V rámci festivalu Jeden svět představil věrohodnost čínských replik snímek Dokonalá kopie. Francouzský dokumentarista Benoit Felici nás nejdříve zavedl do Paříže. Tedy na první pohled to tak rozhodně vypadalo. Ulice, kterými virtuálně procházíme, lemují neoklasicistní domy. Parky jsou upravené ve francouzském stylu a vzadu na jejich konci se slavně tyčí Eiffelova věž. Až po chvíli bloumání „pařížskými“ ulicemi zjišťujeme, co tu nehraje.
Pokud čínští novomanželé nemají na cestu do Evropy, nafotí se v Paříži v Číně
Věž je příliš nízká, okolí „zdobí“ čínské reklamy a na obzoru se místo honosných budov rýsují paneláky. V ulicích nepotkáme ani jednu patisserii, typickou francouzskou kavárno-cukrárnu. Místo toho navštěvujeme vývařovnu nudlí, jejíž majitelka vypráví, jak je těžké celý byznys udržet v chodu. Pouliční stánky nabízí místo baget dušené knedlíky a celé město se halí do oblaků smogu z okolních továren.
Ulice jsou tiché, železné konstrukce reznou a fontána ve stylu té pařížské na náměstí Place de la Concorde je zcela bez vody.
Město Tianducheng, nebo také Sky City, vzniklo v roce 2007 jako sídliště na předměstí Chang-čou, metropole na východě Číny. V „Paříži východu“ mělo původně bydlet 10 tisíc lidí, současná populace je ale kvůli přemrštěným cenám nájmů i služeb sotva desetinová. Ulice jsou tiché, železné konstrukce reznou a fontána ve stylu té pařížské na náměstí Place de la Concorde je zcela bez vody.
Paříž bez turistů
Pařížská replika má asi místní přesvědčit, že není třeba nikam cestovat, když nejkrásnější evropské město (a koneckonců nejen ono) mají přímo ve své vlastní zemi. Bohužel vysoké ceny nemovitostí a zpomalení čínské ekonomiky vedly k tomu, že tady turistika moc nekvete. Jediní hosté Sky City jsou většinou jen zvědaví obyvatelé okolních měst nebo svatebčané, kteří sem podnikají krátké výlety maximálně na víkend.
Spolu s filmaři se jako diváci účastníme jakési místní diskotéky v parku, kde místní zuřivě tančí za neonového svitu své blikající Eiffelovky.
Mladým párům se jistě zamlouvá představa, že budou vyfoceni před Eiffelovkou. Ale žádné další důvody je tu nedrží. Problémem Sky City koneckonců nejsou jen vysoké ceny. Od hlavního vlakového nádraží v Chang-čou zabere jízda místní MHD téměř hodinu. Pro cizince je tu k dispozici jen jeden hotel a ani úprava veřejného prostoru situaci nevylepšuje. V parku kolem Eiffelovky se válí odpadky a zahrady zarůstají plevelem.
Chybějí tu stromy a lidi. Jinak Paříž jako vyšitá
Strážci pořádku spí ve stínu věže a basketbalová hřiště jsou pokryta špínou, protože je nikdo nevyužívá. Na fakové Champs Élysées není situace o moc lepší. Kanály neteče žádná voda a většina výloh zeje prázdnotou. Jen realitní makléř je vzácnou výjimkou. Celé okno má ovšem vylepené nabídkami k prodeji místních nemovitostí, takže si nemůžete být jistí, jestli za tím oknem někdo je. V noci město přece jen trochu ožívá. Spolu s filmaři se jako diváci účastníme jakési místní diskotéky v parku, kde místní zuřivě tančí za neonového svitu své blikající Eiffelovky.
Nebe na Zemi
Hlavní město Francie není zdaleka jediným, které má své čínské dvojče. Virtuálně se přemisťujeme na druhý konec země, do metropole Su-čou, jejíž osud je o poznání veselejší. Město nás už na první pohled uchvátí, působí jako klidnější Benátky. Samozřejmě nechybí barevné domečky, kanály, kamenné mosty nebo projížďky na gondolách. Místní zahrady tvoří hezkou symbiózu čínských i evropských prvků, v roce 2000 si vysloužily zápis na seznam UNESCO. Obyvatelé o Su-čou říkají, že je „nebem na Zemi“, a musím uznat, že i mě jeho poklidná atmosféra pohltila. A to ve skutečnosti jen sedím na židli v pražském centru současného umění DOX.
Společnost Huawei si ve městě Tung-kuan buduje pro zaměstnance vlastní Český Krumlov, který má pojmout až 25 tisíc lidí.
Na závěr nás čeká průlet nad čínským mostem Tower Bridge. Podle Číňanů je prý velkolepější než jeho londýnský o dost starší bratr, protože má místo původních dvou věží hned čtyři. Jeden z obyvatel žijících v jeho blízkosti také celkem naivně míní, že pokud se někdy do Londýna dostane, bude si tam připadat jako doma, protože přece zná tamější architekturu.
Krumlov pro zaměstnance
Ani další čínská města nezůstávají s architektonickými padělky pozadu. Šanghaj má hned několik čtvrtí inspirovaných typickou evropskou architekturou včetně britské, německé nebo italské. V Luyoangu si vybudovali klon rakouského Hallstattu, město Fu-čou zase plánuje postavit kopii rodného sídla Shakespeara, Stratfordu nad Avonem, aby tak vyjádřilo svůj obdiv ke slavnému dramatikovi. Dokonce i Česku se dostalo té pocty, že bude mít svůj čínský klon. Společnost Huawei si ve městě Tung-kuan buduje pro zaměstnance vlastní Český Krumlov, který má pojmout až 25 tisíc lidí.
Reklama
Jeden z Číňanů na konci filmu říká, že nezáleží na tom, zda je něco pravé nebo okopírované. Miliony turistů, které každoročně z Číny míří do Evropy i Ameriky, ale svědčí o opaku. Nepřekvapuje mě to. Virtuální čínské Benátky mi bohatě stačily. A jestli se do Číny někdy dostanu, raději navštívím Zakázané město nebo Terakotovou armádu, než abych si na gondole vyslechla O sole mio v čínském podaní a k tomu místo vína popíjela zelený čaj.
foto: Profimedia, zdroj: Jeden svět
