Města, která rostou do šířky, představují časovanou bombu. Kam míří Praha?

Je nás pořád víc a víc, přičemž takzvaný venkov se vylidňuje a města rostou. Někdy rostou organizovaně, plánovaně, jindy naprosto spontánně. Že je něco takového jako plánovaný růst opravdu těžké dobře promyslet, dokazuje třeba Metropolitní plán našeho hlavního města, který by měl začít platit roku 2023. Lidé zkrátka reagují jinak, než se píšou plány.

Zároveň je obrovský rozdíl mezi chudými a bohatými městy. Ta první rostou do šířky, ta bohatší spíš do výšky. Vezměme si takový nigerijský Lagos. Ještě před pár desítkami let to byl malý přístav v Guinejském zálivu. Dnes je to obrovské město s neskutečným počtem obyvatel.

Demografové navíc odhadují, že do roku 2030 by se tohle město mohlo zvětšit o dalších osmdesát procent.

Přesná čísla k dispozici nejsou, ale odhaduje se, že Lagos se rozkládá asi na dvanácti stech čtverečních kilometrech a obývá ho něco mezi šestnácti až dvaadvaceti miliony obyvatel. Poslední oficiální údaj ze sčítání pochází z roku 2009 a hovoří o patnácti a půl milionu – vyšší odhad, který jsme uvedli, vychází z novějších výpočtů podle spotřeby vody ve městě.

Nekontrolovaný příliv obyvatel

I to je ovšem údaj, který opravdu „plave“ na vodě. Pouze pětina obyvatel Lagosu má totiž přístup k vodě z vodovodního řadu a jen každý desátý žije v domě, který je napojený na kanalizaci. Demografové navíc odhadují, že do roku 2030 by se tohle město mohlo zvětšit o dalších osmdesát procent. Míří sem totiž uprchlíci z válečných zón, kterých opravdu není v Africe nedostatek. To všechno přináší problém se službami, dopravou počínaje a udržitelnou hygienou konče. K tomu ještě můžeme připočíst nedostatek přírodních zdrojů, zejména oné výše zmíněné vody…

Očekává se, že do roku 2050 budou mít ony jižní rozšiřující se metropole více než dvě miliardy dalších obyvatel.

Nekontrolovatelné šíření chudých měst představuje jakousi časovanou bombu, jejíž výbuch nakonec způsobí nespokojenost místních obyvatel. A není to jenom případ Lagosu. Podle posledních údajů OSN tři země, a to Indie, Čína a právě Nigérie, budou představovat do roku 2050 pětatřicetiprocentní globální nárůst městské populace. Nezisková organizace World Resources Institute (WRI) má za cíl podporovat environmentální udržitelnost, ekonomické příležitosti a lidské zdraví. V roce 2014 organizace získala od Stephena M. Rosse, amerického podnikatele a filantropa, třicet milionů dolarů na zřízení centra pro udržitelná města.

Obyvatelé periferie jsou rukojmí

Průzkum WRI a studie, která zahrnuje celkem 499 měst, ukázaly, že zatímco města rostoucí především vertikálně se nacházejí převážně v Severní Americe, Evropě a východní Asii, města v subsaharské Africe a jižní Asii rostou hlavně směrem „ven“.

Lagos v Nigérii je jedno z měst, které se neustále rozšiřuje. Do roku 2030 se má rozšířit o 80 procent

Očekává se, že do roku 2050 budou mít ony jižní rozšiřující se metropole více než dvě miliardy dalších obyvatel. Neschopnost řídit rozprostírající se rozlohu znamená větší ekonomické a environmentální riziko pro město jako celek.

Rozšiřování samozřejmě znamená také větší znečištění ovzduší, a tím i drastičtější dopady na zdraví obyvatel.

Při hledání dostupného bydlení se rodiny s nižšími příjmy obvykle stěhují na periferii města. Čím dál se dostanou z centra města, tím těžší to mají – na okraji města utratí dvakrát tolik peněz a třikrát tolik času na dojíždění než rodiny, které jsou blíž k zaměstnání, školám a zábavě v centru města. Stávají se také rukojmím místních firem, které nabízejí, že zajistí vodu, elektřinu a svoz odpadu. Tyto služby jsou pak nedostatečné a navíc mnohonásobně předražené. V indických a afrických městech mohou být tyto služby nabízeny už jen pouhých pět kilometrů od centra. Snahy o řešení investicemi do nové infrastruktury pak zvyšují deficity rozpočtů měst. Jejich rozšiřování samozřejmě znamená také větší znečištění ovzduší, a tím i drastičtější dopady na zdraví obyvatel.

Některá města se potápějí

A nejen to. V nízko položených nadmořských pobřežních zónách může nadměrné čerpání podzemních vod zavinit postupné klesání celých městských čtvrtí. Exemplárním případem je třeba indonéská Jakarta, která může během příštích deseti let začít mizet pod vodou. Na nepřirozené expanzi měst se pochopitelně podílejí soukromí vlastníci půdy, developeři a zkorumpovaní státní úředníci, kteří pouštějí developery tam, kde nové stavby nemají co dělat. Přeměna zemědělské půdy a pohlcování okolních osad vede většinou k nekontrolovatelné výstavbě slumů, jež jsou odpojeny od městských služeb.

Jakarta může během dekády začít mizet po vodou

Někde už se snaží vývoj podchytit. Města v Mexiku, Brazílii a Jihoafrické republice směřují nově vznikající čtvrti do již stávajících a dobře spravovaných městských částí, takže se nešíří dál za periferii. Mnoho měst také pracuje s komunitami v neformálně vzniklých osadách. Chtějí tak vytvořit dostupnou síť služeb, často ve spolupráci se soukromými, ale dostatečně prověřenými poskytovateli.

Jak to bude v Praze?

Na začátku jsme se zmínili o Metropolitním plánu našeho hlavního města, který by měl (když všechno dobře půjde) začít platit roku 2023. Porosteme do výšky, nebo matička měst záhy pohltí Jesenici, Říčany či Úvaly? Zdá se, že podle tohoto plánu bude možné stavět vysoké domy zhruba na deseti lokalitách hlavního města. V úvahu připadají například Vysočany, Holešovice nebo Pankrácká pláň. Na zhruba devětadevadesáti procentech území Prahy by měla být stavba dvanáctipodlažních budov zakázána.

Podle výše zmíněných příkladů rozšiřování města úplně šťastným řešením není.

Metropolitní plán by však kromě výškové regulace měl respektovat i charakter lokalit. Například na Vinohradech by nemělo být možné, aby zde vznikl jiný typ zástavby než blokové, která je pro tuto čtvrť typická. To nebylo v minulých letech vždy respektováno. Je ale potřeba chápat novou výstavbu s logickou návazností. Nejenže by tedy měla být respektována maximální výška, ale neměl by se objevovat ani opačný extrém, kdy socialistické plánování umístilo do mnohapatrové zástavby přízemní objekty, které měly v dané lokalitě například zajišťovat některé služby. Možná budeme roku 2023 překvapení, ale podle výše zmíněných příkladů rozšiřování města úplně šťastným řešením není. Všichni se totiž budou chtít nějak dostat do centra. A pár stovek míst pro auta na záchytných parkovištích to nezachrání.