Květen bez sekaček má úspěch: V Británii se do zahrad vrátily rostliny i hmyz

Britská ochranářská organizace Plantlife nabádá lidi, aby letos v rámci „května bez sekaček“, tedy „No Mow May“ nechali své sekačky na trávu v kůlně a dali prostor pro růst divokým květinám. Také žádá veřejnost, aby spočítala květiny, které na zahradách rostou, a zaznamenala je v rámci nového projektu Every Flower Counts, tedy „Každá kytka se počítá“. Biologové si chtějí udělat obrázek o tom, co všechno na náhodně vybraných plochách britských trávníků o velikosti jednoho metru čtverečního roste.

Zpráva o stejném projektu z roku 2021 uvádí, že respondenti napočítali přes 465 000 květin a více než 250 druhů rostlin. To je vzhledem ke zdánlivé homogenitě pověstných britských trávníků, dle tradic pečlivě zastřihávaných, překvapivě vysoké číslo. Mezi nahlášené rostliny patřily jak běžné druhy jako lesní jahody nebo medvědí česnek, tak rarity včetně hadilky, zvané hadí jazyk. V některých případech šlo dokonce o ohrožené druhy rostlin včetně vzácných orchidejí.

Laissez-faire v britských zahradách

Jedním z britských zahrádkářů, kteří si užívají uvolněnějšího přístupu k péči o trávníky, je Tom Jennings z Buckinghamshiru, který kampaň vítá: „Je tu jistá posedlost úhlednými zahradami a není to jen o až obsedantním sekání, ale také o chemikáliích, které nejsou slučitelné s přírodou. Na britském venkově bývalo běžné, že zahrada za slunečného dne pulzovala zvuky hmyzu, ale dnes už to bohužel není pravda.“

Poté, co nechal svou zahrádku volně růst, byl Tom svědkem přímo exploze pampelišek, důležitých pro opylovače, jako jsou například včely. Říká, že byl ohromen také tím, jak rychle se do jeho zahrady vrátili brouci. Vzhledem k celosvětovému poklesu populací hmyzu je to pro ochranáře přírody a zahrádkáře povzbudivý signál.

Dává vám to pocit, že jste někde v tropickém pásmu a ne na své vlastní zahradě.

Botanička Sarah Shuttleworthová, která pro organizaci Plantlife pracuje, si také všimla, že cvrkání cvrčků je poté, co nechala svůj trávník v Somersetu volně růst, mnohem výraznější. „Dává vám to pocit, že jste někde v tropickém pásmu a ne na své vlastní zahradě,“ komentuje proměnu Sarah.

Poušť biologické rozmanitosti

Podle Colette Webbové, která žije v západním Sussexu, existují další zjevné plusy volně rostoucích trávníků: „Ušetří vám to dost času a hádek s manželem o tom, kdy už má vytáhnout sekačku. Sekání trávy je něco, co můj manžel dělá opravdu nerad,“ říká. „Je tu jeden hlas mého já, který mi říká, že zahrada je opravdu neuspořádaná, ale když tam sedíte jen deset minut denně a díváte se, co všechno se na ní děje, uvědomíte si, že je to ku prospěchu přírody.“

Někteří zahrádkáři však již uvolněný přístup k trávníkům nějakou dobu uplatňují. Například David Fielding pěstuje malý kousek divočiny v jihovýchodním Londýně už několik let. Dříve pečlivě dbal na to, aby jeho zahrada připomínala golfový green, potom si ale uvědomil, že výsledkem celého jeho snažení bylo něco, co se dalo označit jako „poušť biologické rozmanitosti“, tedy trávník velmi monotónní a nezajímavý.

Poté, co přijal laissez-faire přístup k zahradě jako celku za svůj, se u něj objevili datli, roháči nebo vážky. Ne všichni z jeho okolí ale s tímto přístupem souhlasí: „Moje máma, které je 81 let, je na mě nepříjemná a říká, že zahrada vypadá neupraveně,“ směje se David.