsku mají obchodní centrum, kde se prodávají jenom věci z druhé ruky, nebo jenom opravené, a to samo o sobě je racionální byznys.

I pro Prahu už jsou teď připraveny tři zajímavé projekty, konkrétně svoz organického odpadu, takzvaná re-use centra a změny v zadávání veřejných zakázek. A podle Voseckého mají velkou šanci na realizaci. „Celý projekt je geniální v tom, že to není další studie, která skončí v šuplíku, ale naopak vede ke konkrétním řešení. Ta se rozpracují tak podrobně, že se pak jen ‚na zlatém podnosu‘ dají vedení města, kterému stačí je pouze posoudit, schválit a pustit se do realizace. Je to takový holandský přístup k věci.“

S Vojtěchem jsme si povídali nejen o tom, jak by zmiňované tři návrhy pro Prahu vypadaly v praxi, ale také o tom, jak cirkulární ekonomika funguje u nás i ve světě.

Můžete nejdřív přiblížit, co vlastně znamená pojem cirkulární ekonomika?

Cirkulární ekonomika se podle mě vždycky nejlíp popisuje, když ji porovnáme s tím stávajícím systémem a s tím, jak zacházíme s našimi zdroji. V současnosti se často vyrábí produkty s nízkou kvalitou a trvanlivostí, rozbijí se po roce až dvou, někdy se z nich už v okamžiku spotřeby stane odpad, například když otevřeme plechovku s pitím. S odpadem nezacházíme dobře, často končí na skládkách nebo ve spalovnách a kvůli tomu pak zbytečně přicházíme o suroviny a zdroje. Z pohledu materiálu je to lineární systém. Cirkulární ekonomika nabízí alternativu, propaguje svět, ve kterém odpad neexistuje, odpad je v něm zdroj. Suroviny kolují v nekonečných cyklech a ideálně bez ztráty na kvalitě.

Můžete uvést nějaký příklad?

Cirkulární ekonomika vlastně není nic nového, naopak té lineární předcházela. Vždyť sama příroda je zcela „bezodpadová“. Ale třeba i před pár sty lety lidé tolik odpadu neprodukovali, spíše věci opravovali a zdroje efektivněji využívali. V odborných kruzích se říká, že až po druhé světové válce, když bylo třeba nastartovat ekonomiku, se přešlo na konzumeristickou spotřební společnost, která funguje doteď.

Máme tu velmi šikovné firmy, které dokážou z odpadu vyrobit skvělé věci, říká Vojtěch Vosecký

Cirkularita se naštěstí začíná vracet, takovým hodně propíraným příkladem v zahraničí je společnost Philips, která vyrábí žárovky a teď i lékařské produkty do nemocnic. Před několika lety zjistili, že se šíří nový fenomén LED žárovek a ty jejich staré typy, které vydrží dva roky nebo i méně, začaly být mimo zájem zákazníků. A tak se rozhodli, že budou pronajímat službu světla. V praxi to znamená, že se domluví třeba s nějakou kancelářskou budovou, že jim nainstalují veškeré světelné vybavení, dají tam ty nejlepší LED, postarají se i o údržbu a budova platí určitý měsíční paušál jen za tu službu.

Tak byl na trh uveden lepší produkt, ale za přijatelnou cenu pro zákazníka. A znamenalo to i obrovské energetické úspory, asi o 30 procent, protože Philips měl v tu chvíli motivaci vytvořit velmi kvalitní produkt, který vydrží co nejdéle a nemusí se opravovat. A je tam ještě jeden zajímavý aspekt, že když se nějaká část systému porouchá, Philips si ji může vzít zpět a vyrobit z ní něco nového.

Jak to vypadá v Čechách?

Mám radost, že i u nás už zajímavé projekty vznikají, některých jsme i součástí. Máme tu velmi šikovné firmy, které dokážou z odpadu vyrobit skvělé věci. Jedním z takových příkladů je společnost Nafigate, která mimo jiné vyvinula patent na využití odpadních olejů, ze kterých vyrábí plně rozložitelné bioplasty.

Nebo například obchody Bezobalu či MIWA. Jejich bezobalové prodejny přispívají k tomu, že se vzniku odpadu předchází. S Mattoni zase řešíme zálohování PET lahví, které by vedlo k více než 90% míře lokální recyklace a využití materiálu pro výrobu nových. Náš institut také pomohl už stovkám obcí k přechodu na cirkulární ekonomiku tím, že zefektivňujeme odpadové hospodářství a šetříme peníze.

Říkal jste, že připravovaný Cirkulární Sken už finalizuje...

Ano a pracujeme na něm necelý rok, od května 2018. Jeho podstatou je taková obrácená pyramida. Nejdříve jsme se začali ptát důležitých lidí z města a zdejších organizací na to, jaké sektory jsou pro ně důležité. Zda stavebnictví, IT, odpady a podobně. A zároveň jsme se dívali, jaký dopad mají na ekonomiku a životní prostředí. Poté jsme si z nich vybrali ty prioritní, konkrétně stavebnictví, potom vodu, odpady a energie a domácnosti, ve kterých jsme sledovali materiálové toky, kolik odpadu v nich vznikne a co se s ním dále dělá. A nyní, v poslední fázi, vytváříme návrh na konkrétní projekty, které by ty problémy dokázaly vyřešit.

Můžete zase uvést příklad?

Určitě. První z nich je řešení organického odpadu. Máte tady v Praze před domem hnědé popelnice?

To ne.

Právě, většinou organický odpad končí v těch černých na směsný komunální odpad. Takže se pálí ve spalovně, což je velká škoda. A právě teď navrhujeme, že by se zavedl plošný svoz organického odpadu od domácností, hotelů, restaurací, kaváren a dalších provozoven. Vše by se vozilo do bioplynové stanice, která by byla tady v Praze. Tam by se z odpadu vytvořil bioplyn, který by se pak využil na pohon těch aut, které by odpad svážely. Vznikl by tak uzavřený cyklus, kdy se z odpadu stává zdroj. Také by to přispělo k ekomobilitě.

V bioplynce navíc vzniká i organické hnojivo, které by se dalo prodat okolním farmářům. V cizině už to funguje, například v Oslu nebo v Berlíně. Mimochodem, něco podobného už jsme dokázali v Brně, kde dneska jezdí jeden takový „testovací“ autobus na bioplyn.

A ty další dva nadějné projekty?

Tím prvním jsou re-use centra, což je také takový koncept, který zatím v Česku moc nejede, ale v zahraničí ano. Je to v podstatě prostor, kde si lidé mohou věci vyměňovat, opravovat, znovu používat. U nás se zatím například pořádají takzvané swapy, jestli jste o tom už někdy slyšela.

Ano, lidé přinesou oblečení, někdy i další věci, které už nepotřebují, a za to si odnesou něco jiného. To pořádáte vy?

Spolupořádáme, pomáháme s propagací a měříme, kolik se tam protočilo tun textilu. Ale jak jsem říkal, re-use centra u nás zatím chybí. A je to škoda, protože v jiných zemích jsou velmi oblíbená. Nějakou dobu jsem žil ve švédském Göteborgu, kde mají třeba speciální opravny kol. Přijedete tam a oni vám zadarmo vysvětlí, jak si to kolo sám opravit. Sice tam tedy místo pěti minut strávíte dvě hodiny, ale příště už tam třeba vůbec nebudete muset. Takže to slouží i k osvětě a teď právě chceme navrhnout, aby podobná centra fungovala v Praze. Řešíme, k čemu přesně by mohla sloužit a jak by mohla být financována.

Kdo by je tedy měl financovat?

Ono si to na sebe může vydělat i samo. Třeba ve Švédsku mají obchodní centrum, kde se prodávají jenom věci z druhé ruky, nebo jenom opravené, a to samo o sobě je racionální byznys, takže to město nemusí dotovat. Lidé tam chodí, nakupují, utrácí, ale něco se i naučí. A navíc nepoužívají primární zdroje, ale jen to, co už mají.

A ten poslední projekt?

Poslední téma je zadávání veřejných zakázek. To je poměrně mocný nástroj, kterým se dá hodně ovlivnit. Jako město máte na starosti mnoho objektů. A představte si, že jenom takovýto prostor, kde teď máme rozhovor, potřebuje spoustu nábytku. A vy jako zadavatel můžete stanovit podmínku, že chcete jen nábytek z druhé ruky. To je dnes hodně složité i kvůli stávající legislativě, nedostatku zkušeností a příkladů z praxe.

Vojtěch Vosecký (1991)

Vystudoval holandskou Wageningen University, obor Urban Environmental Management se zaměřením na technologie a podnikání. Při studiích v Holandsku spojil síly se Soňou Jonášovou. Pomohl založit Institut cirkulární ekonomiky (INCIEN) a od samého začátku je aktivní i v jeho správní radě. V INCIEN se podílí jak na strategickém řízení, tak na konkrétních projektech zejména ve spolupráci se soukromým sektorem. Na starosti má i mezinárodní komunikaci a vztahy. Vojtěch je vášnivým snowboardistou a cestovatelem, který mimo angažmá v INCIEN pracoval na podobných tématech například v Evropském parlamentu nebo ve švédském Göteborgu.

Takže budeme pomáhat městu vytvořit takový manuál, jak zadávat veřejné zakázky ve stavebnictví tak, aby si mohlo určit, že chce právě při stavbě nové budovy používat třeba recyklované stavební materiály, nebo bude požadovat takový návrh, který bude pak jednoduše opravitelný a podobně.

Máte už nějaké konkrétní časové plány, kdy by se mohly začít zmiňované projekty reálně tvořit?

Vše bude záležet na vůli města a firmách, které projekty brzy budou moct posoudit a naložit s nimi, jak se jim bude líbit. Ale už teď na začátku března budeme prezentovat první návrhy a výsledky. Myslím, že něco z toho se určitě chytí a rozpracuje, a doufám, že náš institut bude u toho. Sken oficiálně končí v půlce dubna, studie bude veřejně dostupná a už teď připravujeme nabídky pro další města, která by z toho mohla těžit.