S extravagantním londýnským umělcem a designérem Danielem Lismorem jsem se potkala při příležitosti slavnostního zahájení Festivalu udržitelné módy. To proběhlo 7. března v pražském nákupním centru Westfield Chodov, tedy v době, kdy tu hrozbu koronaviru ještě nebral nikdo vážně. Takže následující rozhovor může působit mimózně. Ale v důsledku mimo vlastně není. Co jiného je epidemie koronaviru než odraz toho, jak se chováme k přírodě a planetě?
Přiznám se, že jsem ze samotného setkání měla nejprve trochu respekt. Návrhář mi z fotografií na internetu přišel jako vystřižený surrealistický obrázek se šlechtickou postavičkou z alžbětinské doby. Ještě nikdy jsem neviděla nikoho tak extravagantního. Není náhoda, že pětatřicetiletého designéra, který bezpochyby boří módní pravidla, označil americký Vogue za „nejvýstřednějšího anglického kostyméra“.
Moje nervozita ale rychle opadla, když jsme si s Danielem, který měl na sobě výrazný make-up, sytě rudé rty a korunu na hlavě s blankytně modrým tylovým závojem, vyměnili vřelý, zato netradiční pozdrav. Namísto podání ruky jsme se pozdravili „plácnutím si“ nikoli dlaněmi, ale lokty. To byl vlastně i jediný moment, kdy jsme se doslova dotkli tématu, jenž aktuálně hýbe celým světem. Upřímně, nedivila bych se, kdyby tohle „antikoronavirové pozdravení“ excentrický návrhář praktikoval už před současnou pandemií.
S Danielem Lismorem jsme vedli rozhovor v komorních prostorech Vermont Lounge ve Westfieldu Chodov, kde mi svým na své vzezření překvapivě hlubokým hlasem vyprávěl nejen o sobě, o jeho postoji k udržitelnosti v módě, ale i o dlouholeté spolupráci se slavnou módní návrhářkou Viviene Westwoodovou. „S Viviene spolupracuji posledních deset let. Potkali jsme se v době, kdy demonstrovala na podporu Juliana Assange a za boj proti změnám klimatu,“ říká Daniel a dodává, že důvodem, proč se spojil s britskou módní návrhářkou, jsou jejich společné postoje. „Před deseti lety jsme řešili otázku změny klimatu a lidé to brali na lehkou váhu. Dnes se z toho stává důležitý milník historie, o kterém musíme přemýšlet.“
V jednom rozhovoru jste o sobě řekl, že svůj život žijete jako umělecké dílo. Jak dlouho vám trvá přetvořit sám sebe v umělecké dílo?
Nikdo mi to nevěří, ale připravit se mi trvá dvacet minut.
Jen dvacet minut? A to i včetně make-upu?
Popravdě, to je ta nejrychlejší část… Každopádně když tvořím, tak jsem schopný u toho strávit i stovky hodin, než jsem se svým výtvorem spokojený.
Dnes se potkáváme při příležitosti slavnostního zahájení Festivalu udržitelné módy. Co pro vás v profesním životě znamená udržitelná móda?
Udržitelná móda je pro mě jediná móda budoucnosti. Nacházíme se v bodě, kdy čelíme vyhynutí, a to doslova… Musíme poslouchat lidi, jako je například švédská aktivistka Greta Thunbergová, která opravdu ví, o čem mluví. V průběhu let jsem se zúčastnil mnoha sezení s významnými vědci a zapojil jsem se do mnoha politických a aktivistických projektů.
Proč mít v šatníku kabelku za třicet tisíc, když si ji můžete vyrobit sami, a to třeba z kabelky za stovku?
Byl jsem tam postaven před obrovské množství faktů z různých výzkumů, že se opravdu děsím toho, co může nastat, když se lidé nezačnou zajímat o udržitelnost. Na začátku to samozřejmě stojí více úsilí, čas i peníze. Každopádně když věci začnou být udržitelnými, stanou se i levnějšími… Tohle je cesta k tomu, že se o udržitelnost začneme zajímat všichni.
Jak dlouho přemýšlíte „udržitelně“?
Odjakživa. Ale kdybyste se zeptali mojí mámy, řekla by vám, že tak od patnácti.
Takže nejste jeden z těch, který se o udržitelnost začal zajímat, protože se dnes hodně řeší…
Určitě ne. Víte, lidé můžou znát cenu dané věci, znají ale její opravdovou hodnotu? Můžete mít doma věc, kterou nedokážete ocenit, radši ji vyhodíte do koše, anebo z ní můžete vytvořit něco překrásného. Tak je to třeba i s kabelkami. Proč mít v šatníku kabelku za třicet tisíc, když si ji můžete vyrobit sami, a to třeba z kabelky za stovku?
O udržitelnosti v módě se teď hodně mluví. Není to tedy opravdu jen „módní vlna“?
Problém je, že někteří lidé udržitelnost v módě berou opravdu jako současný trend. Jenže to, jak dnešní svět funguje, ten svět zároveň i poškozuje. Myslím si, že si lidé konečně začínají uvědomovat škody, které napáchali. Když my jako zákazníci začneme zpochybňovat fungování některých značek, budeme mít i tu moc věci změnit. Pokud totiž „dáme zelenou“ lidem, co vytváří udržitelné věci a navíc levněji, chytí se toho postupně i ostatní. Tohle musí být budoucnost.
S Liborem Boučkem při zahájení Festivalu udržitelné módy
Před deseti lety byla udržitelnost vzácná. Teď se konají veletrhy s udržitelnými materiály, a když jdete třeba na Première Vision, vidíte, že designéři a návrháři látek přemýšlí o udržitelnosti, a začínají o tom přemýšlet i fabriky. Ve spoustě případech se jedná o malé rodinné firmy, které dodávají obrovské množství věcí. Hýbe se to a to je dobře.
Když se tu teď bavíme o udržitelnosti obecně, jaký máte postoj k udržitelnosti v kosmetice? Řešíte to?
Víte, dostávám strašně moc kosmetiky. Make-up si nekupuju. Nejsem jeho konzument. Používám jen to, co dostanu. Naopak, jak se mi toho doma teď dost hromadí, tak se rád o kosmetiku podělím. Když jsem se stal ambasadorem kosmetické značky Illamasqua, přiměl jsem je společně s Joe Corréem, synem Viviane Westwoodové, aby se zbavili plastových obalů a pozměnili filozofii značky – třeba i tak, aby přemýšlela udržitelně.
Jaký máte názor na velké obchodní řetězce propagující udržitelnou módu, jako je třeba H&M?
Pro H&M jsem v roce 2015 dělal kampaň Closethe Loop. Na spolupráci jsem kývl ze dvou důvodů. Tím prvním důvodem bylo to, že propagovala recyklování oblečení, druhým pak spousta politických sdělení a rozmanitost v módě jako takové. Upřímně se mi ale myšlenka velkých obchodních řetězců příčí a myslím si, že za sto let budou pryč. Věřím, že si lidé uvědomí, že můžou dělat něco o hodně lepšího, co je bude stát mnohem méně peněz.
Když jsem se tehdy zaradovala, že H&M začala řešit udržitelnost v módě, okamžitě mě odradila cena…
Souhlasím. Ceny byly a jsou vyšší… Myslím ale, že jakmile začneme být všichni udržitelní, věci se zlevní. Lidé prostě musí tlačit na značky, aby byly udržitelné, a upozorňovat na ně, pokud se o udržitelnost nezajímají.
Podle mě si ale i tyhle značky velice dobře uvědomují, že dřív nebo později musí jít udržitelnou cestou. Ale věc se má tak, že mají problémy dělat věci, které vydrží… Fast fashion nevydrží nic. Vůbec nechápu lidi, kteří jsou konzumenti fast fashion, a proč ji vlastně nakupují. Je to mizérie. Já osobně v takovýchto obchodech nenakupuji a ani nemůžu. Nic tam pro mě není.
Jak to máte vy s civilním oblečením? Strojíte se takhle, jak jste dnes přišel na zahájení akce, denně?
Já běžné oblečení opravdu nenosím. Vlastně žádné nemám. Tričko ani džíny u mě v šatníku nenajdete. Mám jen jednu mikinu, ve které spím.
Takže do kostýmů se převlékáte i o víkendu?
Ano, ano. I make-up si dávám. Je to zábava. Menší zábava je to ale s mými vlasy. Mám je až po pás...
Jste na návštěvě v Praze poprvé?
Ano! Je to tady úžasné. Včera jsem měl soukromou prohlídku barokní knihovny v Klementinu. Mohl jsem si tam udělat i fotky. Na závěr jsem se dozvěděl, že knihovnu jako další navštíví sám papež. Když mi to průvodce sděloval, běželo mi hlavou: „To jako vážně?“
A co lidé? Jak na vás v ulicích reagovali?
Dnes jsem se procházel po městě a potkával jsem jen samé milé lidi. Všichni jsou zlatíčka.
Jak dlouho se hodláte v České republice zdržet?
Jen dva dny. Vidíte, my tady sice celou dobu mluvíme o udržitelnosti a já létám sem a tam. Ve smlouvě s manažerem ale mám, že musí dorovnávat moji uhlíkovou stopu, takže tím létáním aspoň vyberu spoustu peněz na deštné pralesy.
Daniel Lismore (35)
Daniel Lismore je britský módní návrhář, designér a stylista celebrit, známý pro svou zálibu v extravaganci. Jeho výtvory, ale i on sám působí jako umělecké dílo, protože s oblibou kombinuje haute couture s vintage textiliemi a nejrůznějšími druhy ozdob. Svoji kariéru začal jako fotograf, než se přesunul před objektiv a stal se modelem. Pracoval pro nejslavnější jména světové fotografie jako Mert & Marcus, Steven Klein, David LaChapelle nebo Ellen von Unwerth. Tento všestranný umělec je také aktivistou. Úzce spolupracoval s Vivienne Westwoodovou na jejích projektech revoluce v oblasti klimatu. V roce 2015 se stal tváří kampaně H&M Close the Loop na podporu recyklace oblečení a je vyslancem charitativní organizace Cool Earth.
I když jsou stále vypalovány, tak jsem během těch let alespoň pomohl spoustu kilometrů čtverečních obnovit. Vím, že jsem tady a sedím v nákupáku, ale říkám si, proč nevyužít i tuto platformu k tomu, abych o tom mohl promluvit k lidem.
Podle toho, co nosíte na sobě a co jsem o vás četla, se hodně inspirujete historií...
Už jako malý jsem listoval v dějepisných knížkách. Vždycky mě fascinovalo oblečení králů a královen. Říkám si: Proč se tak už nikdo neobléká? Mou opravdu velkou inspirací byla, je a bude anglická královna Alžběta I. Chtěla se oblékat jako bohové, stát se sochou a de facto byla prvním člověkem, který se jako socha oblékl. Také se mi líbí práce amerického fotografa Davida LaChapelleho, kterému jsem stával kdysi modelem.
Když jste si dnes vybíral outfit na zahájení festivalu, odkud jste tedy čerpal inspiraci?
Když se oblékám, tak o tom většinou nepřemýšlím, ale třeba dnes mě inspirovaly medúzy. Dozvěděl jsem se, že máte v Praze největší medúzárium v Evropě. Chtěl bych je vidět, než pojedu pryč. Nápady ale jinak čerpám odevšud a odnikud, třeba také ze živých snů. Už jako hodně mladý jsem se zajímal o to, jak Salvador Dalí přicházel na své nápady. Dočetl jsem se, že prý míval v ruce klíče, a když usnul, tak je upustil a to ho ihned vzbudilo. Všechno, co měl v ten moment v hlavě, si zapsal.
A já tohle od svých čtrnácti nacvičuju. Časem si totiž opravdu zapamatujete víc věcí… Když potřebuju být kreativní, tak jdu spát klidně uprostřed dne, i když nejsem unavený. Vždycky si s sebou do postele vezmu tužku, kterou mám na gumičce na ruce, a k tomu zápisník. Umím se vzbudit, když mě ve spánku něco dobrého napadne. A když nápad nepřichází, spím dál.
Reklama
foto: Autorka a Profimedia, zdroj: Westfield Chodov
