Ve Finsku si ze stojanu s elektrickou koloběžkou půjčíte i přilbu. Díky kampani

V Praze jsou už něco málo přes rok a vztah Pražanů k nim je stále rozpačitý. Řeč je o zelenobílých elektrokoloběžkách Lime. Ty si můžete velice snadno zapůjčit pomocí aplikace, dokážou vyvinout rychlost až 25 kilometrů za hodinu a na jedno nabití ujet celých 37 kilometrů. Podle zákona jsou elektronické koloběžky klasifikovány jako jízdní kola a vztahují se na ně stejné zákony.

Hlavní z neřestí, kterých se uživatelé elektrokoloběžek Lime v Praze dopouštějí, je jízda uživatelů po chodnících namísto cest. Na čemž má svůj podíl viny i nedostatek cyklostezek a nedotaženost pražské infrastruktury. Další z nich, a ta by asi měla vadit víc samotným uživatelům než chodcům, je také absence bezpečnostních přileb na hlavách často zběsilých, někdy dokonce opilých jezdců.

Nejde ani tak o to, aby si každý, kdo si koloběžku vypůjčí, okamžitě nasadil na hlavu přilbu, ale spíš o to, aby tahle možnost byla na dosah ruky.

Severské státy jsou v mnohém napřed a často se zabývají řešením problémů v okamžiku, kdy my ještě ani nevíme, že jim budeme v dohledné době čelit. Jinak tomu není ani v případě koloběžek. V Helsinkách vyřešili problém s koloběžkami poházenými po chodnících dobíjejícími parkovacími stanicemi, bezpečnostní přilby pak v rámci své reklamní kampaně zajistila farmaceutická firma Burana.

Tohle je na hlavu

Lime na svých stránkách tvrdí, že povinnost nosit helmu při užívání koloběžky mají jen osoby mladší osmnácti let, což je, vzhledem k právní klasifikaci koloběžky jako kola, pravda. Jenže koloběžka svými jízdními možnostmi o dost nebezpečnější než kolo, a ani přesto se po Praze moc koloběžkářů s přilbou na hlavě nepohybuje. Při často spontánním rozhodnutí koloběžku využít, totiž přilba není po ruce. V článku o koloběžkách Lime v magazínu Forbes je sice uvedeno, že za 200 korun si můžete přilbu zapůjčit přímo od Lime. Jak daleko pro ni ovšem budete muset jet a kam ji po použití půjdete vrátit, to už autoři ani oficiální webová stránka Lime neuvádí. A samo o sobě to trochu popírá filozofii mikromobility jako řešení problému "poslední míle", pro které se koloběžky jeví jako ideální.

Nejvlivnější finská společnost, která se zabývá výrobou léků na tlumení bolesti, se jmenuje Burana a s bolestí se rozhodla zatočit i v případě koloběžek. Ty totiž mimochodem způsobují řadu dopravních nehod. Srážky s chodci při jízdě po chodníku a srážky s auty jsou jen některé z nich. Burana se spojila s poskytovatelem elektrických koloběžek Samocat a vybavila je cyklistickými přilbami, které jsou k využití zdarma. Nejde ani tak o to, aby si každý, kdo si koloběžku vypůjčí, okamžitě nasadil na hlavu přilbu, ale spíš o to, aby tahle možnost byla na dosah ruky.

Kolik lidí v Helsinkách dostalo po nasazení přilby vši a jak dlouho helmy u koloběžek zůstaly, než se někomu zalíbily natolik, že si je odnesl domů, už komentář ke kampani neprozrazuje.