Terapeutka Ludmila Ševčíková: Hluboká tajemství naší duše

Tajemství je něco, co nelze nikomu prozradit. Je ukryto hluboko v nás a nesmí za žádnou cenu vybublat na povrch. Je bytostně důležité, aby zůstalo skryto. Jen ta představa, že by se o něm snad někdo dozvěděl, je nepředstavitelná.

Příběh o tajemství a meditaci

Přišla ke mně dívčina a byla velmi neklidná. Chvilku jsme si povídaly o všem možném a pak jsem se zeptala, čemu se dnes na sezení budeme věnovat. A ona mi začala vyprávět, jak hezký víkend prožila u babičky, že měli rodinnou oslavu. Byla moc ráda, že se zase potkala s lidmi, které dlouho neviděla. „Jsme velká rodina a sejít se dohromady, to je opravdu problém. Byla jsem ráda, že jsem tam byla. Bylo tam hodně jídla a všichni se cítili spokojení,“ říkala mi.

A co budeme dnes řešit? Zeptala jsem se tedy znovu. „I ve škole je to teď lepší. Byla jsem na horách a zase pojedu lyžovat do Alp s tetou a strýcem. Už jsem se rozjezdila. Cítím se s nimi velmi dobře. Taky jsem radila svojí sestřenici s výběrem střední školy. Moc ráda jsem jí pomohla, protože jsem si tím rozhodováním už kdysi sama prošla,“ odvětila.

S tajemstvím je důležité pracovat, nechat ho vyplynout z vazby našeho podvědomí do vědomí.

Pochopila jsem, že tudy cesta nevede, a tak jsem jí řekla, ať zavře oči a představí si, co se doopravdy děje. Viděla jsem, jak se jí úplně rozklepaly ruce, celé její tělo ztuhlo, dech byl neslyšný. A tak jsem ji vedla meditací do zahrady slovy: „Jdeš zahradou a potkáváš lidi a mezi nimi vidíš někoho, komu můžeš důvěřovat. Možná si s ním chceš popovídat. Je tam někdo takový?“ Po chvíli jsem dostala odpověď: „Je tam moje dávná kamarádka.“ Pokračujeme v meditaci a říkám: „Tak spolu jdete a povídáte si o tom, co je pro vás dvě důležité. Co se děje ve tvém světě teď?“

Vnímám, jak se jí zklidňují ruce, a tak ji vedu dál: „Možná ti kamarádka může dát nějakou radu nebo zná někoho, kdo by ti tu radu mohl dát.“ Po chvíli se začne pomalu uvolňovat i její tělo, obličej ztrácí na strnulosti. Změna v jejím držení těla se odráží v místnosti i v mém těle. Cítím uvolnění. Pokračuji: „Možná, že je někdo, komu bys to ještě potřebovala říci.“ Slyším tiché „ano“. Nechávám určitý časový prostor a sleduji reakce jejího těla. Ruce jsou úplně klidné a uvolněné. Povolilo napětí v ramenou, dech je pravidelný. Uvědomuji si, že potřebuju mít jistotu, že je vše v pořádku, a tak se ptám: „Je ještě něco, co potřebuješ udělat?“ Odpověď zní: „Ne.“ A tak ukončuji meditaci.

Otevírá oči, které úplně září. Obličej se rozjasňuje úsměvem. A tak znovu pokládám otázku: „Je to tak v pořádku?“ „Ano,“ odpovídá.

Jako žába na prameni

Tajemství má svůj řád. Je ukryto hluboko v naší mysli a zabírá svůj prostor také v našem těle. Aby to tak mohlo zůstat, musíme vynaložit mnoho energie. Za tajemstvím je ukrytý strach z odhalení, ke kterému se často přiřazuje ještě strach z toho, „co by tomu řekli lidé“. Zvláště naši blízcí by nás mohli odsoudit nebo prohlásit, že už pro ně nejsme dost dobří, že jsme nedostateční. A taky by nás mohli přestat mít rádi, kdyby se dozvěděli, že se nám tohle stalo. Stali bychom se nepřijatelnými a to nemůžeme riskovat.

Tento scénář mnozí z nás podvědomě prožíváme. Vlastně ho ani nevnímáme, jen se cítíme napjatí, unavení a vyčerpaní. Bez zjevného důvodu. Nemáme na nic náladu a nic se nám nedaří. Chybí nám radost a chuť do života. To se pak projevuje ve vztazích a při řešení každodenních situací. Nevíme, co se děje. Je to tajemství. Je důležité s ním pracovat. Nechat ho vyplynout z vazby našeho podvědomí do vědomí. A to se stane, když o tom někomu řekneme. Kupodivu to ani nemusíme říci nahlas. Přesto je důležité, abychom se svěřili někomu, komu důvěřujeme. Komu můžeme říci celou pravdu. Je to veliká úleva pro naše tělo, které spotřebuje obrovské množství energie na to, aby tajemství v podvědomí udrželo. Náhle se energetický blok způsobený strachem z prozrazení uvolní a nás zaplaví vlna úlevy, oči se rozzáří a úsměv projasní naši tvář.