Elektrické vzruchy jsou považovány za klíčové atributy neuronů, tato aktivita je přitom interpretována jako „jazyk nervového systému“. Takové vzruchy produkují také téměř všichni živí tvorové, a to i ti, kteří nemají nervový systém, tedy například prvoci či rostliny. O houbách se to však doposud nevědělo. Počítačový vědec Andrew Adamatzky, šéf laboratoře s příznačným názvem Unconventional Computing Laboratory (Unconventional Computing = nekonvenční výpočty) na University of the West of England ve Velké Británii, ale už při sledování sítí hub dokázal zaznamenat téměř padesát různých „slov“ neboli skupin elektrických aktivit. Co si tedy houby říkají?
Sestavy elektrických signálů, které Andrew Adamatzky zachytil a identifikoval ve tkáních hub, se podle jeho slov až neuvěřitelně podobají aktivitě nervů při lidské řeči. Adamatzkého studie naznačuje možnost, že sítě mycelia (tedy podhoubí) si předávají informace prostřednictvím interakce elektrických vzruchů způsobem odpovídajícím tomu, jak probíhají vzruchy mezi neurony.
Výzkum pomocí mikroelektrod porovnával elektrickou aktivitu u několika druhů hub – u jedovatého hlívovníku olivového (Omphalotus nidiformis) zvaného „ghost fungi“ (houba duchů), u penízovky sametonohé (Flammulina velutipes), která od října do března roste na kmenech stromů i u nás (a hojně se využívá v gastronomii), klanolístky obecné (Schizophyllum commune) z řádu pečárkotvarých a housenic (Cordyceps militaris), které parazitují na kuklách motýlů, především pak lyšaje.
Nejvíc povídavá je klanolístka
Byly získány první důkazy o tom, že houby skutečně reagují na mechanickou, chemickou a optickou stimulaci změnou vzoru elektrické aktivity. Ukázalo se, že existují dva typy komunikace – vysokofrekvenční s periodou 2,6 minuty a nízkofrekvenční s periodou 14 minut, přičemž pro každý druh hub je charakteristická jiná délka elektrické aktivity. Nejsložitější sestavy elektrických aktivit, tedy jakési „věty“, vytváří klanolístka. Její průměrná „věta“ byla složená přibližně ze šesti různých „slov“, v čemž mimochodem o jedno slovo překonávala běžnou angličtinu.
V rozhovoru pro list The Guardian Adamatzky zdůrazňuje: „Nevíme, zda existuje přímá souvislost mezi elektrickou aktivitou hub a lidskou řečí. Možná, že ne. Na druhou stranu existuje mnoho podobností ve zpracování informací v živých organismech různých tříd, čeledí a druhů. Prostě jsme jen narazili na zajímavý fenomén, který hodláme dál studovat.“
Nadšení nesmí ovlivnit interpretaci
Ve stejném listě ekolog Dan Bebber z University of Exeter ve Velké Británii říká, že je ještě dlouhá cesta, než si budeme jisti, že spolu houby opravdu mluví. „Ačkoli je to zajímavé, interpretace, že jde o jazyk, se prozatím zdá poněkud přehnaně nadšená. Bude to vyžadovat ještě mnohem více výzkumu a testování kritických hypotéz, než se na Google Translate řeč hub objeví,“ uvádí skepticky Bebber.
Je možné, že elektrické signály houby používají jako způsob varování před ohrožením nebo změnou dostupných zdrojů.
Srovnání s lidskou řečí jsou tedy sice pozoruhodná, samotný výzkum ale neposkytuje žádné náznaky toho, o čem by síť hub mohla komunikovat, nebo proč by tyto organismy mohly potřebovat udržovat kontakt v širší oblasti. Je však možné, že tyto signály jsou způsobem, kterým jsou houby schopné se navzájem varovat před ohrožením nebo například před změnou dostupných zdrojů živin.
Skepse je samozřejmě na místě, ale třeba etolog Karl von Frisch převzal v roce 1973 Nobelovu cenu za detekci a výzkum včelích jazyků a dialekt. Na počátku osmdesátých let 20. století byla zase navržena analýza jazyka mravenců pomocí přístupů teorie informace. Je tedy docela dobře možné, že houby pouze čekají na svého překladatele.
Reklama
foto: Česká mykologická společnost, zdroj: Science Alert
