V rámci aktuálního Tématu týdne, které na Flowee věnujeme zlikvidovaným nebo alespoň počmáraným sochám, jsme se zeptali zástupců pražské radnice i opozičních zastupitelů a pražských politiků na pár zásadních otázek.
1) Co si myslíte o odstranění sochy Koněva a o posprejování sochy Churchilla? Je to v jednom i druhém případě legitimní vyjádření názoru, nebo se jedná o ideologickou manipulaci s veřejným prostorem?
2) Doba se vyvíjí a osobnosti, kterým se kdysi stavěly sochy, jsou dnes pranýřovány. Jenže ti, kteří jsou na piedestalu dnes, budou možná zítra už zase v nepřízni. Jak se chovat k artefaktům minulosti, které nám dnes již "nevyhovují"?
3) Komu byste nechali v Praze postavit sochu? A čí sochu byste naopak strhli?
1) Rozhodnutí o odstranění sochy Koněva bylo učiněno městskou částí Praha 6, šlo tedy o zcela legální a legitimní nakládání s majetkem městské části. V případě posprejování sochy Churchilla šlo o vandalismus. Rozumím frustraci lidí vzhledem k současné situaci ve světě, ale násilí nebo ničení majetku není smysluplnou cestou, jak bojovat za lidská práva.
Sochu by si zasloužil například generál Karel Kutlvašr, který velel Pražskému povstání.
2) Klíčová je role dané osobnosti ve vztahu k naší zemi, regionu či obci a také kontext, ve kterém byl památník vztyčen. U Koněva šlo například o to, že po skončení války nařídil bombardování Mladé Boleslavi, kde takto zavraždil 150 našich občanů včetně dětí, a také o to, že pomník byl odhalen až v roce 1980 především jako výraz normalizační servility. V případě odstranění některých monumentů z veřejného prostoru pak může být vhodnou alternativou jejich umístění do muzeí s doplněním historického kontextu.
3) Sochu by si zasloužil například generál Karel Kutlvašr, který velel Pražskému povstání. Budoucnost kontroverzních pomníků je na rozhodnutí jejich vlastníků, kterými jsou v Praze často městské části. Jsem přesvědčen, že je na místě vést věcnou a kritickou diskuzi o historických osobnostech a událostech, a to o všech jejich aspektech.
1) V případě Koněva demokraticky zvolení zastupitelé Prahy 6 rozhodli o odstranění sochy. V případě Churchilla jde o vandalský čin poškození památníku tohoto státníka. Nelze oba činy vůbec srovnávat. Maršál Koněv je historická osobnost, která má své stinné stránky, jako je jeho účast na potlačení demokratických tendencí v Maďarsku v 50. letech. Nelze se tedy divit, že zastupitelstvo také z tohoto důvodu sochu odstranilo. Jsme totiž jednou ze zemí, která má bohužel velké zkušenosti s komunistickou totalitou. Churchill bojoval proti největšímu rasistovi v moderních dějinách a významně přispěl k jeho porážce. Útok na jeho sochu považuji pouze za vandalství.
2) Neexistuje obecná odpověď – je to vždy individuální. Jsem přesvědčen o tom, že pokud je někde umístěna socha osobnosti, jejíž činy byly zcela v rozporu s principy demokracie, svobody a lidských práv, tak bychom takovou osobnost sochou ve veřejném prostoru uctívat neměli. To je případ právě maršála Koněva. Existují základní evropské hodnoty, jako je právní stát, demokracie a svoboda. Uctívat tedy někoho, kdo je zcela zásadním způsobem porušoval, je absurdní.
3) Kdybych byl členem zastupitelstva Prahy 6, tak bych také hlasoval pro odstranění sochy maršála Koněva, která tam byla umístěna v době tuhé totality. Na druhou stranu říkám, že je třeba si připomínat ty, kteří bojovali za svobodu Československa. Hlavně tedy sovětské vojáky, z nichž mnozí položili v boji svůj život. Měli bychom je uctívat jako hrdiny a pečovat o jejich hroby. Osobně bych v tuto chvíli sochu nikomu nestavěl. Sice se nejedná o sochu ani o pomník, ale jsem rád, že se na Staroměstské náměstí v podobě kopie vrátil mariánský sloup.
1) Je to přebírání světového trendu, který se teď děje. Připadá mi to jako hrozné barbarství. Tohle se dělalo v Římě, ve feudalismu. Když někdo dobyl území, tak první, čím začal, bylo znásilňování žen a strhávání soch. Přestáváme mít respekt k historickým událostem a souvislostem, začínáme dějiny interpretovat a dopouštíme se toho samého, co právě řadě jiných států vytýkáme. Každá osobnost má své slabé a silné stránky a nemůžeme se zaměřovat pouze na jedny z nich a myslet si, že likvidací symbolu přemažeme a přepíšeme dějiny. Tohle si nemáme nechat líbit. Ono to začne u Koněva, kterého rádi prodáme, a skončí to kde? Že budeme prodávat Masaryka?
Churchilla módně obviňujeme z rasismu, o Koněvovi říkáme, že nic neosvobodil, a tudíž sem nepatří, jako by tady ti Rusové ani nebyli...
2) Nejsem si jistý, jestli nedostatek respektu k událostem, sochám a obecně k tomu, co udělali naši předci, nám zavdává důvod. Něco jiného byl tank na náměstí Kinských, něco jiného byly symboly socialismu, něco jiného symboly čistokrevného komunismu, fašismu či diktátorství. Tohle, co zmiňujete, ale nejsou ty případy. Churchilla módně obviňujeme z rasismu, o Koněvovi říkáme, že nic neosvobodil, a tudíž sem nepatří, jako by tady ti Rusové ani nebyli... No, já nemusím mít Rusy rád a nemusím souhlasit s dohodou, v jejímž důsledku došli Amíci jen do Plzně, to nic nemění na tom, že Rusové tady byli a do Prahy přišli. Jestli se Pavel Novotný rozhodne udělat v Řeporyjích památník vlasovcům, má na to svaté právo, může i Rusy podráždit, ale pořád tady nevidím důvod k likvidaci památníků.
3) Jako lokální patriot Prahy 9 se musím pochlubit, že jsme udělali památník Emila Kolbena. Byla to až ostuda, že tahle osobnost, spojená s průmyslovým rozvojem Prahy, tady žádný památník neměla. Sochu jsme nechtěli, to jsme měli pocit, že je příliš velký monument, proto jsme si vybrali skleněnou desku. A sochu bych neodstraňoval žádnou.
1) Legitimní vyjádření názoru nemusí být legální a naopak. Každopádně si myslím, že vybíjet si frustrace z dnešní doby na sochách není nejlepší způsob vyjádření. Co se týče sochy Koněva, ano, je to majetek Prahy 6, ta socha byla nějakým středem pozornosti v tom negativním smyslu, ale podle mě celá kauza měla skončit tím, že se k soše dá tabulka vysvětlující kontext. Tedy nejen kdo byl maršál Koněv, co udělal za 2. světové války, co při potlačení povstání v Maďarsku v 50. letech, ale i kontext doby, ve které ta socha vznikla. U kontroverzních osobností by měly být tedy vysvětlivky, sochy by určitě ale neměli mít totalitní vůdci s krví na rukou, jako jsou Stalin, Hitler nebo Pol Pot. Co se týče sochy Churchilla, tak to je jiný příběh, do kterého nastoupil celý svět a který mi trochu připomíná nástup totality. Kdo nebourá sochy, ten není "in". A pak ještě přejmenujeme ulice, zrušíme bílé figurky v šachu, přejmenujeme Bílý dům...
Myslel jsem si, že po covidu budeme řešit něco jiného, něco důležitějšího. Neptal bych se tedy, zda je ničení soch legitimní, legální, ptal bych se, zda to není hloupé.
Já se jen s obavou ptám: Kde to skončí? Už jsem kromě Churchilla četl i vážně míněné odsudky Gándhího nebo Masaryka. My ale přece nemůžeme dnešní optikou soudit osobnosti z minulého, natož z předminulého nebo předpředminulého století. Chápu, že nastupuje něco jako nová neomarxistická síla, myslel jsem ale, že po covidu budeme řešit něco jiného, něco důležitějšího. Neptal bych se tedy, zda je ničení soch legitimní, legální, ptal bych se, zda to není hloupé.
2) Už jsem trochu odpověděl v předchozí otázce. To, co se teď děje, nám přece vadilo na komunistech. Ti přišli, zbourali sochy a postavili si vlastní. Byla to součást přepisování minulosti. Když se na to ještě dívám v kontextu toho, že letos byla v západním Německu odhalena socha Lenina a nedávno byla v Německu odhalena socha Marxe, tak mi to přijde neuvěřitelné. A my budeme uvažovat o tom, co s Churchillem... Přitom by nám mělo být jasné, že život žádné velké osobnosti nemůže mít jen světlé stránky.
3) Po téhle aktuální zkušenosti bych už nestavěl sochy asi nikomu. Je totiž velké riziko, že by tu sochu zase někdo brzy strhnul. Nebudu tedy dělat naschvály a nebudu navrhovat něčí sochu, i když s tím, co se se strháváním soch děje, bytostně nesouhlasím. Já jsem v roce 2018 vydal knihu Šílenosti doby korektní, kde popisuji, jak se vymýšlejí toalety pro různá pohlaví a podobně. Kdybych tam popisoval to, co se děje dneska se strháváním soch a rušením prvního tahu bílé figury v šachu, tak by mě měli všichni za šiřitele fake news. Proto je potřeba se znovu ptát, kde tohle skončí.
1) Musíme se naučit vnímat, že každý hrdina a velikán má i své stinné stránky, stejně jako každý jiný člověk. A přijmout to jako fakt. Každá socha je také symbolem něčeho, s čím je daná osobnost spojována. Koněv je vnímán jako spoluautor sovětské invaze do Československa. Churchill je zase vnímán jako symbol vzdoru a vítězství nad nacismem. Koněv byl odstraněn na základě demokratického procesu usnesením zastupitelstva Prahy 6, na jejímž území se nacházel. Sprejování kdekoliv po čemkoliv je vandalismus.
Instalace nebo deinstalace by měla pokaždé probíhat na základě veřejné diskuse a demokratického procesu, nikoliv násilím.
2) Každou osobnost je potřeba vnímat kontextem dané doby. Společnost se vyvíjí, zrovna tak se vyvíjí standardy, hodnoty a ideály společnosti. Sochy osobností je tedy potřeba vnímat jako symbol nějakého ideálu nebo zásluh. Instalace nebo deinstalace by měla pokaždé probíhat na základě veřejné diskuse a demokratického procesu, nikoliv násilím.
3) Sochu bych postavil Miladě Horákové. V souvislosti s výročím její popravy se to zcela nabízí.
1) V první řadě bych nesrovnával odstranění sochy generála Koněva s posprejováním sochy Churchilla, protože odstraněnou sochu nelze uvést do původního stavu. V případě sochy Koněva šlo jen a pouze o PR akci starosty Prahy 6 Ondřeje Koláře. Chtěl se zviditelnit, protože nic jiného nedělá, a svědčí o tom i vývoj zdůvodňování tohoto kroku. Nejprve mluvil o ochraně před vandalizací sochy, posléze argumentoval ideologicky rozporuplnou minulostí Koněva, aby nakonec trapně vtipkoval, že Koněv neměl roušku. Sochu Churchilla nikdo odstraňovat nechce, šlo spíše o připomenutí jeho rasistických názorů a činů, které jsou dobře zdokumentované.
Žádná současná socha mi také zásadně nevadí, ale určitě bych některé nestavěl, jako například právě kopii mariánského sloupu či sochu Marie Terezie v Praze 6.
2) Pokud jde o otázku, jak zacházet se sochami historických postav, které neobstojí ve světle současných měřítek humanity, myslím, že nelze zobecňovat. Osobně bych ale vždy nabádal k opatrnosti ohledně jejich odstraňování, protože nám minimálně připomínají, jak se tato měřítka mění, jak pomíjivý je statut dříve nezpochybňovaných ikon, ale i to, jak rozporuplná je naše historie. V každém případě bych ale varoval před využíváním soch při přepisování historie, jak to dělá současné vedení Prahy v případě kopie mariánského sloupu.
3) Nejsem příznivec stavění soch, ale pokud bych už musel, myslím, že by Praze slušely sochy Olgy Havlové či Františky Plamínkové. Žádná současná socha mi také zásadně nevadí, ale určitě bych některé nestavěl, jako například právě kopii mariánského sloupu či sochu Marie Terezie v Praze 6. Myslím, že tyto konkrétní akce vypovídají pouze o snahách některých politiků přepisovat historii a odvádět pozornost od toho, že pro současné občany Prahy nic nedělají.
1) V současné době existují jenom tři organizace na světě, které hromadně hanobí nebo ničí historické sochy. Taliban, Islámský stát a pak Black Lives Matter/Antifa. Všechny tři organizace mají totalitní praktiky, jiný než svůj pohled na svět neuznávají. Je třeba se takovým lidem bránit. Stát má povinnost nás před nimi ochránit, jinak už to není stát.
Určitě tu existuje ohromný prostor pro stavbu soch našich významných přemyslovských panovníků.
2) V demokracii existuje společenský úzus, že sochy se mají stavět pouze osobnostem, které už nežijí, a uplynul dostatečný čas na to, aby se mohlo objektivně posoudit, zda byly něčím užitečné nebo ne. Také se s těmi sochami šetří, protože jsou podrobeny ohromné diskusi a kritice. Naopak nedemokratické systémy staví sochy jako symbol upevnění moci. Pak se ale nedivme, že je lidé strhnou.
3) Určitě tu existuje ohromný prostor pro stavbu soch našich významných přemyslovských panovníků. Máme být na co hrdí, ale v Praze to nějak není vidět. To je třeba zejména mladé generaci neustále připomínat, že Češi v Evropě hráli velkou roli. Máme na co navazovat. A co se strhávání týče: nejsem talibánec, islámec ani antifák, takže strhávání soch nepodporuji.
1) Současné ničení a odstraňování pomníků svědčí o posunu, respektive převrácení hodnot ve společnosti. Slušnost, úcta k práci jiného, věcná diskuze jsou nahrazeny vulgaritami, hrubými urážkami kohokoliv, mediálními útoky, vandalismem. Je to i výsledek dlouhodobého úsilí o přepisování historie, manipulativního působení ze strany některých politických kruhů, neziskovek a médií, které předkládají veřejnosti polopravdy a lži. Odstranění sochy maršála Koněva je pak skandální urážkou našich osvoboditelů, plivnutím do tváře rudoarmějcům, již pokládali životy, abychom my mohli žít.
2) Jde o svědectví určité doby a jako takové by mělo být zachováno pro budoucnost.
3) Pomník v hlavním městě by si zasloužil mít Ludvík Svoboda. Určitě bych nepostavila na Staroměstském náměstí v blízkosti pomníku mistra Jana Husa a také bývalého popraviště 27 českých pánů symbol násilné rekatolizace a ponížení českého národa, tedy jakousi napodobeninu mariánského sloupu. Také nově postavený pomník vlasovcům v pražských Řeporyjích je ostudná oslava zrádců spolupracujících s fašisty.
Reklama
foto: Archiv a Internet
