Jak připravit Prahu i další metropole na stárnutí populace

Že v ekonomicky vyspělé části světa dochází k populačnímu stárnutí, to není nic nového. Debata o tomto tématu se většinou omezí pouze na důchodový nebo zdravotnický systém. Jenže nejde jen o sociální nebo zdravotní péči. Na demografické změny by měla být připravena také města.

V roce 1998 žilo v Praze 16,3 procenta obyvatel starších 65 let. Během dvou dekád se tento podíl zvýšil bezmála na devatenáct procent. To je mírně pod celorepublikovým podílem seniorů na populaci. S tím, jak se prodlužuje střední délka života, se ale dá předpokládat, že lidí starších 65 let bude přibývat jak v absolutních, tak relativních číslech. Pokud však rostoucí ceny bydlení nezpůsobí, že se lidé na podzim života budou z české metropole stěhovat do těch regionů České republiky, kde jsou byty dostupnější.

Kdo se postará?

Tak či tak, populace ve městech stárne a města by se na tuto skutečnost měla začít připravovat. S tím souvisí potřeba brát v potaz nutnost přizpůsobit seniorům veřejné služby a hledat odpovědi na otázky, které se stárnutím souvisí. Co mohou města například udělat pro seniory, kteří žijí sami? Jak pomoci těm, jejichž fyzická či duševní kondice se s rostoucím věkem rychle zhoršuje? Jak potřebám seniorů přizpůsobit veřejné prostranství včetně prostředků hromadné dopravy? Jak jsou města připravena na nárůst poptávky po permanentní péči u starých lidí, kteří se už o sebe nejsou schopni postarat?

Do poloviny století se očekává, že se ve městech téměř zdvojnásobí podíl lidí starších šedesáti let a jejich celkový počet dosáhne dvou miliard.

Na tyto a další věci upozorňuje portál SmartcityLab. Ten v této souvislosti dokonce hovoří o takzvaných age-friendly (věku přátelských) městech. Taková města pak definuje jako sídla, která jsou schopná přizpůsobovat nabídku svých služeb tomu, jak se právě mění věková struktura místní populace. Důraz se přitom klade na mobilitu seniorů, která souvisí zejména s bezbariérovým přístupem do dopravních prostředků nebo různých center, která poskytují našim starším spoluobčanům zábavu, kulturu, sportovní vyžití nebo třeba jen obyčejné zázemí pro vzájemné setkávání.

Na města v této souvislosti apeluje také Světová zdravotnická organizace (WHO). Upozorňuje na to, že se bude do měst stěhovat stále více lidí. Okolo roku 2050 by mohl podíl městské populace dosáhnout bezmála sedmdesáti procent. Do poloviny století se očekává, že se ve městech téměř zdvojnásobí podíl lidí starších šedesáti let a jejich celkový počet dosáhne dvou miliard. Z toho téměř půl miliardy budou tvořit lidé starší osmdesáti let.

Jak stárnout zdravě

WHO je přesvědčena, že to budou právě města, kdo bude udávat směr v takzvaném „zdravém stárnutí“. Podmínky pro zdravé stárnutí Světová zdravotnická organizace definuje jako „rozvoj a podporu funkčnosti prostředí, ve kterém senioři žijí, aby mohli komfortně stárnout“. Prostředí, které je age-friendly, dokáže pozitivně ovlivňovat fyzickou i duševní kondici seniorů a kompenzovat úbytek jejich kapacity v důsledku stárnutí. Jde zkrátka o to, aby města vytvářela takové podmínky, aby se v nich senioři cítili bezpečně, netrpěli chudobou a mohli i v pozdním věku rozvíjet své zájmy a koníčky.

Světová zdravotnická organizace zmiňuje také podporu mezigenerační solidarity. Myslí se tím například projekty na podporu společného soužití mladých lidí a seniorů tak, aby mezi generacemi došlo k bourání vzájemných předsudků a většímu vzájemnému porozumění.

Praha se činí, hlavně Praha 3

Praha, zdá se, přinejmenším o punc age-friendly města úspěšně usiluje. Loni v srpnu nabídla například Praha 3 ubytování pro studenty za poměrně výhodných finančních podmínek. Uchazeči se ovšem museli zavázat k tomu, že budou pomáhat svým starším sousedům s každodenními úkony, a museli uvést, jakým způsobem jim zpestří život. Bydlení se totiž nachází v domech s pečovatelskou službou, kde žijí senioři vyžadující pravidelnou asistenci.

Přestože je nabídka nejrůznějšího seniorského vyžití v Praze široká, mohou se politici stále v této oblasti zlepšovat a hledat inspiraci přímo na stránkách Světové zdravotnické organizace.

Podmínkou podpisu roční nájemní smlouvy je také to, že student bude ve společnosti seniora trávit minimálně třicet hodin měsíčně. Ty mohou společně využít například k procházkám, doprovodům k lékaři nebo třeba k příležitostné výuce práce na počítači. „Inspirovali jsme se úspěšnými vzory v Nizozemsku a Francii, kde podobné programy fungují dlouhodobě. Doufáme, že se tento ujme a rozšíří i u nás,“ uvedl loni v létě pro Pražský deník Ivo Denemark, člen radniční komise pro sociální politiku.

Pražští senioři mohou rovněž sledovat portál hlavního města Prahy, kde lze nalézt přehled akcí zaměřených právě na dříve narozené. Seznam je sestaven z nabídky všech pražských městských částí, u každé akce je uveden krátký popis, místo a čas konání, vstupné (je-li vyžadováno) a kontakt na člověka, který zodpoví případné dotazy. Přestože je nabídka nejrůznějšího seniorského vyžití v Praze široká, mohou se politici stále v této oblasti zlepšovat a hledat inspiraci přímo na stránkách Světové zdravotnické organizace. Ta zprovoznila databázi takzvaných age-freindly praktik, v níž je konkrétní zájmová činnost popsána, a to včetně uvedení dovedností, na jejichž zlepšení je akce zaměřena. Tak snad se my čtyřicátníci, kterým bude v roce 2050 přes sedmdesát, máme na co těšit. Protože život ve městě každopádně levnější nebude a ty penze nás taky nezachrání.