fbpx

Čeká nás skvělá budoucnost. Apokalypsa bude jenom v mých knihách, říká jeden z nejúspěšnějších českých spisovatelů

Zveřejněno: 9. 4. 2021

František Kotleta je masový vrah. Tedy alespoň ve svých románech, kde krví nešetří, proto se mu také říká literární řezník. Ale je mnohem víc, než králem braku – je také bezkonkurenčně nejčtenějším autorem české fantastiky. Jeho romány se často odehrávají v temném postapokalyptickém světě – představte si něco mezi Mad Maxem, Jamesem Bondem a Hříšnými lidmi města pražského: „Takový svět mi totiž dává prostor vymýšlet co nejzajímavější zápletky, kulisy a příběhy. Ve špinavém světě bez spravedlnosti se totiž mohou ukázat lidské charaktery, které se díky extrémním podmínkám lámou víc k dobru nebo zlu.“

Jeho hlavní hrdinové se chovají přesně podle klasického noirového hesla: Choose a dame with a past and a hero with no future, přesto je jejich duchovní otec nezdolným optimistou a tvrdí, že lidstvo stojí na prahu velkého vzestupu. Kde se ve sci-fi spisovateli proslaveném drsnými hrdiny a temnými světy bere tolik optimismu?

Digitální kněžka, jedna z hlavních postav tvé knihy Underground, dokáže vytáhnout z mozku informaci, která sexuální praktika dělá člověku dobře. Díky ní pak může svému klientovi působit absolutní rozkoš. Co bude ve skutečnosti na světě dřív? Tohle, nebo lék na rakovinu?

Já doufám, že tohle. Zvlášť, když s rostoucím věkem dožití ve vyspělém světě bude rakovina stále komplikovanější a hůř léčitelná právě kvůli vysokému věku. A co si budeme..., radši bych zažil pořádnou rozkoš než se mezi sto dvaceti a sto pětadvaceti trápil se sháněním místa v důchoďáku. 

Spasí technologie lidstvo? Neptám se, jestli můžou, to víme všichni, že můžou. Ale máme tady také lidskou povahu, která dokáže spolehlivě vždy pokazit, co se dá. Já se ptám, jestli to dopadne dobře, co se technologií týče. Jestli, obrazně řečeno, budeme místo jaderných bomb stavět jaderné elektrárny... 

Budeme stavět pokročilé jaderné elektrárny, mít odolné rostliny díky genetické manipulaci, pěstovat maso v laboratořích, vylepšovat člověka už ve stádiu embrya, vytvářet nové a lepší náhražky poškozených orgánů a končetin a také budeme létat do vesmíru. A vedle toho bude spousta lidí, co to odmítnou, budou žít bez očkování, umírat při porodu, jíst neupravené potraviny, kterých díky změnám klimatu bude stále méně a méně. Ale tak to bylo vždy. Lidé se báli bleskosvodu i jezdit vlakem nebo očkovat už před desítkami let. Je to lidská přirozenost. Když druhý typ lidí převládne, prostě se technooptimisté vypraví na Mars nebo mnohem dál a zbytek si tu nějak poradí. Já osobně chci mít v hlavě čip. Budu s ním chodit do kostela a strašit všechny, co věří, že je to znamení šelmy ze Zjevení svatého Jana, protože jestli něco ďábel od stvoření světa chystá, tak čipování lidí, to dá přece rozum. 

Komunikační technologie změní náš život k lepšímu.  Vývojáři už nebudou muset platit vysoké nájmy v Praze, ale vrátí se do Bruntálu, kde budou pěstovat brambory a zároveň dělat globální byznys.

Ale teď vážně. Až koronavirus pomine, čeká nás obrovský technologický skok dopředu. Už třeba proto, že si všichni prakticky uvědomili, že být závislý na dovozu z Číny není bezpečné, a budou investovat do návratu výroby do Evropy nebo Ameriky. A aby byla ta výroba levná, musíme mít lepší technologii. Už třeba jenom na ty roušky. Stejně tak potřeba práce z domu teď nutí firmy hledat cesty, jak dostat už navždy zaměstnance ze společných kanceláří a nechat je makat na dálku. Kromě rozvoje komunikačních technologií to zlepší náš život. Vývojáři už nebudou muset platit vysoké nájmy v Praze, ale vrátí se do Bruntálu, kde budou pěstovat brambory a zároveň dělat globální byznys. To pomůže rozvoji rozpadajícího se venkova. Sakra, když se tak poslouchám, vážně se na ten lepší svět těším. 

Říkals „vylepšovat člověka ve stádiu embrya“. Co etika? 

Etika se těžkopádně, ale nakonec vždycky přizpůsobí technologii a změnám ve společnosti, které to přinese. Koneckonců, dřív bylo taky neetické masturbovat. Dneska se za to nestydí nikdo. Za chvíli bude součástí dobrých mravů hrát v pornu. Já to schvaluji. Každý by měl v mládí hrát v pornu. Ale zpět k vědě. Etika je to, co by nám mělo bránit ubližovat lidem, dělat nebezpečné věci a chyby. Když budeme díky pokročilé vědě dělat dobré věci, prostě se etické standardy přizpůsobí.

V knize Underground také popisuješ Prahu roku 2107 jako polarizovaný svět, ve kterém jste buď mezi horními deseti procenty, nebo v undergroundu. V kulisách je taky technologiemi nabitý svět, ale nezdá se, že by měl čtenáře zrovna naplňovat nadějí. 

Jako spisovatel mám rád svět, který je špinavý a tvrdý. Takový svět mi totiž dává prostor vymýšlet co nejzajímavější zápletky, kulisy a příběhy. Ve špinavém světě bez spravedlnosti se totiž mohou ukázat lidské charaktery, které se díky extrémním podmínkám lámou víc k dobru nebo zlu. Když o nic nejde, sdílí každý na Facebooku nějaké charitativní akce a dává část výtěžku z prodeje svých aktů na charitu. Až se bude bojovat o kus chleba, ukáže se, kdo se o něj podělí a kdo vyhodí z okna vlastní matku, aby měl krajíc navíc. 

Lidstvo už mnohokrát dokázalo, že na ukřičené nadpřirozeno slyší veřejnost daleko snáz než na racionální argumenty. A je jedno, jestli se bavíme o chemtrails, léku na rakovinu nebo židozednářskému spiknutí po ovládnutí světa...

Fascinuje mě lidská víra a její rozličné podoby. Proto si s ní hraji i v Undergroundu. Někteří autoři přicházeli s myšlenkou, že věda a technologie ukončí náboženství ve všech jeho podobách. Určitě se to nestane. Potřeba po něčem, co nás přesahuje, je neuvěřitelně silná a probouzí se v lidech bez ohledu na vzdělání a dosaženou sociální úroveň.

kotleta2

V moderní džungli velkoměst se stejně jako na vesmírných stanicích bezesporu budou objevovat náboženské kulty vycházející z tradic, které lidstvo má, a z mechanismů, které se stále v náboženství objevují. Před útokem císařské flotily na ty zatracené emzáky z mlhoviny Uhelný pytel (ta opravdu existuje), dá admirál sloužit mši a někteří vojáci za draho koupí talismany vúdú, aby je Papa Legba ráčil uchrániti od zásahu laserem. Tím jsem si jistý jako máločím. 

Elias Canetti ve své knize Masa a moc píše o nepředvídatelném chování davu, zároveň popisuje opinion leaders, kteří dokážou masu manipulovat či inspirovat, to pokud se výsledný stav liší či shoduje s našimi představami. Existují v dnešním světě pozitivní opinion leaders? A koho za takovou osobnost považujete?

Moji dvanáctiletou dceru ovlivňuje Kovy a jsem za to rád. Na rozdíl ode mě totiž v tomhle věku můj potomek nekouří, nepije alkohol a neběhá s nožem. Takže díky, Kovy. Jinak je to stejně přirozené a nevyhnutelné jako snaha připojit zpět Podkarpatskou Rus. Potřebujeme vůdce, kteří nám řeknou, co máme dělat, koho vyhodit z okna, komu postavit sochu a také to, že kdo má srostlé obočí, toho máme upálit. Někdy nás holt ti vůdcové přivedou do pekla, ale lidská rasa je tak už zařízená. V našem světě jsou to teď hlavně politici. Spojení „vlivný intelektuál“ už je spíš trapné nebo je každý bere sarkasticky. Vliv už nemají ani herci, spisovatelé či novináři. Ale myslím, že to tak bylo vždycky. Kníže nás vedl vždy do bitvy, tak teď je to senátor, ministr nebo strýko Andy. 

Internet změnil způsob, jakým komunikujeme, daleko výrazněji než jakýkoliv komunikační prostředek před ním. Když začal fungovat, mysleli jsme, že se z něj po počátečním okouzlení z porna a načerno stahovaných filmů stane něco na způsob Alexandrijské knihovny, koncentrované vědění lidstva a podobně. Zatím tam ale máme lidi, co si balej hlavu do alobalu, aby jim 5G nevyžralo zbytek mozku, pak trolly a fake news generátory ze všech koutů světa, debaty v izolovaných sociálních bublinách s neexistujícím dlouhodobým dopadem a nad tím vším se smějí tiktokeři, co se válej ve špagetách s kečupem. Jak dlouho bude lidstvu trvat, než se na internet adaptuje? A adaptuje se vůbec? 

Když do mé vesnice instalovali veřejný telefon, přišli jsme na způsob, jak telefonovat zdarma. Důležité bylo po vytočení čísla pořád protáčet nulu. Trvalo asi dva měsíce, než na to Telecom došel taky a automat upravili. Za tu dobu jsme nevolali babičce, strejdovi ani do Národní knihovny, abychom si pokecali o Čapkovi, ale na porno linku, kde jsme nechali nějakou paní vzdychat podle našich požadavků. Bylo nám asi třináct.

Tím bych chtěl říct, že jsem nebyl trestně odpovědný, vůbec to nebyl můj nápad, to všechno Karel a Pepa. S tím příkladem mi jde o to, že každá technologie se prostě zneužije na hovadiny. Až vymyslíme laserový synburgátor, který nám prodlouží život o dvacet let, první, co s ním někdo vyzkouší, bude, jestli to umí ohřát pizzu a zda to zlepší erekci. To ale neznamená, že je technologie špatná. Prostě lidská povaha k tomu vede a vždycky vést bude. 

Má očkovaný bílý cisgender heterosexuální muž možnost chovat se v dnešní společnosti podle zásadní buddhistické zásady „Try not to be a cunt“ a přitom zůstat podobným tvrdým chlapem, jako je třeba postava Petra Mlejnka z Lovců nebo Petra Vachtena z Undergroundu?

Protože tento rozhovor určitě bude číst nějaký hollywoodský producent, rád bych prohlásil, že jsem homosexuál. Mám ovšem velmi vzácnou alergii na mužský penis a vůbec celé mužské tělo, proto mi nezbývá, než mít sex jenom se ženami. Už jsem si na to zvykl. Každopádně lze podle mých knih v klidu natočit film a získat Oscara i na základě nových pravidel. Děkuji pěkně za nabídky. 

František Kotleta

V jeho oficiálním životopise se píše: "Spisovatel, trestanec, podnikatel, jesenický Mauglí a řezník." Ve skutečnosti se narodil v Bruntále a živí se psaním. Jeden z duchovních otců české postapo fantastiky je racionální optimista, přesto kolem sebe shromáždil kult ne nepodobný J. G. Ballardovi, zakladateli scientologie. Jeho postavy jsou jakoby vystřižené z americké tvrdé detektivní školy, pohybují se ale většinou v českých reáliích v blíže neurčené blízké budoucnosti, po blíže neurčené katastrofě (pro ilustraci si můžete představit výbuch Temelína po rekonstrukci čínskou státní firmou součástkami z Aliexpressu). Nedávno mu vyšla v nakladatelství Epocha kniha Underground.

A teď úplně vážně. Na opavském východním nádraží v devadesátých letech uklízela jedna stará cikánka. Jednou jsem se tam poblil a ona se na mě jenom tak smutně podívala a řekla: Chovej se, jak normální běloch, ty debile. No a od té doby se tedy snažím chovat jako normální člověk a zvracím jen na místech k tomu určených. A taky se prostě snažím nebýt pitomec. Mně přijde, že o nic jiného nejde. Můžeš být přece macho, mít svaly jako Arnold, jezdit na motorce, mít trezor plný bouchaček a otevírat ženám dveře.

Důležitější je, jestli v práci neříkáš asistentkám, aby tě přeblafly, jinak půjdou na podatelnu a tam budou muset kouřit Oskara a všichni víme, jaký je Oskar čuně. A komu to vadí, že je někdo drsňák, který se chová slušně, tak je debil a bleje tam, kam nemá. Kvůli němu se měnit nebudu. Ale taky nebudu hysterčit proto, že někdo chce mít za hrdinu ženu nebo černocha. Každý má svoje a je jenom na čtenáři, jestli to chce číst.

Vaše romány se odehrávají většinou v postapokalyptickém světě a ve velmi drsných podmínkách. Kde se ve vás ten optimismus bere?

V racionalismu. Je běžným jevem, že lidé se stoupajícím věkem propadají jisté trudomyslnosti a vidí všechno černě. Blíží se konec světa! Je to jako když se hroutil starý Řím! To jsou běžné kecy. Vždycky to byly kecy. Svět byl někdy lepší, někdy horší a vždycky staří říkali mladým, že nemají úctu, jsou horší a svět se řítí do kopru. Řítí se tak už tisíce let a evidentně je ten kopr stále lepší a lepší. Když se na svět kolem díváš rozumem, o což se snažím, tak je tu pro optimismus dost prostoru.

Pokazit se to dá vždycky, ale lidský rozum nás zatím vysekal z kdejaké šlamastiky a vyseká ještě tisíckrát. Stojíme na prahu velkého vzestupu lidstva. Krize, které prožíváme, budou jenom skvělým odrazovým můstkem. Prožijeme nástup dalších vzrušujících technologií, které vylepší naše životy. Jako spisovatel sci-fi a technooptimista se na to opravdu těším. A mezitím píšu postaporomány plné špíny a dramat, protože mě to baví. A utopie stejně lidi nebaví číst. 

Související…

Rozhovor s Františkem Kotletou: V roce 2100 přestane Facebook existovat
Zdeněk Strnad

foto: Tomáš Železný, zdroj: František Kotleta, Underground

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...