„Věřím, že kde je pocitovost a slušnost, úspěch se dostaví,“ říká bývalý číšník Michal Jenček, který už více než dva roky provozuje Moje cukrářství v centru Prahy. V exkluzivním rozhovoru nám mimo jiné prozradil, jaké je mít cukrárnu hned pod veganskou restaurací, co si myslí o současném trendu zdravého životního stylu a kterým sladkostem nikdy neodolá.
Původně jste vystudoval na číšníka. Jak vznikl nápad založit si vlastní cukrárnu?
Asi po 35 letech práce v restauracích jsem usoudil, že je čas zvolnit tempo. Začal jsem tedy přemýšlet o něčem vlastním, i když mi ještě nebylo jasné, co přesně to bude. Pravdou ale je, že jsem byl vždycky dost na sladké, takže cukrárna byla jednou z hlavních možností. Pak, když už byl vybraný prostor, přišla mi i jako nejlepší varianta.
Kromě velkého množství cukrovinek najdete v kavárně Moje cukrářství různé sandwiche, chlebíčky a quiche.
Jak jste se chtěl odlišit od konkurence?
Primárním cílem bylo udělat cukrárnu s kvalitními produkty, která ale nebude určena jen „pro horních deset tisíc.“ Po Praze je hodně krásných podniků, ale dorty tam začínají třeba na devadesáti korunách. Mě naopak těší, když vidím, že ke mně chodí manažeři, studenti i babičky. Chci prostě zasáhnout širší cílovou skupinu, ale zároveň dělat takové výrobky, za které se nebudu muset stydět.
Jaké byly začátky?
Začátky jsou vždycky krušné, ale já je mám vlastně rád, protože se něco tvoří, něco se buduje a to mě samozřejmě baví. V restauracích a hospodách jsem si byl jistý, protože jsem v nich dělal celý život, ale cukrařina, byť příbuzný segment, je něco trochu jiného. Například pultový prodej byl pro mne relativně novinkou, musel jsem se dost učit. A občas si i teď rád stoupnu za kasu, je to legrace. Myslím, že jsem poměrně upovídaný, a lidé na mě reagují celkově pozitivně. Vždycky říkám, že jsem „velkej a ošklivej,“ tak to alespoň musím umluvit. (smích)
Výrobna i kavárna se nechází v pasáži černá labuť.
Co je podle vás nejdůležitější pro to, aby podnik fungoval?
Podle mě jsou určitě nejdůležitější lidé. Vždycky považuji za velké štěstí, když jsou v pracovním kolektivu alespoň dva až tři zaměstnanci schopní samostatně myslet, vezmou podnik za své a jsou na něj hrdí. A v principu myslím, že je jedno, jestli je to McDonald nebo restaurace U Prošků. Já takové lidi zaplaťpánbůh mám. Pak je samozřejmě důležitá i kvalita produktů a správné nastavení ceny, s čímž jsme si pohrávali celý první půlrok. Celkově však myslím, že kde je poctivost a slušnost, úspěch se dostaví.
Nahoře v patře sídlí veganská restaurace, to přímo vybízí k rozšíření sortimentu…
Upřímně o tom neuvažuji. Nahoře vyrábí i veganské zákusky, tak jsem byl zvědavý a něco ochutnal, a asi když je člověk vegan, má i jiné chuťové preference. Já jsem ale „všežravec“ a v jejich dortech cítím takový ten nepatřičný „ocásek“ z agávového sirupu a rostlinné šlehačky. Jak jsem toho za život snědl hodně, tak mám asi i vyšší nároky, než je běžný průměr, a tohle jednoduše není pro mě.
Vynikající čokoládové pralinky najdete přímo vedle kasy.
A chodí vám sem lidé z veganské restaurace?
Ano, chodí, ale rozhodně to není stěžejní klientela.
Nebojíte se současného trendu zdravého životního stylu?
Nebojím. Za těch 37 let, co jsem v gastru, už jsem zažil hodně trendů. To bylo: pijte mléko, nepijte mléko, jezte ryby, nejezte ryby, jezte hovězí, to samé třeba s rostlinnými tuky. A pak se vždycky po nějaké době zjistí, že to zase tak špatně nebylo. Tak si myslím, že ve finále platí takové to babiččino „všeho s mírou“. Podle mě, když člověk zhřeší jednou týdně a dá si třeba dort, není na tom nic zavrženíhodného. Pamatuji, že dřív bylo trendy vegetariánství, teď zase veganství. Nedávno jsem četl o nějakém novém směru, už si nevybavuji jméno, ale pointa byla taková, že člověk jí v principu vše, ale snaží se o udržitelné věci, takže maso si dá třeba jen jednou týdně. A to mi přijde jako rozumná volba.
Pokud se i vy řídíte pravidlem „všeho s mírou“ a rádi si občas pochutnáte na kvalitních zákuscích či kávě, zastavte se u pana Jenčeka v Mém cukrářství na Praze 1.
foto: Alex Tran
