Pro doktora Isaaca Ghinaie to byl tehdy jasný signál: Měj se na pozoru. Někdy v druhé půlce ledna přišla do nemocnice v Chicagu šedesátnice, která se právě vrátila z čínského Wu-Chanu. Měla jasné symptomy koronavirové infekce, tenkrát se jednalo o druhý případ v zemi.
O několik dní později přijali do nemocnice také jejího manžela. Důvod? Pozitivní test na Covid-19. Jelikož ale se svou ženou do Číny necestoval, znamenalo to jediné: Byl první osobou, která se nakazila virem přímo ve Spojených státech.
Lovci kontaktů, jako je doktor Ghinai, budou základním prvkem plánu na ukončení koronavirové karantény a znovuotevření ekonomik po celém světě.
Tyto zprávy přiměly doktora Ghinaie a tým dalších dvaceti zdravotníků, aby se pokusili vystopovat, kde přesně se v minulých dnech manželský pár pohyboval a s kým se manželé potkali. „Uvědomili jsme si obrovský rozměr: sledujeme první známý přenos viru Covid-19 z člověka na člověka ve Spojených státech.“
Návrat epidemiologické rozvědky
Doktor Ghinai je to, čemu se dneska v USA říká "lovec kontaktů", jeden z členů týmu terénních epidemiologů, kteří mapují pohyb a kontakty lidí, kteří měli v nedávné době pozitivní test na infekční chorobu, ať už je to ebola, tuberkulóza nebo teď nově koronavirus.
Je také důstojníkem takzvané "epidemiologické rozvědky", což je součást Centra po potírání infekčních chorob (CDC) v USA. Centrum má 130 až 160 odborníků, kteří jsou rozmístěni ve všech státech světa. Teď jsou ale všichni zpátky v USA a pomáhají zvládnout pandemii. Lovci kontaktů, jako je doktor Ghinai, budou každopádně základním prvkem plánu na ukončení koronavirové karantény a znovuotevření ekonomik po celém světě.
Než se lidé budou moct vrátit naplno do práce, musí se především vyřešit dvě věci – bude potřeba intenzívního testování, aby byli zachyceni nově nakažení, zároveň bude potřeba rozšířit mezi lidi aplikace pro chytré telefony, které zaznamenávají, kde se infikovaná osoba v posledních dnech nacházela.
Chce to davy detektivů
Existuje ale třetí prvek, který na sebe nepoutá tolik pozornosti, a to je manuální práce, která je potřeba k vystopování nových infekcí. Aby bylo možné zajistit, že nově infikovaní lidé nebudou nemoc šířit, budou zdravotníci, epidemiologové a úřady potřebovat daleko podrobnější informace o jejich pohybech a setkáních, než nabízí ona výše zmíněná "monitorovací" aplikace.
Ve Spojených státech bude potřeba najmout minimálně 100 tisíc takových lovců kontaktů.
To znamená, že vlády budou potřebovat najmout davy detektivů, kteří budou shromažďovat kontakty na nové potenciální pacienty. Bude se to dělat prostřednictvím dotazování na symptomy virové nákazy a také zjišťováním toho, s kým se tito noví potenciální pacienti dále setkávali. Představme si tady princip letadla: nahoře jeden nakažený, pod ním tři, pak z každého zase tři… No a v páté úrovni jich je 121 a počet stoupá exponenciálně.
Zdravotníci si začali teprve nyní uvědomovat, jak obří zdroje budou potřebovat, aby dokázali efektivně vystopovat všechny dané kontakty – stejně jako to udělaly již dříve tento rok Tchaj-wan, Jižní Korea nebo Singapur.
Kolik je třeba lovců
Bloomberg School of Public Health na Johns Hopkins University odhaduje, že ve Spojených státech bude potřeba najmout minimálně 100 tisíc takových lovců kontaktů. Náklady? Nějakých 3,6 miliardy dolarů. Bývalý ředitel CDC Tom Frieden už dnes tvrdí, že to je konzervativní odhad a že reálné náklady mohou být až třikrát vyšší. A současný ředitel CDC Robert Redfield řekl, že bude potřeba výrazně vyšší počet zdravotníků, kteří budou lovit kontakty, až se ekonomika zase rozjede. „Nemůžeme si dovolit několik ohnisek nákazy, ze kterých se může nákaza šířit nekontrolovatelně dál. Bude potřeba velmi agresívní akce, něco s názvem ,zablokovat a vyřešit‘.“
Hektický chicagský únor, který si prožil doktor Ghinai, ukazuje, jak ohromný objem práce včetně kontaktování nejrůznějších lidí bude potřeba. Vycházejme ze dvou výše zmíněných infikovaných jednotlivců. Tým doktora Ghinaie pracoval s 350 monitorovanými kontakty, což zahrnovalo lidi na jejich pracovištích, v obchodech a zdravotnických zařízeních. A všechny tyhle lidi zdravotníci navštívili.
Ne všichni si pamatují
Tito nakontaktovaní lidé pak dvakrát denně obdrželi maily, které se jich dotazovaly na symptomy. Pokud neodpověděli, nebo z odpovědí vyplývalo, že vykazují známky nákazy, někdo z týmu jim zavolal. Illinoiské zdravotnické úřady, pod které spadá i chicagská nemocnice, také využívaly data ze záznamů o poskytnuté akutní péči, aby sledovaly další možné kontakty. Výsledek: 75 testů na Covid-19, pozitivní byl nakonec jen původní pár. Doktor Ghinai tvrdí, že výsledek je postaven na velmi zevrubném sledování.
„To nejtěžší je přimět lidi, aby vám dali kompletní seznam těch, se kterými se setkali,“ říká Eric Pevzner, mluvčí programu CDC Epidemic Intelligence Service, který sídlí v Utahu. „Když někoho opakovaně zpovídáte, často se stává, že zapomenou třeba na to, že sestřenice má přítele. To je ten problém – těch pár lidí, kteří si přesně nepamatují, s kým a kde byli. A pokud nevyhodnotíte i tyhle, tak je pak velmi těžké šíření nemoci zastavit.“
V pandemii se to zvládnout nedá
V Americe, Velké Británii a ostatních západních zemích, které se teď horko těžko vyrovnávají s dopady pandemie, bylo trasování kontaktů zavedeno hned po vypuknutí nákazy, ale během února a března jeho význam klesal – počet nových infekcí stoupal tak rychle, že mnohonásobně převýšil dostupné lidské kapacity. Poslední dobou se týmy lovců kontaktů soustřeďují hlavně na místa, kde je hustota populace tak vysoká, že výrazně ovlivňuje rozšíření nemoci, jde například o vězení nebo pečovatelské domy. Snaží se tak izolovat potenciální nákazu právě na tato místa.
I přes šílený zmatek se během posledních dvou měsíců povedlo v několika případech dokončit kompletní trasování kontaktů a oslabit šíření nemoc.
„Situace, kde je spousta lidí na jednom místě, jsou nejproblematičtější. Většinou to znamená, že stovky lidí sdílejí společenskou místnost, jídelnu nebo toalety,“ dodává Pevzner. „Je pak velmi obtížné zjistit, komu hrozí riziko a kdo je ten daný kontakt, na který poukázal nakažený člověk. A je ještě obtížnější zjistit, odkud na dané místo ten virus vlastně přišel.“
I přes šílený zmatek se během posledních dvou měsíců povedlo v několika případech dokončit kompletní trasování kontaktů a oslabit šíření nemoci. V malém italském městečku Vò poblíž Benátek provedla skupina výzkumníků během února a března epidemiologický experiment, který zahrnoval jak agresívní testování, tak trasování kontaktů. Projekt začal jako poslední pokus, jak dostat virus pod kontrolu, ale výsledkem bylo nakonec jedno z nejkomplexnějších epidemiologických zobrazení rozšíření nemoci v malé komunitě.
Italský úspěch
Vò je město, ve kterém došlo v únoru k prvnímu koronavirovému úmrtí v zemi. Je to také jedno z mála měst v těžce postižené zemi (23. března více než 25 tisíc mrtvých), které bylo kompletně uzavřeno. Stefano Merigliano, profesor medicíny z univerzity v Padově, který řídil celý projekt v terénu, říká, že skupiny po 16 lidech trasovaly kontakty uvnitř školy po dobou tří dnů. „Začínali jsme v devět ráno a lidé se už venku stavěli do fronty.“
Ve chvíli, kdy se lidé začnou znovu pohybovat, se trasování kontaktů stává zcela zásadní.
Testování odhalilo asymptomatické případy lidí, kteří nevěděli, že jsou nemocní, ale přitom šířili nemoc dál. Jakmile zdravotníci zjistili, kdo je infikovaný, nastoupili "lovci kontaktů" – mezi nimi čerství absolventi, sestřičky z Červeného kříže, které dříve působily ve válečných zónách – a zakreslovali postup nemoci do map. Pochopení toho, kde se virus šíří, bylo základní podmínkou izolace nových případů. Výsledkem bylo, že vědci byli schopni snížit míru infekce z 3 procent na 0,3 procenta, říká Andrea Crisanti, profesor na Imperial College London, který se na studii také podílel. První epicentrum ve Vò se nacházelo v kavárně. Úřady věří tomu, že tam nemoc zanesla žena, která se vrátila z Německa.
„V přísné karanténě a při zákazu vycházení nepotřebujete trasovat kontakty. Víte, kde všichni jsou a kde byli,“ říká profesor Crisanti. „Ovšem ve chvíli, kdy se lidé začnou znovu pohybovat, se trasování kontaktů stává zcela zásadní.“
Najděte je a oddělte je
Metody, které lovci kontaktů používají, se zásadně neliší od těch, které používají detektivové. „Sbíráme jména a jejich nejčastější kontakty,“ říká doktor Merigliano. „Je to princip veřejné hygieny, známý od padesátých let: Najděte nemocné, izolujte je a oddělte nemocné od zdravých. To platí kdykoliv, ať se jedná o Ebolu, Sars nebo cokoliv jiného.“
Rodina nemá šanci truchlit, nemůžou se navzájem podporovat, protože se bojí přenosu.
Dr. Ghinai uvádí, že je zásadní získat si důvěru infikovaných pacientů. Lovci kontaktů se jich totiž ptají na potenciálně velmi důvěrné informace. „Jedním z klíčových faktorů je vybudovat si úzký vztah a poté pozorně naslouchat. Často se stává, že správně položená otázka dokáže vyvolat vlnu správných odpovědí… Jednou z velmi užitečných věcí je kalendář. Otevřete jej a ptáte se: Kde jste v ten daný den obědvali a s kým?“
Uprostřed nemocných a umírajících to může být navíc emocionálně velmi náročná práce. Eric Pevzner popisuje trasování kontaktů v domácnosti, kde byl otec aktuálně hospitalizován v nemocnici. Předtím byl ve styku s rodinou, takže pozitivní testy měly matka i dcera. „Matka nám pak při jednom telefonátu sdělila, že její manžel zemřel. Bylo to zdrcující. Teď byla pozitivní i máma, pozitivní byla dcera, syn byl negativní, zavřený ve sklepě. Nikdo z nich nemohl otce vidět. Matka nemohla svého syna ani utěšit. Jako když v Africe řádila Ebola. Rodina nemá šanci truchlit, nemůžou se navzájem podporovat, protože se bojí přenosu. Je to šílené.“
Sta tisíce detektivů?
Doktor Ghinai popisuje případy, kdy se infekce rozšířila během narozeninového večírku a během pohřbu – což jsou přesně ty velké rodinné sešlosti, které nyní nejsou povoleny, nebo jsou zásadně omezeny. „Je to drastické opatření, ale je velmi důležité,“ říká Ghinai.
Před vládami stojí zásadní výzva, jak široké trasování musí být připravené, aby si mohly dovolit otevřít ekonomiku ve chvíli, kdy počet nových nakažených dostatečně klesne. Podle jedné z teorií dokáže kombinace testování a trasování kontaktů rychle zachytit nová epicentra epidemie a izolovat infikované pacienty ještě předtím, než stačí virus předat. Což ovšem bude vyžadovat spoustu lidských zdrojů. Zatímco Nový Zéland s počtem obyvatel 4,9 milionu zapojil do trasování kontaktů pouze 190 zdravotníků, Světová zdravotnická organizace uvádí, že Čína poslala 9 000 lovců kontaktů jen do samotného jedenáctimilionového Wu-chanu.
Zpráva z Johns Hopkins univerzity doporučuje, aby ve Spojených státech bylo do trasování lidí zapojeno celkem 100 tisíc zdravotníků. „Ač toto číslo může být ohromující, je to z hlediska počtů na hlavu stále pouhá polovina těch, co byli nasazeni ve Wu-chanu,“ říká Ghinai.
Když uvolnit, tak trasovat
CDC odhaduje, že v současné době se trasování v Americe věnuje pouhých 600 lidí. Federální vláda a jednotlivé státy ale chtějí tento počet zvýšit. Stát Massachusetts například oznámil plány najmout dalších tisíc lidí na trasování kontaktů. V Utahu najímají úřady přímo brigádníky bez vědeckého vzdělání, aby jim pomohli s další fází trasování. Tlak na výrazné rozšíření trasování roste spolu s debatou na uvolnění restriktivních opatření také ve Velké Británii.
Už netrasujeme každý nový případ, spíš se soustředíme na specifická místa, jako jsou například rezidenční oblasti, abychom co nejvíce chránili rizikové skupiny.
„Británie urgentně potřebuje zavést trasování kontaktů a implementovat ho v tak širokém měřítku, jak jen to bude možné. Musíme identifikovat, kde se virus nachází, a získat lokální kontrolu nad epidemií. Až pak můžeme zvažovat uvolnění restriktivních opatření,“ říká Tim Colbourn, docent z Institute of Global Health při University College London. Pokud budou trasování kontaktů, testování a izolace dostatečně široké, můžeme tím zabránit dalším dlouhotrvajícím karanténám.“
Yvonne Doyleová, ředitelka ochrany zdraví vládní organizace Public Health England, tvrdí, že trasování kontaktů stále probíhá. „Už netrasujeme každý nový případ, spíš se soustředíme na specifická místa, jako jsou například rezidenční oblasti, abychom co nejvíce chránili rizikové skupiny,“ říká Doyleová.
Linda Niccolaiová, profesorka epidemiologie na univerzitě v Yale a ředitelka programu nových infekcí v Connecticutu, uvádí, že měla mobilizovat skupinu dobrovolníků, kteří měli pomáhat městu New Haven, kde stojí právě univerzita. I když je to prý náročné, hlavním přínosem trasování kontaktů je podle profesorky komunikace s komunitou: „Lidé ty telefonáty fakt oceňují,“ říká Niccolaiová. „Jakmile půjde křivka počtu nemocných zase dolů, trasování kontaktů se stane ještě důležitějším. Zvláště ve chvíli, kdy přestanou platit nařízení ohledně dodržování bezpečných vzdáleností, karantény a lidé se začnou vracet ,mezi lidi‘.“
Virus je tu zkrátka s námi. Tady a teď.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Financila Times
