Okolí Florence je vlastně periferie v centru města, říká developerka Danuše Siering. Jejím nejvýznamnějším projektem v Praze je dům Černá labuť. Teď chce měnit jeho neutěšené okolí. Jak na tom revitalizace ulice Na Poříčí je?
S Danuší Siering, která žije střídavě v Berlíně a v Praze, jsme se setkali v den, kdy šla projekt GoFlorenc, jehož cílem je revitalizovat ulici Na Poříčí, představit na Komisi územního rozvoje Prahy 1. "Architekt Marek Tichý, který podobu zklidnění ulice Na Poříčí navrhoval, mi řekl, že nezná žádný projekt, který by se na komisi dostal tak rychle," usmívá se Danuše. Energická dáma, která má v Praze kromě Černé labutě na kontě například přestavby budov na Václavském náměstí, v ulici Karolíny Světlé či v Bubenči, je rozhodnutá, že se s okolím Florence musí něco udělat. Už kvůli lidem, kteří tady žijí.
V jaké fázi teď vlastně projekt je?
Přes léto jsme udělali průzkum, který jsme postupně zveřejňovali na Facebooku a pak kompletně v posledním zvláštním vydání časopisu Noviny&Novinky, který vydáváme pro místní obyvatele a lidi, kteří pracují na Praze 1. Možná i to trochu pomohlo tomu, že se celý proces urychlil. Na Facebooku jsme takto oslovili na sto tisíc lidí, napsali jsme asi na 1700 adres a přes 500 lidí z okolí, které jsme oslovili přímo na ulici, nám vyplnilo docela podrobný dotazník. Považuji to za úspěch. O projektu dneska tedy ví úředníci i veřejnost, a toho jsem přesně chtěla dosáhnout. Teď předpokládám, že do Vánoc bude radnice jednat, my budeme mezitím představovat projekty revitalizace podobných ulic v zahraničí. Bude to například Exhibition Road v Londýně, dvě ulice v Kodani, jedna v New Yorku a v Los Angeles.
Cílem není ulice pro luxusní obchody ani pro turisty, měla by sloužit těm, kteří tady žijí, říká Danuše Siering.
Takové jednání je ale na léta, co podle vašich zkušeností rozhodování radnice posune dál?
My chceme ještě před Vánocemi udělat takový sumář všech informací, kam jsme se dostali v jednání s úřady a v jakém je projekt stádiu. Chceme to spojit právě i s informacemi, jak se podobné projekty dělají v zahraničí. Nechceme ale těmi příklady ukazovat, jak by Poříčí mělo vypadat, to také vůbec nejde. Tady je ta lokalita hrozně specifická. Spíš chceme ukazovat pozitivní příklady a také to, že to udělat jde.
Máte zkušenosti z Berlína, kde žijete, i z jiných evropských zemí. Jde tam povolování takových projektů rychleji?
Víte, povolení revitalizací ulic v západní Evropě jsou také na roky. To je případ i těch revitalizovaných tříd, které chceme ukázat. Ale tím spouštěčem, že se tam skutečně začalo něco dělat, byla vždy spolupráce s vysokými školami, ať už šlo o architekty, školy zaměřené na dopravu či technické obory. Do procesů příprav byli zapojeni studenti i profesoři a o projektu se hned bavila strašná spousta lidí, staly se společenskými tématy. A toho chci dosáhnout i tady. Na těch ulicích byly například namontovány kamery, aby školy viděly, kde jsou problematické body. To vše se vyhodnocovalo a zapracovávalo do projektů. Mladá krev a dravé nápady jsou do takových projektů potřeba, úředníci sami nic nevyřeší. To bych viděla jako impuls. A nakonec i pro ty školy. Studenti nemusí malovat teoretické úlohy, ale mohou si zkoušet výuku přímo v praxi, na konkrétním příkladu.
Co ale bylo tím impulsem pro vás? Váš projekt, Černá labuť, přece funguje a prosperuje.
Jak jste řekl, já žiju už třicet let v Berlíně a tam se každý o ten svůj Kiez, tedy o svou čtvrť či spíše okolí, kde žije nebo pracuje, prostě zajímá a stará. To tady zatím moc nevidím, i když se to pomalu začíná zlepšovat. Je to součást životního stylu tamních lidí. Tady v Praze pořád ještě většinou končí pro majitele nebo developera dům tam, kde jsou vchodové dveře. Ale i díky mladým lidem se tohle lepší. Začínají vznikat různá sdružení a je vidět, že se něco děje. Vezměme si třeba takovou tu hipsterskou část Vinohrad, Karlín nebo Letnou. Mladí jsou dnes nosičem toho, že ty čtvrtě začínají zase mít nějaký charakter, nějaký ráz. I proto je potřeba studenty a mladé lidi do projektů zapojovat.
Jak má vlastně ulice podle vás ve finále vypadat? Máme tu příklad Václavského náměstí nebo Pařížské...
To vůbec ne. Všichni víme a řadu let vidíme, že se ulice Na Poříčí, která se stala vlastně periferií v centru města, revitalizovat musí. Například situace s dopravou tady před Bílou labutí je velmi neutěšená. Že tady bourají auta mezi sebou, auta s tramvajemi, to je bohužel skoro běžné. Byli tu i sražení chodci tramvajemi a je to úplně zbytečné. Jako první krok by už mohlo být třeba to, aby tady tramvaje jezdily pomaleji jako například kousek dál na náměstí Republiky. Je tu ale i druhá zásadní věc. Když už k té revitalizaci dojde, ať to je s ohledem na lidi, kteří tu bydlí a pracují. Málokdo to ví, ale tady v okolí ulice Na Poříčí je největší hustota nastálo bydlících obyvatel v Praze 1. A jim se musí vyhovět, nikoli turistům, kancelářím nebo developerům. Neměla by to tedy být druhá Pařížská nebo něco jako Václavák. Mělo by to tu být stejně příjemné pro domácí jako pro ty, kteří zde pracují. Byla bych zkrátka ráda, aby úředníci při plánování revitalizace okolí Florence dali pražského starousedlíka na první místo.
Turisté by sem ale mohli proudit i kvůli pavilonu pro Muchovu Slovanskou epopej, která by mohla vzniknout na Těšnově.
O tom jsem také slyšela. To ale není přece důvod, abychom se najednou začali zajímat, jak tady pro turisty připravíme ulici Na Poříčí. Ať si úřady konečně začnou této ulici všímat, ale ne kvůli turistům, kteří přijedou a zase odjedou. Ať si jí všímají kvůli lidem, kteří tady žijí.