Michaela Ďurišová je slovenská šperkařka a designérka, která v roce 2013 založila značku Magaela specializovanou na květinové doplňky. Vyrábí čelenky, stužky, brože, sponky a mnoho dalších doplňků inspirovaných přírodou, tradicemi a slovanským folklórem. Magaela věří, že v každé ženě dřímá víla, stejně tak ona sama je svou povahou i přístupem k životu jejím ztělesněním.
Magaelo, jsi známá jako designérka květinových čelenek a šperků, směřovala jsi k designu vždycky?
Vůbec ne. Nejdřív jsem chodila na konzervatoř, kde jsem studovala učitelství hudebně-dramatického umění a herectví, začala jsem se zároveň zabývat režií a plánovala jsem, že se budu ubírat tímto směrem. Můj plán byl jít studovat muzikál do Brna, ale to nakonec nevyšlo, a tak jsem se odebrala do Nitry, kde jsem studovala učitelství hudebně-dramatického umění, a během toho jsem se věnovala zpěvu i učení. Momentem změny bylo v podstatě rozhodnutí přestěhovat se do Rakouska, neměla jsem řidičák a bylo nemožné dále dojíždět do ZUŠky, a tak jsem se rozhodla začít podnikat.
Jak ti šlo najednou přeskočit od zpěvu k podnikání?
První měsíc byl těžký, ale pak jsem si pro sebe vytvořila takový osobní hřebínek a na facebooku jsem s tím sklidila takový úspěch, že jsem ještě ten den měla patnáct objednávek. Na to navázala první kolekce čelenek, která se taktéž hned rozprodala, a můj směr tím byl jasný.
Mezi prvky, které se ve tvorbě designérky objevují, patří i folklór.
Kde se vlastně vzal nápad jmenovat se Magaela?
Když jsem zpívala s bigbandem, v novinách vyšel článek, že Swingless jazz ensemble hraje v čele se zpěvačkou Magaelou, a ta zkomolená verze mého jména se v kapele okamžitě chytila. Když jsem si zakládala značku, Magaela mi přišlo jako lehce zapamatovatelné a originální jméno i pro mé šperky. Později jsem zjistila, že Magaela je jméno jednoho afrického kmene. Co mě ale překvapilo, že nezávisle na tomto jsem vytvořila šperky s názvem „Odkaz lesa“, které byly v tyrkysovo-zeleno-žlutých barvách, a zjistila jsem, že i tento kmen používá přesně ty samé barvy.
Myslíš, že to byla náhoda?
Věřím, že všechno má svůj důvod a že to tak mělo být. Nedokážu to vysvětlit, a možná proto je pro mě značka Magaela tak magická.
Celý tvůj život je tvořený spoustou náhod. Ale přece jen – nefantazírovala jsi jako malá, že budeš něco vyrábět?
Já jsem vždycky věděla, že chci něco tvořit. Bylo to už ve škole, nebyla jsem nikdy dítě, které by se s radostí učilo věci nazpaměť nebo by vydrželo u knížek. Mě bavilo si to přečíst, vyložit po svém. Měla jsem s tím samozřejmě problémy, a to nejen na základní škole, ale i na konzervatoři, kde jsem studovala hudebně-dramatické umění. Učitelé mě vedli k různým pózám, které mi ale nikdy nebyly vlastní.
Cítíš se být jiná? A skrýváš se před tím, nebo si to naopak užíváš?
Když jsem byla malá, tak jsem se kvůli tomu styděla. Neměla jsem třeba tolik kamarádů jako ostatní holky. A i když se dneska sejdu s kamarádkami, tak si všímám, že mám trochu jiné názory. Ale vyjít z toho koloběhu, ve kterém žijeme, mi vyhovuje, a čím více se cítím šťastná, tak mi z mého okolí chodí pochvalné komentáře, což mě utvrzuje v tom, že dělat věci jinak má smysl.
Magaela vytváří čelenky inspirované přírodou a ženskou krásou.
To, že jsi odlišná, tedy vnímáš jako pozitivum?
Když člověk sám sebe přijme, a mně se to podařilo, vyfiltruje to lidi v jeho okolí, a tak jsem zůstala obklopená opravdu velmi blízkými přáteli. Svoji jinakost neberu ale ani jako prestiž, prostě jsem taková, jaká jsem, a buď to lidem sedí, anebo ne.
Myslíš, že kdybys studovala třeba na nějaké škole designu, také by ti nechali volnou ruku?
To nevím a nedovedu si to představit. To, že jsem skončila u výroby čelenek a šperků, nebylo nějak plánované. Prostě to v mém životě přišlo a nabralo to rychlý spád. Dnes živí Magaela mě, mého manžela a dalších několik lidí, na facebooku máme přes čtyřicet tisíc fanoušků, zboží posíláme do jiných zemí, což jsem nečekala..., ale neřeším nějakou rivalitu nebo třeba trendy. Řeším to, co dělám, jsem v tom pořád trochu nespokojená a chci to vylepšovat. Chci také vyjít vstříc všem zákaznicím, aby dostaly přesně to, co si vysní.
Jak teda vyrábíš čelenky pro ženy, co tě osloví?
Když jsem třeba dělala čelenky pro vás, našla jsem si vaše fotky a snažila jsem se vnímat každou z vás jednotlivě a zamyslet se nad tím, co by vám slušelo a co by reflektovalo vaši osobnost. Samozřejmě vytvářím i kolekce, ale pak jsou čelenky, od kterých existuje jeden kus.
Inspiruješ se přírodou, jak žiješ ty samotná? Mám si tě představit v nějaké roubence?
V roubence sice nežijeme, ale rozhodla jsem se odstěhovat z města. Takové rozhodnutí mi hodně změnilo život, neb jsem byla schopná se odpojit od hektického životního tempa. Ačkoliv jsem žena, třeba vůbec nemám ráda obchodní centra. Když tam člověk přijde, ani se mu nechce nic nakupovat, protože cítí takový tlak. Alespoň já ho cítím a mnohem více mi vyhovuje žít na vesnici. Naše vesnice má tak pět set obyvatel, všude kolem jsou pole a denně chodím na procházky. Ráno také medituju v zahradě a ve volném čase se starám o zahrádku, kde pěstuju byliny.
Michaela se svým manželem Romanem, který jí je oporou nejen v životě, ale i v práci.
Jsou čelenky, které vyrábíš pro víly? Nebo oslovují slečny, co se zajímají o módní trendy?
To nejde říct. Jsou to ženy, které mají rády přírodu, ale i ženy, které chtějí ozvláštnit svůj šatník. Myslím, že každá si vybere tu čelenku podle toho, čím se cítí být. Zajímavé je, že když třeba ženy vybírají čelenky po internetu a potom si je přijdou vyzkoušet i do obchodu, většinou se výběr liší. Jakoby byl jejich výběr ve virtuálním světě jiný než v realitě. A ať už čelenky osloví jakoukoliv ženu, já věřím, že každá z nich má v sobě vílu.
Zajímala ses o mytologii? Co si v ní o vílách zjistila?
Odjakživa jsem milovala pohádky a slovanské příběhy. Taky je zajímavé studovat symbolismus jednotlivých květin. Zároveň si myslím, že je v nás zakořeněná určitá potřeba se zdobit a vyjádřit tím sama sebe. Dostala jsem se teď k jedné zajímavé spolupráci s Eh Sisters, Titoki a grafičkou Silvií Borovou, se kterou jsme vytvořily vlastní oblečení inspirované mými čelenkami, a dělali jsme jednotlivé archetypy víl, např. pivoňkovou, levandulovou, dožínkovou. Nicméně ačkoliv o vílách čteme v pohádkách, tento obraz měl základ v tradiční společnosti. Ženy, které se rozhodly žít v napojení s přírodou a vyznaly se třeba v umění bylin nebo uměly léčit pomocí přírodních živlů, byly svým způsobem sensitivní. V historii jsme si je zaměnily s bosorkami a to, co uměly, jsme začali vnímat jako šarlatánství. To, co bylo dřív přirozené, jsme začali vnímat jako nepřirozené, v čemž úspěšně pokračujeme dodnes.
Se šperky Magaely se každá žena promění v rozkvetlou bohyni.
Co tě teď v dohledné době čeká?
Máme za sebou krásnou a úspěšnou spolupráci se slovenskou návrhářkou Lydiou Eckhardt, k jejímž dvanácti modelům jsem měla možnost vytvořit kolekci čelenek inspirovanou právě její novou kolekcí oblečení. Momentálně intenzivně pracujeme na nové podzimně-zimní kolekci a připravuji i několik zajímavých kousků v limitované edici. A pokud se podaří, mám před sebou velký projekt inspirovaný slovanskými zvyky.
Co pro tebe znamená štěstí?
Možnost vytvářet to, co mě baví, ale také malé drobnosti vytvářející cestu, po které kráčím.
foto: archiv autora
