„Víte, co se říká o Pražácích v Brně? Že jsou pěkní pitomci!“ „A víte, co se říká o Brňácích v Praze? Vůbec nic!“ Na podobném levelu jako tento nepříliš povedený (ale o to více rozšířený) vtip je článek Jana Stránského ze serveru SeznamZprávy.cz. „Editor regionů“ si v něm stěžuje na marketingovou akci metropole, která nedostatek turistů, jenž je způsobený celosvětovým útlumem přeshraničního cestování, chce saturovat zvýšenou nabídkou pro turisty domácí. Akce se jmenuje V Praze jako doma.
Sdělení ve zkratce: Přijeďte do Prahy, zůstaňte tady pár dní a za každou noc, kterou strávíte v hotelu nebo ubytovacím zařízení, dostanete body. Ty body pak můžete směnit za volné vstupy na památky, do muzeí, divadel, na výstavy… prostě do míst, kam normální turista běžně chodí. „Domácí turisté do Prahy jezdili i dříve, my ale chceme, aby zůstali i přes noc,“ řekla k tomu v rozhovoru pro Flowee radní pro kulturu Hana Třeštíková.
Praxit se nekoná
Vztahy mezi regiony a metropolí považuje historicky za napjaté pouze malá část obyvatelstva. Kromě výše zmíněného vtípku, který je ale i tak míněn spíše jako parodie této neproduktivní rivality, můžeme jmenovat založení Moravské národní strany, případně snahu kolegy Luďka Staňka o vyhlášení „praxitu“, čili odtržení Prahy od zbytku republiky. Z jeho strany jde spíš ale o reakci na pana prezidenta a jeho marketingové operace s takzvanou pražskou kavárnou.
Postcovidová vylidněná Praha každopádně ukázala (kromě toho, že ekonomice hlavního města budou turisté chybět) jednu zásadní věc: Z těch 7 milionů turistů, které Praha každoročně přivítala, byli ne všichni takoví, kteří budou metropoli letos chybět. Přeplněné Airbnb buňky, vzniklé rozdělením nádherných velkých bytů v centru, by mohly vyprávět. Hordy mládenců a dívek nejen ze severských zemí sjeté levným chlastem a levnými českými náhražkami drahých drog opravdu nejsou ti, které by Praha vítala s otevřenou náručí.
Jak hledat pokoj
Editor Jan Stránský si také stěžuje na to, že sháněl po telefonu pokoj, a když se mu to po půl dni podařilo, dostal předraženou komůrku s oprýskanými zdmi za dva a půl tisíce korun. Rád bych upozornil, že existují výdobytky civilizace jako například booking.com, kde se dá vcelku bez jakýchkoliv problémů rezervovat pokoj kdykoliv, můžete se podívat, jak bude vypadat, a vybrat si podle svých představ a možností. A pokud by mu tento kapitalistický výdobytek nebyl po chuti, přímo na stránkách magistrátu si může najít dostatek informací, které ho navedou tam, kam potřebuje.
Můžu kohokoliv ubezpečit, že stačí zajít do vedlejší ulice o pár metrů dále, a najíte se a napijete dobře a za úplně normální ceny.
To samé platí i o stížnostech na předražené pivo na Staroměstském náměstí – můžu kohokoliv ubezpečit, že stačí zajít do vedlejší ulice o pár metrů dále, a najíte se a napijete dobře a za úplně normální ceny. Pravda, pivo za 21 korun to není, ale finančně z toho nevykrvácíte.
„Pokud si turistická Praha myslí, že ji teď v krizi zachráníme my, vidláci z regionů, jimiž roky ostentativně pohrdala, pak se myslím plete. I poslední hejl z periferie má svoji hrdost,“ píše se v článku na Seznamzpravy.cz. Nevím, zda by s takovým přístupem souzněl třeba primátor Zdeněk Hřib, který je vidlák par excellence a hrdě se k tomu hlásí (v rodném Slavičíně nedávno dokonce symbolicky převzal zcela konkrétní vidle), a zda by Praha měla jako pomstu vyhlásit doporučení pro Pražany, „když na nás vidláci kašlou, tak se jim nebudeme vnucovat“.
Pravda bude samozřejmě jako vždy někde uprostřed. A já chci věřit, že kolega Stránský svůj článek mínil jako obří nadsázku. Pokud ale má být koronavirová krize příležitostí k tomu, aby do Prahy začal jezdit „jiný typ turistů“ než doposud, jak říkala například radní pro kulturu Hana Třeštíková, pak s chutí do toho. Vidláky s paštikami v Praze nechceme.
Reklama
foto: Shutterstock