Nový Zéland se potýká s dětskou chudobou. Podle organizace UNICEF žije 27 procent novozélandských dětí, tedy téměř každé třetí, v příjmové chudobě. Od roku 1984 se tato cifra navíc zdvojnásobila. A v roce 2017 se ve srovnání s rokem 2016 zvýšila o 45 tisíc dětí.
Děti bez bot jsem na ulicích Nového Zélandu při své poslední návštěvě potkávala jen občas. Říkala jsem si, že je léto a že je to svým způsobem zdravé. Nic víc jsem v tom neviděla. Pak mi ale švagr prozradil, že hodně dětí na Novém Zélandu chodí naboso i v zimě. Boty totiž nemají vůbec. Rodiče na ně nemají. Zní to až neuvěřitelně a při pohledu na luxusně oblečené Aucklanďany, nasedající do svých luxusních vozů, se tomu dá jen těžko věřit.
Bohové musí být šílení
Hodně lidí má dojem, že Nový Zéland je ideální zemí. A stále tomu věří i velká část Novozélanďanů. Nasedněte ale v centru Aucklandu na autobus a po hodině a půl se objevíte v městském slumu jižního Aucklandu, kde se nůžky mezi těmi bohatými a chudými široce otevírají. Domy jsou zde dřevěné, vlhké a napadené plísní. Právě zde se, a to, jak už víme, nejen v letních měsících, potuluje nejvíce bosých dětí. „Dětská chudoba tu vždycky byla, obzvláště mezi maorskou a přistěhovaleckou populací,“ potvrzuje Vivien Maidabornová, exekutivní ředitelka organizace UNICEF New Zealand.
Ani zaměstnání rodičů se nezdá být samospasitelné, protože 37 procent dětí zasažených chudobou žije v domácnostech,
ve kterých oba rodiče pracují, a mají tedy dva příjmy.
Za současnými problémy s chudobou obyvatel Nového Zélandu zřejmě stojí i vstřícná imigrační politika země, která se v rámci meziostrovní spolupráce snaží ekonomicky pomáhat chudým obyvatelům okolních ostrovů a nabízí jim lepší život. Na mnoha z těchto ostrovů jsem byla a jejich obyvatelé mi tam rozhodně přišli spokojenější, šťastnější a zdravější než ti, kteří se na Zéland přistěhovali s vidinou lepšího života. Trošku mi ta paradoxní situace připomněla film Bohové musejí být šílení.
300 tisíc dětí v chudobě
Potíž je ale v tom, že na pokraji chudoby se čím dál víc nachází i řada rodilých Novozélanďanů. Například Emily pracovala jako sekretářka na ministerstvu spravedlnosti. Žila si velmi dobře. Pak se vdala, přivedla na svět čtyři děti, její manžel přišel o práci v továrně na zpracování masa a dnes celá rodina jen přežívá. Respektive zažívá skutečnou krizi, protože musí překonat i dny, kdy nemá za co dětem pořídit večeři. Takovýchto příběhů je na Novém Zélandu podle statistik celá řada.
V Aucklandu se pravidelně pořádají demonstrace proti dětské chudobě
„Jako společnost jsme dětskou chudobu znormalizovali. Bereme jako holou skutečnost, že existuje skupina lidí, kteří potřebují pomoci,“ pokračuje Vivien Maidabornová. „S chronickou chudobou je přitom spjata i řada respiračních a specifických onemocnění, jako například revmatická horečka. Stravování takovýchto dětí je nepravidelné a skládá se z hranolků a bílého chleba. Děti nechodí pravidelně do školy a teplé oblečení či jen výše zmíněné boty pro ně bývají luxusem. Tyto děti sice neumírají hlady, ale rozhodně strádají.“ upozorňuje Vivien.
Je řešením práce?
Plány, jak situaci změnit, vždy existovaly, ale s nevalnými výsledky. Současná premiérka Jacinda Ardernová si dává dekádu na to, aby dětskou chudobu ve své zemi snížila na polovinu. Svou strategií, kterou již představila parlamentu, si je jistá. Věří, že do deseti let se Nový Zéland dostane na špici zemí s nejlepšími podmínkami pro děti na světě.
Čtěte také:
Svět se zlepšuje: Statistika nuda je, má však skvělé údaje
Lidé si nedůvěřují, proto nikdo neprosperuje, říká „doktor láska“
Je práce v supermarketech drsná? Zažívá ji 66 000 zaměstnanců
Místní politici se každopádně shodují, že jedinou cestou z chudoby je práce. Ani zaměstnání rodičů se ale nezdá být samospasitelné, protože 37 procent dětí zasažených chudobou žije v domácnostech, ve kterých oba rodiče pracují, a mají tedy dva příjmy. Podle mnohých jsou tyto rodiny disfunkční a rodiče se nedokážou o své děti postarat. Podle jiných zdrojů ale tyto lidi zneužívá sám stát a systém.
Česko je na tom lépe
Nový Zéland samozřejmě není jedinou zemí, která se potýká s chudobou dětí. Ta je problémem snad všech zemí vyspělého světa. Problémy s ní mají i ty nejbohatší ekonomiky světa, jakými jsou například Japonsko a Spojené státy. Jen v USA žije pod hranicí chudoby přes 40 milionů lidí, z toho je na 15 milionů dětí.
Pro nás je snad dobrou zprávou, že v Česku je podle posledních údajů nejnižší míra chudoby v celé EU. Pod hranicí chudoby se u nás nachází 9,7 procenta obyvatel. V tomto smyslu jsme na tom lépe než Amerika. A i lépe než Nový Zéland, který mnozí z nás považovali za vyspělou zemi s rozvinutým sociálním systémem.
foto: University of Otago, zdroj: Radio New Zealand
