Záhada radioaktivních divočáků rozluštěna. Chutnají jim podzemní houby

Černobylská jaderná havárie v roce 1986 měla zásadní dopad na lesní ekosystém ve střední Evropě. Těsně po havárii se kvůli vysoké radiaci nedoporučovalo konzumovat houby, po několik let bylo vážně postiženo i maso volně žijících zvířat. Zatímco kontaminace jelenů a srnců se podle očekávání postupem času snižovala, naměřené hodnoty radioaktivity v mase divokých prasat zůstávaly překvapivě vysoké. Limitní hodnoty jsou v některých vzorcích výrazně překračovány i dnes.

„Evropa je z hlediska radioaktivního zamoření docela v háji,“ říká Georg Steinhauser, profesor fyzikální radioekologie na Technické univerzitě ve Vídni. „Několik let po černobylské havárii byla vysoce radioaktivní všechna lesní zvířata včetně jelenů, zajíců a bažantů. U většiny zvěře hodnoty radiace postupně poklesly, divočáků se to však netýkalo a částečně netýká ani dnes. Říkáme tomu Paradox radioaktivních divočáků,“ dodává.

Mohou za to jaderné zbraně

Paradoxy podněcují touhu přijít jim na kloub tím více, čím obtížnější je najít jejich logické vysvětlení. Díky spolupráci Technické univerzity ve Vídni a Leibnitzovy univerzity v Hannoveru se však záhadě radioaktivních divočáků podařilo přijít na kloub.

Ukázalo se, že zdrojem radioaktivního cesia v jejich mase je lanýž Elaphomyces granulatus, který se celoročně vyskytuje ve všech typech lesů. „Na rozdíl od jiných organismů jsou houby schopny absorbovat opravdu výrazně více těžkých kovů,“ říká Steinhauser. Hromadí olovo, kadmium, rtuť a v tomto konkrétním případě i dva radioaktivní izotopy těžkých kovů, cesium 135 a cesium 137.

„Výpočet poměru cesia 135 a cesia 137 v radioaktivním vzorku vytváří ´otisk prstu´, poukazující na místo, odkud radioaktivita pochází,“ souhlasí Steinhauser. Pokud je poměr vysoký, většina radioaktivity pochází z jaderných zbraní.

Dlouho se mělo za to, že radioaktivní cesium, které kanci v těle nesou, pochází z černobylské havárie. Jde ale o následek testů jaderných zbraní z 60. let 20. století, což prokázala nedávná studie Steinhausera a jeho kolegů. „Jižní okraj Bavorska, kde se Alpy opravdu svažují, má vyšší úhrn srážek a právě tam radioaktivní izotopy nakonec proudí a usazují se,“ vysvětluje Steinhauser.

Izotopový otisk prstu

Přítomnost cesia 135 a 137 zpracovávala a detailně analyzovala také Leibnizova univerzita v Hannoveru, kam v letech 2019 až 2021 myslivci vzorky odchycených divočáků posílali. „Různé zdroje radioaktivních izotopů mají různé fyzikální otisky. Cesium 135 má mnohem delší poločas rozpadu, spad z jaderné havárie v Černobylu má tedy jiný izotopový otisk než testy jaderných zbraní v 60. letech 20. století. Měření poměru jednotlivých izotopů tak může poskytnout důležité informace o skutečném původu radioaktivního materiálu,“ vysvětluje Dr. Steinhauser

„Výpočet poměru cesia 135 a cesia 137 v radioaktivním vzorku vytváří ´otisk prstu´, poukazující na místo, odkud radioaktivita pochází,“ souhlasí Steinhauser. „Pokud je poměr vysoký, většina radioaktivity pochází z jaderných zbraní. U vzorků odebraných z bavorských divočáků to tak je, což naznačuje, že kontaminace musela pocházet z testů jaderných zbraní, prováděných před více než 60 lety, nikoliv z havárie Černobylu,“ vysvětluje.

Jelenka obecná. (zdroj: Shutterstock)

„Naše práce ukazuje, jak komplikované mohou být vzájemné vztahy v přírodních ekosystémech, ale je také důkazem toho, že odpovědi na takové hádanky lze najít, pokud jsou vaše měření dostatečně přesná,“ říká Georg Steinhauser.

Gulášek z divočáka si klidně dejte

Ačkoli radioaktivita divočáků sama o sobě nepředstavuje pro lidi, kteří je nejedí, žádné zdravotní riziko, nezájem některých evropských lovců o jejich maso přispěl k prudkému nárůstu jejich populace – do té míry, že se divočáci začali vydávat do měst a napadat lidi. „Německo a Rakousko mají to štěstí, že jejich obživa není na divočácích závislá,“ říká Steinhauser, „ale v jiných zemích, kde je lov divočáků významnějším zdrojem potravin, například v Bělorusku, lidé pravděpodobně maso s obsahem cesia konzumují.“

Radioaktivní kanci se v roce 2014 objevili také v České republice, konkrétně na Šumavě. „Hlavním zdrojem radioaktivity je podzemní houba jelenka obecná. Ta se normálně nenajde, najdou ji jen prasata. Má schopnost zakoncentrovat radiocesium v obrovském množství. Nebezpečí, které z konzumace kontaminovaného masa plyne, se ale týká spíše jen myslivců – ti za rok těch 40 kilogramů, kdy můžeme hovořit o riziku rakoviny, spotřebují,“ uvedl tehdy pro iDnes.cz Petr Dvořák, profesor Ústavu biochemie a biofyziky brněnské Veterinární a farmaceutické univerzity.