„To máte hezkou věcičku tady,“ říká mi na úvod rozhovoru Norman Lovett a zálibně si prohlíží rekordér Zoom H4, který trochu působí, jako by na letošní Comic-Con Prague, na nějž Norman dorazil jako vážený host, patřil jako rekvizita. Oproti zvukové technice, se kterou se na pódiu setkává, vypadá můj Zoom jako z jiné planety. Lovett, kterého všichni znají jako Hollyho, palubní počítač s IQ 6000, což je stejně jako 6000 učitelů tělocviku, je totiž především standup komik. „Začal jsem s tím, když mi bylo dvaatřicet, a za pár týdnů mi bude 75 let,“ říká Norman. Na mé gratulace a poznámku, že mojí mámě bude teď 70, pošle na oplátku gratulaci jí. „Ženy stejně žijí déle a víte proč? Je to jejich odměna za to, že musí snášet všechny muže!“
Četl jsem některé z vašich starších rozhovorů z roku 2004 a vy sám jste svou standupovou dráhu označil za odkoukaný brak (v originále observational rubbish, pozn. red.). Co jste tím myslel?
Občas ze mě lezou špatná slova, která mohou znít zajímavě... Odkoukaný brak, to jsem asi neměl říkat. Myslím, že už mě prostě nebaví, jak mi všichni říkají, že jen popisuju to, co vidím. Protože když jste komik, tak pozorujete a píšete. To je přece to, co děláme.
Díval jsem se na vaše první televizní vystoupení z roku 1983, které se jmenovalo Pyjamarama, stejně jako na další váš starší materiál. Ze všech standup komiků mi nejvíce připomínáte Andyho Kaufmana.
To jméno mi něco říká... Odkud pochází?
Byl to americký standup komik. Teď už je mrtvý.
Aha... Mrtvý. Všichni jsou dneska mrtví.
Později ho ztvárnil Jim Carrey.
Miluju Jima Carreyho! Ten ještě není mrtvý, alespoň doufám.
K tomu vašemu stylu: Je velmi zvláštní, vy třeba minutu nic neříkáte, jste téměř bez emocí, pak vteřinu vzteku, pak zase ticho...
Říká se tomu „mrtvolný úsměv“ (v originále „deadpan comedy“, pozn. red.). Když jsem začínal vystupovat, dělal jsem to schválně. Jednou jsem viděl komika, který se jmenoval Max Wall. To byl legrační chlapík, měl takovou švihlou chůzi. Ale když jsme se potkali, byl to takový přestárlý zoufalec. Spousta standup komiků jsou vlastně zoufalci...
Byl jsem tam na začátku a myslím, že tam budu i na konci, říká o Červeném trpaslíku Norman Lovett (foto: Filip Strnad)
Sledoval jsem jeho standup a on nespěchal. A pokud děláte standup comedy, dejte si na čas, dělejte pauzy... Přesně, jak vám to vyhovuje. A mně to rozhodně vyhovuje. A jak stárnu, vyhovuje mi to ještě víc, protože se ze mě stal taky přestárlej zoufalec.
Takže stále vystupujete?
Ano, ale měl jsem covid, byl jsem týden v nemocnici, a když jsem se vrátil, tak jsem měl problém s pamětí. Takže jsem si řekl, že si musím nechat vyšetřit mozek. Čekal jsem půl roku, než mi ho oskenují. A před prvním vystoupením jsem se prostě bál, ale naprosto zbytečně. Když jsem vylezl na pódium, jako bych nikdy nebyl pryč. A to už je víc než rok.
Sledujete ještě dnešní standup komiky? Máte mezi nimi nějaké oblíbence?
Catherine Ryan. Pochází z Kanady, znáte ji? Připomíná mi Johna Riverse, ten už je mrtvý, ona by mohla být jeho dcera. A ano, je úžasná. Velmi vtipná.
Jiný britský komik Ricky Gervais jednou řekl...
Ricky Gervais není standup komik. On dělá show, točí věci na kameru. The Office byl jeho nejlepší počin. Samozřejmě je populární, je workoholik. Ale standup komikem bych ho nenazýval. A nikdy jsem se s ním nesetkal, to je docela zvláštní. Většinu lidí z téhle branže znám.
Většina lidí ale Rickyho Gervaise zná právě jako standup komika. Dělá krátká vystoupení, dlouhá vystoupení, skeče... Kromě toho, že pracuje v televizi a ve filmu. A všechna jeho živá vystoupení jsou vyprodaná. Tak proč to podle vás není standup komik?
Protože mu závidím! Ale ne… Dělám si legraci. Nikdy jsem se s ním nesetkal, ale jeho věci se mi docela líbí. Seriál The Office byl fenomenální.
No a právě Ricky Gervais jednou řekl, že dobrý vtip vždycky někoho urazí. Souhlasil byste s tím?
Ne, nesouhlasím. Vůbec ne. Já vlastně primárně vůbec neříkám vtipy. Můžete udělat něco opravdu krátkého vtipného, legraci na jednu větu. Nemusí to být nutně vtip a už vůbec to nemusí být urážlivé.
V Červeném trpaslíkovi jste se nejdříve ucházel o roli Rimmera, ale přesto jste ve všech rozhovorech vždycky říkal: „Rimmera bych dělat nemohl.“ Otázka zní: Proč? Proč jste si tehdy vybral Hollyho a ne Rimmera?
No, možná bych mohl, ale nemyslel jsem si, že bych to zvládl. Když jsem ho četl, cítil jsem se nesvůj. Vlastně obecně, když jsem poprvé četl scénář, tak jsem se cítil nesvůj. Ale když jsem četl Hollyho, jak říká „Všichni jsou mrtví, Dave“, tak to mi přišlo legrační.
Ano, to je mimochodem ta věta, kterou prý chcete, aby někdo řekl na vašem pohřbu.
Spíš chci, aby mi to napsali na náhrobek. Všichni jsou mrtví, Dave. Nebo tam možná bude jiný vtip, který jsem si vymyslel: Žádný člověk není ostrov, jen když se koupe.
Koupe?
Ano, když se člověk koupe, má vodu všude kolem sebe. Takže je ostrov.
Dobře. Zvlášť když má velký pivní břicho.
Pak je to dvojitý ostrov.
Kolik let vlastně hrajete v Červeném trpaslíkovi?
Mám za sebou 35 epizod a pár speciálů... Ale už nevím, kolik je to let. Byl jsem tam na začátku a myslím, že tam budu i na konci.
Proč je podle vás Červený trpaslík dnes tak populární? Seriál je poměrně starý a fanouškovská základna stále roste.
Ano, je velmi starý! Takže si myslím, že kdyby poslední epizoda, na které jsem se podílel, byla vůbec poslední, bylo by dobré to celé ukončit. Ona má totiž docela dobré recenze.
Nemám rád Hvězdné války. A Star Trek je ještě horší. Vůbec to není vtipné.
Mám pocit, že to někdy dřív nebo později skončit musí. Možná je to teď, možná ještě budou dva až tři díly, nevím. Nevím, proč to trvá tak dlouho, možná je to zřejmě hodně vtipné... Dobré věci ale žijí dál. U některých filmů si prostě řeknete „jé, to se mi líbí“ a že se na to někdy podíváte znovu. Zkrátka dobře stárnou.
Mnoho lidí tady na festivalu pravděpodobně vidělo třeba Hvězdné války nesčetněkrát.
Já nejsem jejich fanoušek, nemám rád Hvězdné války. A Star Trek je ještě horší. Vůbec to není vtipné. Když jsem byl mladší, díval jsem se trochu na Doctora Who. Ale sci-fi mě moc nebaví. Mám prostě rád staré věci, ale ne nutně ve vesmíru.
Vím, že jste příznivcem labouristické strany...
No, byl jsem, ale od té doby, co už tam není Jeremy (Jeremy Corbyn, Lovettův osobní přítel, odstoupil z funkce předsedy, pozn. red.), tak je Labour Party v háji. Chci jen, aby lidé, kteří řídí zemi, dělali svou práci.
Co by Holly řekl Borisi Johnsonovi?
„Umři!“ Přeháním, to ne… Ale jednou jsem Johnsona urazil. Jedu vlakem a on nastoupil se svým fotografem. Seděl jsem v prázdném vagonu a on si přisedl spolu s tím fotografem a dvěma mladými dívkami. Ženy a dívky ho milují, víte?
Toto je asi nejznámější obraz Normana Lovetta. Holly navždy (zdroj: Reddwarf.fandom.com)
Ten tlustej blonďák je podle nich úžasně vtipnej. A já jsem si říkal, že musím něco říct, tak jsem vstal a fotograf mluvil o tom, že udělá nějaké fotky. A já jsem řekl: „Zkuste se chvilku navzájem poslouchat.“ A odešel jsem na druhý konec vagónu.
Norman Lovett
Britský standup komik a herec, známý především jako Holly, lodní počítač v seriálu Červený trpaslík. Se standup comedy začal v sedmdesátých letech, kdy svými vystoupeními dělal "předskokana" na punkových koncertech (například The Clash). V Červeném trpaslíkovi měl původně hrát Rimmera, ale jak sám říká, Hollyho zahrál daleko lépe. Je vášnivým labouristou, osobně podporoval bývalého labouristického předáka Jeremyho Corbyna.
A když jsme přijeli na nádraží, fotograf přiběhl, podíval se mi do obličeje a pak zase utekl. Věděl, co si myslím... Chtěl jsem říct něco nepříjemného, možná jsem chtěl Johnsona praštit. Ale to by bylo úplně hloupé. Nejsem politik, ale chtěl jsem něco říct, protože jsem ho nenáviděl. Je to jen další privilegovaný člověk.
Jako standup komik jste vystupoval s punkovou kapelou Clash. Jak k tomu došlo? Oslovil jste je vy, nebo oni vás?
Vystupoval jsem před nimi. Byli to socialisté, milí chlapíci. Přišli a řekli: „Chcete jet na turné s námi?“ Bylo to v době punku, všechno bylo jako úplně nová komedie. Vystupoval jsem také s Madness. Přišli do hospody v Camden Town, kde jsem vystupoval, pak přišli za mnou, že se jim líbím... Měl jsem víc fanoušků mezi muzikanty, například Johnnyho Marra, kytaristu skupiny Smiths.
Párkrát jste v Praze už byl, máte plány na večer?
Procházky. Je to moje hlavní cvičení, snažím se udělat deset tisíc kroků denně. Když jsem doma, jdu z místa, kde bydlím, do Kingstonu, tam a zpátky, snažím se udělat svých deset tisíc mil... Ale ne, počkejte, co to povídám. Kroků, ne mílí. Deset tisíc kroků chci zkrátka udělat každý den. Chůze je dobrá pro každého.
Reklama
foto: Filip Strnad, Profimedia a Reddwarf.fandom.com, zdroj: Comic-Con Prague
