Prohlášení sochaře Petra Švolby k pražskému "lvu v kleci"

Sochař Petr Švolba na začátku října umístil kolem památníku okřídleného lva na pražském Klárově červenou krychlovou konstrukci. Podle něj jde o formu protestu proti nízké umělecké kvalitě památníku a také o předvolební manifest upozorňující na stávající politickou situaci. ČTK připomíná, že pomník vznikl v roce 2014 jako připomínka českých letců sloužících za druhé světové války v britském vojenském letectvu RAF.

Sochař Petr Švolba nyní rozeslal do redakcí prohlášení, v němž svůj počin vysvětluje. „Tato intervence je můj osobní protest – jakýsi poetický akt,“ uvádí Švolba. „Co se veřejného prostoru týká, jsem citlivý zejména k výtvarným realizacím a jejich kvalitě. Památník Okřídlený lev, věnovaný československým letcům působícím v Britském královském letectvu, beru jako exemplární příklad nízké umělecké kvality spojené s naprostým diletantstvím v rámci celkového procesu umístění díla do veřejného prostoru (chybějící kvalitní veřejná soutěž, odborná debata atd.), zejména jedná-li se o takto exponované místo.“

Shodou okolností jsem výše zmíněného lva zavřel do klece těsně před volbami do Poslanecké sněmovny, což beru jako benefit a svého druhu předvolební manifest.

„Nicméně pouze tato skutečnost by ve mně nevyvolala potřebu reagovat tímto způsobem. To, co mě ,donutilo‘ se takto vyjádřit, vzniklo až v kombinaci s pocitem určitého zmaru a obavy z toho, kdo a jak určuje směřování naší země. Shodou okolností jsem výše zmíněného lva zavřel do klece těsně před volbami do Poslanecké sněmovny, což beru jako benefit a svého druhu předvolební manifest.

Český lev je v područí lidí, kteří aktivně spolupracovali s komunistickým režimem. Právě ten se k hrdinům, jimž je tento památník věnován, v lepším případě otočil zády, v horším je různými způsoby perzekvoval. Rozhodně jsem tedy neměl v plánu nějak znevažovat památku letců, ale připomenout skutečnosti naší historie a poukázat na její pachuť, která tady stále přetrvává, která se čím dál víc dere napovrch. Tento text však není návodem, jak číst moji intervenci, ale jen odkrytí hlavních tendencí, které mě k ní vedly. Možností výkladů je samozřejmě více a nerad bych diváka svazoval nějakým definitivním pojmenováním.“