fbpx

S ředitelem think-tanku Evropské hodnoty o pražském primátorovi a Číně, o telefonech Huawei, o náměstí Borise Němcova a také o fanoušcích Slavie

Zveřejněno: 8. 5. 2019

Primátor Zdeněk Hřib má k Číně velmi rezervovaný vztah, proto se rozhodl přehodnotit smlouvu Prahy s Pekingem, kde chce například odstranit zmínky o uznání jednotné Číny. V reakci na jeho prohlášení a také například jeho cesty na Tchaj-van nebo přijetí představitelů exilové tibetské vlády hrozí Čína zákazem vystupování českých souborů, které mají ve jménu slovo „Praha“. „Primátor má na to plné právo,“ myslí si Jakub Janda, ředitel think-tanku Evropské hodnoty.

„Čína se snaží vydírat vedení města Prahy, aby změnilo svoji politiku. My jsme ale stále suverénním státem, i když se někteří čínští sluhové snaží, abychom nebyli.“ Jakub Janda je za primátorovy výroky rád, přestože to může být pro kulturní soubory dost negativní. „To se bohužel stává. Oni mohou jet jinam – primátor řekl, že třeba na Tchaj-van, což mi přijde výborné. A nic moc tím Česká republika neztratí.“

Primátor byl často v Česku kritizován, že si od Tchaj-vanu nechal zaplatit oficiální návštěvu. Je správné, aby si představitel suverénní země a jejího hlavního města nechal platit od kohokoliv služební cesty?

Stát by měl platit veškeré zahraniční cesty svým představitelům sám. Právě tak se vyhnete podezřením, že vás ten, kdo vás tam zve, nějakým způsobem ovlivňuje. Toto Čína dělá velmi intenzivně. Asi stovka českých občanů létá každý rok do Číny – novináři, politici, zástupci samospráv... Oni se s nimi snaží vytvářet vztah a za nějakou dobu některé z nich začnou trochu využívat. A to je jednoznačně negativní. To i naše bezpečnostní instituce velmi detailně sledují. To pozvání „zdarma“ je jen první fáze a v rámci ní se bude Čína snažit posouvat dál, získávat další vliv, který pro náš stát není vůbec pozitivní.

Když primátor řekne velvyslanci, že už se s ním nesetká, je to na to, aby se velvyslanec otočil a odjel domů.

Programy návštěv mají i naši spojenci – to ovšem Tchaj-van není. Je to blízký partner a já si myslím, že by do budoucna měl být naším spojencem. Ale pokud používáme slovo spojenec, myslíme tím státy NATO a EU. Všichni ostatní včetně třeba Ukrajiny jsou naši blízcí partneři, ale nejsou spojenci. Což má důležité bezpečnostní implikace, protože s nimi nemáme společné smlouvy o citlivé spolupráci a důsledném vzájemném prověření. Se spojenci sdílíme citlivé informace, budeme se v případě potřeby kolektivně bránit – takže i když je mi někdo bližší, jako třeba Tchaj-van nebo Ukrajina, tak pořád to nejsou spojenci, jen blízcí partneři.

Co mohou případné další kroky vůči našemu hlavnímu městu znamenat pro Prahu jako takovou? Může třeba Čína nedoporučit svým občanům do naší metropole cestovat? Praha je přitom pro obyčejné Číňany, proti kterým samozřejmě nikdo nic nemá, hodně oblíbenou destinací.

Může se to stát. Když výbor Nobelovy ceny udělil v roce 2010 cenu čínskému disidentovi Liouvi Siao-po, zkoušela Čína vydírat Norsko. Přišly obchodní blokády, Norsko se prakticky stáhlo a začalo se chovat vůči Číně velmi submisivně. Podobně to probíhalo nedávno vůči Švédsku, aktuálně vůči Kanadě. A časem se to může stát taky nám. Je spousta možností, kam to může eskalovat, od obchodních „trestů“ až po ty personální.

Spousta lidí myslí, že Čína je hezký a zajímavý stát, který u nás bude investovat a dodá nám pandu, ale mohlo by jim dojít, že je to vyděračská organizace.

Ale co to může znamenat pro Prahu? Kulturní instituce tam teď nějakou dobu nebudou jezdit. Předpokládám ale, že k nám bude stále jezdit například Čínský národní cirkus, což já bych ani nerušil, nebudeme se chovat jako oni. Čínské ministerstvo zahraničí opravdu může začít nedoporučovat, tedy fakticky svým občanům zakazovat, cestovat do Prahy. Pokud se k tomu Čína rozhodne, udělá velkou chybu. Zatím si totiž spousta lidí u nás myslí, že Čína je hezký a zajímavý stát, který u nás bude investovat a dodá nám pandu, ale mohlo by jim dojít, že čínský režim je de facto vyděračská organizace.

A já jsem za tohle vystřízlivění rád, protože není v našem zájmu si nechat od Číny stavět například kritickou infrastrukturu nebo komunikační sítě typu 5G. V okamžiku, kdy je nějaký stát kvůli pár slovům jednoho primátora schopný tohle proti vám udělat, tak si ho asi nechcete pozvat do ložnice.

Má smysl protestovat například tím, že přestaneme kupovat výrobky Huawei, když je většina základnových stanic mobilních operátorů vybavená právě jejich technologií?

Řešení není v tom, že za měsíc vyhodíme Huawei ze všech sítí, to asi není ani technicky, ani ekonomicky možné. Navíc je tady velký protitlak ze strany PPF, Číny i samotného prezidenta. Ale je to o bezpečnosti a citlivosti té sítě. V USA Huawei nesmí do veřejné infrastruktury státních institucí vůbec. Na druhé straně například v Srbsku je Huawei jeden ze základních stavebních kamenů i velmi citlivých sítí srbského státu, protože jim to nevadí a jsou Číně velmi otevření.

My dnes směřujeme spíš k americkému modelu. Otázka tedy je: Nakolik se budeme čínských ZTE a Huawei technologií zbavovat? Není to jen o technologii, ale zejména o lidech, kteří okolo nich dělají, kteří můžou být napojeni na čínské zpravodajské služby. Podle toho, co já slyším z bezpečnostní komunity, tak ty obavy tam jsou velké. V Polsku zadrželi dvě konkrétní osoby, které pracovaly pro Huawei a které se podle Poláků dopouštěly špionáže.

Čína si v Česku dlouhou dobu připravuje půdu prostřednictvím nejrůznějších investic. Jednou z nich byl i nákup fotbalového klubu Slavia Praha a já jako slávista mám dilema. Jak se k tomu mám vlastně postavit? Mám se zříct Slavie?

Pro fanouška by to neměla být zásadní věc. Pro stát to ale zásadní věc je. Čína využívá Slavii hlavně pro svoji legitimizaci. Jednou nám může začít připadat normální, že tady Číňané vlastní fotbalový klub, pivovar a třeba média. A potom časem si mohou zkusit dostat se do české kritické infrastruktury. A takto krok za krokem se ty věci normalizují.

Jakub Janda

Výkonný ředitel think-tanku Evropské hodnoty a vedoucí Programu Kremlin Watch. V rámci think-tanku Evropské hodnoty řídí projekty, které se věnují boji proti kremelské propagandě a obraně liberální demokracie. Ve Slovak Security Policy Institute působí jako Associate Fellow. Je členem redakční rady expertního portálu AntiPropaganda.sk.

Je to takové vaření žáby. Čínská vlivová strategie v celé Evropě je založena na tom, že se snaží získat symbolické uzly ve společenském životě. Což samozřejmě výrazný fotbalový klub rozhodně je. To je první fáze vlivové aktivity. Získáte uzlové body ve společnosti a skrze ně můžete lépe pracovat s tím, co je vaším hlavním cílem. A tomu se říká elite capture, tedy snaha o získání elity nebo establishmentu, konkrétních lidí, ke kterým pak získáte mnohem jednodušší přístup.

Pamatuju si, jak část fanoušků chodila v dresech, na kterých si logo sponzora, tehdy to byla ještě čínská CEFC, zakrývali tibetskou vlajkou…

To je trochu, jako když si hokejisté v roce 1969 zalepovali hvězdu na prsou… Chvályhodné vyjádření názoru na totalitní stát, který kontroluje všechny své obyvatele, neumožňuje politickou opozici, neumožňuje kritická média, je ve všech žebříčcích svobody médií úplně dole u dalších naprosto nejhorších diktatur světa. A co je nejdůležitější, chová se k České republice nepřátelsky. Když si přečtete třeba výroční zprávy BIS nebo některých jiných bezpečnostních institucí, tak tam najdete, co vše Čína a její zástupci u nás proti našemu státu dělají.

Ať už je to přímo špionáž, krádeže konkrétních informací u nás nebo to bylo i to veřejně známé vydírání čínského velvyslance vůči českým představitelům, kdy musel tchajvanský zástupce odejít z jednání. Čínský velvyslanec se v Praze choval tak, jako bychom byli kolonií Číny. Na základě toho řekl i premiér, že se s ním už nesetká. Což je jedna z nejzásadnějších věcí, které můžete velvyslanci říct. To už je opravdu na to, aby se velvyslanec otočil, odjel domů a přijel někdo jiný.

Jak může občan vyjádřit svůj názor, pokud tedy nemáme na mysli jen plamenná prohlášení na sociálních sítích?

Jedna z aktivit je třeba přejmenování pražských ulic. Třeba prostor před ruskou ambasádou se měl podle jedné aktivity přejmenovat na Náměstí Borise Němcova (známý ruský disident, pozn. red.). Přejmenovat by se mohla také třeba ulice Pelléova, kde sídlí čínská ambasáda. Mohla by se jmenovat třeba Nebeského klidu, Dalajlámova, Tibetská, Tchajvanská, těch možností je spousta. Čínu jako zemi s totalitním režimem to nezmění. Ale vyjádří to symbolický morální odpor, taková „moc bezmocných“, jak by řekl Václav Havel. Bylo by to vyjádřením toho, že nám to, co dnes Čína dělá, do jisté míry vadí.

A samozřejmě je to navíc možná trochu naštve a nic jiného se nestane. Ale už jen kvůli tomu, že naše společnost bude schopna vyjádřit odpor tím, že přejmenuje ulici nebo ceduli, tak mi to přijde velmi pozitivní. I když to nezmění zahraniční politiku daného státu, ale dá to jasně najevo, že my se nehodláme chovat jako čínská kolonie. Já bych asi neprotestoval proti fotbalovým aktivitám. Měl bych ale problém s tím, když představitel České republiky dává dres Slavie čínskému prezidentovi, což je jeden z nejbrutálnějších diktátorů na světě. Sport, konkrétně Slavia Praha, je využíván pro geopolitiku. A kdybych byl fanouškem Slavie, tak tohle by mi vadilo opravdu hodně.

Poslední otázka: Kdybyste měl jedno jediné přání, kterým byste mohl v Praze něco konkrétního změnit, co by to bylo?

Telefonní a Wi-Fi signál v metru. Je to taková malá blbost, možná to není nic zásadního, ale mně by to třeba zlepšilo život.

Související…

Jak se Čína přátelí s jinými zeměmi? Nabídne pandu
Monika Yang

foto: Zdeněk Strnad a archiv Evropské hodnoty, zdroj: Evropské hodnoty

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...