Pavol Lupták z Paralelní Polis: Snaha unifikovat veřejný prostor je totalitářská tendence

Už několik let pořádá nezisková společnost Paralelní Polis akci nazvanou Hacker Congress. Jeho součástí bývá každý rok také velkoplošná reklama v místě holešovického konání. Letos ovšem organizátoři poprvé narazili. Radnice Prahy 7 zamítla žádost o instalaci velké reklamní plachty. „Unikátním motivem se Paralelní Polis identifikuje s poselstvím kongresu,“ říká Pavol Lupták, jeden z organizátorů a zakladatelů Paralelní Polis. „A prezentace tohoto motivu byla vždy součástí budovy Paralelní Polis.“ Tak už nebude. Praha 7 na to šla přitom chytře. Zakázat reklamu na charitativní aktivity nelze ani v památkovém centru, takže se zakázal zábor chodníku, který byl k instalaci plachty potřeba. Nevíme, jak to nakonec v Paralelní Polis udělali, ale plachta na budově visí. I se všeříkajícím vzkazem pro zástupce Prahy 7.

Čí je vlastně dům, ve kterém Paralelní Polis sídlí?

Budovu vlastní majitel domu, kde sídlí La Fabrika, pan Balous. A ten s žádným naším motivem neměl nikdy žádný problém.

Reklama na neziskové organizace nepodléhá schvalování ani regulaci. Proč jste tedy o povolení vůbec žádali? Protože je Hacker Congress placená akce?

Potřebovali jsme povolení pro zábor chodníku kvůli instalaci banneru. O povolení reklamy jsme nežádali, ale úřad nám zamítl zábor s odůvodněním, že nesmíme mít na domě reklamu.

Speciální zdvihač instalující plachtu v minulosti nikomu nevadil. Letos povolení nedostal

Místo reklamy jste vyvěsili plachtu s nápisem „Polibte nám prdel“. Jak zatím reagují lidé? A jak Praha 7?

Drtivá většina lidí kontext pochopila a reaguje velmi pozitivně. Praha 7 řekla, že je obsah nezajímá, ale měli problém s použitím velké plachty. Když už ale k zamítnutí ve finále došlo, pokládáme každý důvod za irelevantní.

Jsme organizace, která si klade za cíl vzdorovat autoritářským tendencím státu, jako je například toto plošné nařízení o unifikaci veřejného prostoru.

Pro Paralelní Polis jako neziskovou nestátní organizaci, která z morálních důvodů neakceptuje žádné státní granty a dotace, je úspěšný průběh kongresu otázka ekonomického přežití. A my pokládáme za úder pod pás, když nám instituce, od které jsme nikdy nic nechtěli a nechceme, stojí v cestě, na níž projevujeme naši suverenitu a nezávislost právě na téhle instituci.

Požádal vás už někdo, abyste tu plachtu sundali?

Zatím ne.

Ve vašem prohlášení se říká: „Pokud státní úředník rozhoduje o tom, co je a co není esteticky vhodné pro širokou veřejnost, dotýká se principů, které jsou vlastní totalitářským systémům.“ Existuje podle vás něco jako „přípustná regulace vizuální komunikace ve městech“?

Myslíme si, že vlastníci soukromých budov nebo jiných soukromých prostor by měli mít absolutní kontrolu nad obsahem, který tam umístí. Každá korporace určuje svou estetiku. I stát coby největší korporace takto pracuje. Kterýkoliv občan by měl mít právo prezentovat sebe i svůj majetek tak, jak on sám uzná za vhodné, i když to majorita může považovat za nevkusné. Není to tak dávno, kdy majorita rozhodovala o tom, že nevkusné jsou dlouhé vlasy, a máničkám je stříhali. Věřili jsme, že ta doba už je pryč.

Pavol Lupták

Etický hacker. Vystudoval na FEI-STU v Bratislavě a FEL-ČVUT v Praze obor informatika s diplomovou prací zaměřenou na ultrabezpečné systémy. Má 14 let zkušeností v oblasti IT bezpečnosti a tvorby nejrůznějších bezpečnostních auditů včetně sociálního inženýrství či forenzní analýzy. Ukázal přístup, jak hacknout SMS jízdenky kdekoliv v Evropě nebo čipové karty. Je jedním ze zakládajících členů pražské Paralelní Polis a stál také u zrodu iniciativy "Nepracujeme pro stát". Je členem umělecké skupiny Ztohoven. Stal se globálním občanem - vzdal se slovenského občanství a místo bankovních účtů používá kryptoměny.

No a teď mluvíme o homogenním diktátu státu, jak by měla vypadat estetika ve veřejném prostoru. Jsme přesvědčení, že společnosti by prospěla větší pluralita a variabilita nejen názorů, ale také jejich estetického provedení a prezentace.

Měla by platit rozdílná pravidla pro komerční a nekomerční komunikaci ve veřejném prostoru?

Ne. Navíc hranice mezi komerční a nekomerční komunikací je velice těžké vymezit.

V onom prohlášení mluvíte také o nutnosti dialogu. Kdo by se ho měl účastnit?

Dialog, po kterém voláme, by měl být přirozenou součástí vztahu mezi státními organizacemi a občany. Takže by se té debaty měli logicky účastnit také vlastníci budov a prostorů. My jsme organizace, která si klade za cíl vzdorovat autoritářským tendencím státu, za což považujeme i tohle plošné nařízení o unifikaci veřejného prostoru.

Co bude s plachtou dál? Dokdy ji tam budete mít?

Určitě tam bude ještě během kongresu HCPP20, který probíhá od 2. do 4. října. Kongres bude letos skutečně unikátní. Bude reflektovat téma digitální totality. Pokud vás zajímá, jak narůstají totalitární tendence států, jako je například regulace estetiky veřejného prostoru, určitě si ho nenechte ujít.