Loni v létě zaplatil jeden britský turista na Sardinii pokutu 1 032 eur, když byl dopaden policisty ve chvíli, kdy si chtěl domů odvést plastovou láhev plnou písku z pláže u města Olbia. Podobně si chrání své pláže na některých řeckých ostrovech a je jedno, jestli si berete písek nebo jen pár oblázků. Co je to jedna flaška s pískem proti těm tunám, které na plážích leží? Podle britského deníku The Daily Telegraph sardinské úřady zabavily turistům přes pět tun této komodity a pochopitelně se jim nepodařilo všechny nenechavce odhalit. Nyní některé ambasády v Římě – například britská či německá – své turisty před podobným suvenýrem důrazně varují. Zatím se prý toleruje jen ten písek, co si odnesete v botách. Tedy opravdu zatím.
Ti, co si odvážejí písek jako suvenýr, by se asi podivili, kolik ho lze ukrást, jste-li dobře vybaveni a organizováni. Po světě řádí pískové mafie a mnohdy se nezastaví před ničím. Například v Indii jim loni za oběť padly na dvě desítky lidí, ať už to byli úředníci, kteří jim v nelegální těžbě písku chtěli zabránit, nebo investigativní novináři, kteří chtěli rozkrýt logistiku jejich podnikání. Není to legrace, písek je totiž po vodě nejvyhledávanějším přírodním zdrojem.
Stavebnictví a průmysl ročně spotřebuje podle střízlivého odhadu na pětadvacet miliard tun písku.
Rychlý populační růst a masový rozvoj měst přeměnily tento materiál na velmi vzácnou komoditu, takže jen málo jiných surovin je pro obchodování tak lukrativní. Možná si to neuvědomujeme, ale písek a produkty z něj máme kolem sebe od rána až do večera. Je v zubní pastě, vyrábí se z něj sklo, ať už na skleničky či okenní tabule nebo k displejům mobilů, solární panely, čipy do mobilů i počítačů…
Z písku ze Sahary rozhodně nic nepostavíte. A ten kvalitní mizí
Takový lepší rodinný dům ho bude na stavbu potřebovat dobrých dvě stě tun, kilometr dálnice ho spolkne (nemyslíme ty u nás, tam je to těžko měřitelné, ale světové) zhruba třicet tisíc tun. Proto jsou čísla okolo jeho těžby tak ohromující – stavebnictví a průmysl ročně spotřebuje podle střízlivého odhadu na pětadvacet miliard tun písku, ovšem Pascal Peduzzi z Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) kalkuluje dokonce s padesáti miliardami tun. Za poslední dvě desetiletí se jeho spotřeba ztrojnásobila.
Není písek jako písek
Písek dovážejí i Sjednocené arabské emiráty, Čína nebo Spojené státy. Proč, vždyť v tamějších pouštích je určitě písku dost? Stačí se jen podívat na satelitní snímky Země a to by bylo, abychom dokázali připravit o písek takovou Saharu, vždyť tam musí vystačit na stovky let… Není ovšem písek jako písek. Dělí se podle velikosti zrnek a jejich tvaru či podoby. Technické písky slouží k výrobě skla a ve slévárenství. Písky pro stavební průmysl se dělí na jemný kopaný písek, používaný do omítek, o něco hrubší je pak štěrkopísek, který se těží z říčních toků a používá se jako přísada do betonu. Třídí se do frakcí podle hrubosti.
Kopaného písku je na světě čím dál méně a toho říčního spotřebujeme dvojnásobek, než kolik nám dokážou říční toky ročně „připravit“.
Nejobyčejnější a nejhrubší je písek zásypový, jenž se nehodí na nic jiného než na zasypání výkopů. Ani v jednom z těchto případů nelze ale využít pouštní písek, jehož jednotlivá zrnka jsou vlivem větru natolik ohlazená a zakulacená, že se nevážou a nedrží pohromadě. Problém tedy tkví v tom, že kopaného písku je na světě čím dál méně a toho říčního spotřebujeme dvojnásobek, než kolik nám dokážou říční toky ročně „připravit“.
Indonésie, která písek vyváží, se zmenšuje. A Singapur zase z jejího písku bobtná
Zbývá tedy písek z pláží a částečně také ten z mořského dna. Jeden příklad – momentálně nejvyšší budova světa Burdž Chalífa vyrostla prakticky v Arabské poušti, ale písek na její stavbu pochází z Austrálie. Ten z mořského dna by šlo také použít, ale musel by se v sladké vodě zbavit dokonale soli, jinak by po čase začala pracovat koroze.
Jak ukrást pláž
Písek se tedy stal podobně jako voda nedostatkovým zbožím, což znamená, že na jeho těžbu i obchodování s ním se napojil organizovaný zločin. Mafie rabují přírodu a pláže už v mnoha zemích. I v těch, které vzhledem k jeho nedostatku zakázaly vývoz. O Indii už tady byla zmínka. Ve svazovém státě Tamilnádu na jihu indického poloostrova v povodí řek Palar, Vaigai a Thamirabarani těží nelegálně písek i za bílého dne. Písek z pláží mizí ve Vietnamu, Sierra Leone, na Kapverdách.
Například mořské želvy ztrácejí možnost, kde a jak se rozmnožovat. Řeky mění svůj tok, jejich břehy se sesouvají, u ústí do moře se mění i průběh přílivu.
Na plastové láhve jako na "nádoby pro odnos lupu gangů" ale zapomeňte. Před více než deseti lety, konkrétně v roce 2008, přes noc zmizela oblíbená čtyřsetmetrová písečná pláž Coral Spring na Jamajce, pláže vykrádá písečná mafie i v Maroku, kde se odhaduje, že polovina z celkového obchodovaného objemu písku (cca deset milionů metrů krychlových ročně) pochází z nelegální těžby. Říční písek těží nelegálně například v Kambodži či Indonésii. Tam i z mořského dna a v souvislosti s tím mizí i malé ostrůvky poblíž pobřeží. Vzhledem k tomu, že takový Singapur, největší dovozce písku na světě, se zvětšil až o pětinu své původní rozlohy díky dovozu písku, ekologové a zlé jazyky tvrdí, že zatímco tento státeček roste, jeho soused Indonésie (vývozce písku) se o tutéž plochu zmenšuje.
Už i rybáři raději těží
Co to přináší životnímu prostředí či spíše co mu to bere? Snižuje se biodiverzita, protože s likvidací pláží a břehů řek ztrácí mnoho živočišných a rostlinných druhů své přirozené prostředí. Například mořské želvy ztrácejí možnost, kde a jak se rozmnožovat. Řeky mění svůj tok, jejich břehy se sesouvají, u ústí do moře se mění i průběh přílivu. Říční i mořští živočichové opouštějí devastovaná koryta řek nebo dna moře a lidé na nich závislí přicházejí o obživu. Bývalí rybáři se proto nechávají najmout právě společnostmi, které písek těží…
Z množství písku, které lidstvo rok co rok spotřebuje, by se dal navršit sedmadvacet metrů vysoký a sedmadvacet metrů široký val kolem rovníku.
Někdejší pískovny, z nichž se nyní stala jezera, jsou skvělou líhní pro komáry, přenášející různé choroby. Průmysl těžby i zpracování písku stejně jako jeho doprava dále zatěžují životní prostředí exhalacemi, povodně nebo přílivové vlny jsou pak daleko ničivější než dříve. Voda, včetně té podzemní, kterou kdysi písek filtroval, je znečištěná, což má vliv na zdraví místních obyvatel, a tedy i na náklady na zdravotnictví. Nevypadá to, že by se v nejbližších letech situace změnila, písek je pro stavební boom zatím nenahraditelný.
„Z množství písku, které lidstvo rok co rok spotřebuje, by se dal navršit sedmadvacet metrů vysoký a sedmadvacet metrů široký val kolem rovníku a den co den to je osmnáct kilogramů této suroviny na každého obyvatele zeměkoule,“ přibližuje Pascal Peduzzi z Programu OSN pro životní prostředí (UNEP).
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: The Guardian
