Šedesátník Hivshu z Grónska a padesátník Otakame z Mexika se poprvé potkali na Setkání třinácti šamanů v sibiřské Tuvě v roce 2015. Později přijali pozvání do Čech v rámci projektu Cesta Předků a při té příležitosti jsme s nimi mohli mluvit a v pražské Šárce udělat pár snímků, když spolu pánové mocně zpívali a tančili.
Jak jste se stali šamany?
Otakame: Označení šaman pochází ze Sibiře. U nás neříkáme šaman, ale Mistr. V každé oblasti světa se označení pro tradičního léčitele liší. Když se u nás narodí dítě, ostatní si dobře všímají jeho chování a talentů a už v útlém věku poznají, jestli se narodil Mistr. Stejně tak to bylo u mě. Stařešinové mě rozpoznali a už od dětství se mi věnovali. Ostatní děti mi to záviděly. Přitom vůbec není co závidět, já bych raději Mistrem nebyl, protože je to velká zodpovědnost. Ale přijal jsem toto své poslání, protože je to úkol, který mi svěřil Stvořitel, já to tedy respektuji, s radostí a pokorou svou práci vykonávám a zároveň se u toho bavím.
Čtěte také:
Budiž tma aneb Proč svět potřebuje temnou noční oblohu
Lékařka: Držte půst před Velikonocemi. Jako naši předci.
Hivshu: Je několik úrovní šamanských schopností a jsou dva způsoby, jak se stát šamanem. Buď se tak narodíte, nebo si můžete během života šamanské dovednosti osvojit, ale nikdy nedosáhnete úrovně těch, kteří mají tyto schopnosti vrozené. U nás stařešinové rozpoznají, když se narodí dítě, které je Předky vyvoleno pro práci šamana. Takové dítě má většinou velmi těžký život a obrovskou zodpovědnost. Ti lidé nikomu nevykládají, že jsou šamani, nechlubí se tím, ani se nepovyšují. Žijí běžný život až do chvíle, když za nimi někdo přijde s žádostí o pomoc, nebo když je třeba vykonat nějakou práci pro komunitu. Já ale vlastně nejsem šaman. Člověk totiž nemůže být šaman. Oheň je šaman, hory jsou šaman... Oni to moc dobře vědí a skrze nás promlouvají. My jsme jenom prostředníci.
Jak žít šťastný život?
Hivshu: Život není o tom následovat techniky. Život je k tomu, aby se žil. Abychom byli šťastní a úspěšní, je třeba propojit mysl, srdce a ducha tak, aby spolupracovaly, přitom ani jedno nezanedbávat. Je třeba naučit se projevit jako lidská bytost, ne podle představ, jak bychom se měli chovat. Projevit svou přirozenost a i plakat, pokud to tak zrovna cítíte.
Když máme něčeho dostatek, je třeba dovolit, aby to plynulo i k ostatním, včetně peněz. Nesnažit se nic zadržovat. Dávat a přijímat zároveň a rovnocenně.
Je důležité projevovat vděčnost životu, za všechno a všem. Klíčem je pokora. Nemyslete na to, jestli jste dostatečně dobří, přestaňte se nekonečně srovnávat s ostatními a užívejte si to, co právě děláte, žijte s radostí. Pocit, že musíte někomu konkurovat nebo s někým soupeřit, je k zbláznění a nikam nevede. Pokud přijmeme život takový, jaký je, a ceníme si ho ve všech jeho podobách, jako rovnocenně přínosné součásti života, otevře se nám nový svět. Když máme něčeho dostatek, je třeba dovolit, aby to plynulo i k ostatním, včetně peněz. Nesnažit se nic zadržovat. Dávat a přijímat zároveň a rovnocenně.
Otakame: Já se vždy snažím komunikovat s ohněm, zemí, vodou a vzduchem, naslouchám jim, co mi chtějí sdělit. Různé informace mi chodí při posvátných ceremoniích, tancích a poutích. Já jsem vděčný za to, že máme moderní technologie jako internet, mobil, auto, letadlo, protože se tak můžeme lépe dorozumívat a dostaneme se i na velmi vzdálená místa, kam bychom se jinak nepodívali. Naši Předci sice neměli oblečení ani internet, oblékali se prostě, třeba do kůží, ale zase uměli mnohem lépe komunikovat s elementy a přírodou, kterou respektovali a se kterou žili v souladu. Dnes máme moderní technologie, které jsou skvělé, ale stále je neumíme správně využívat, naopak vedou často k ničení. O těchto věcech je třeba mluvit ve školách, odmalička učit naše děti, jak pečovat o naši Matku Zemi. U nás v Mexiku je velké znečištění, lidé nepečují o životní prostředí jako vy v Evropě. Já vždy dávám Evropu za příklad – je tu čistá voda, čisté ulice, staráte se dobře o přírodu. Já tu hodně fotím a pak po návratu domů všem ukazuji, jak to má vypadat.
Naši Předci sice neměli internet, ale zase uměli mnohem lépe komunikovat s elementy a přírodou. Dnes máme moderní technologie, které jsou skvělé, ale stále je neumíme správně využívat
Proč máme strach a jak ho můžeme překonat?
Hivshu: Náboženství je interpretací učení Mistrů, jako byl Mohamed, Ježíš, Gándhí, Buddha a další. Někteří lidé začali toto učení vykládat po svém a ve svůj prospěch, často záměrně zkresleně, aby vyvolali strach. A snaží se vás přesvědčit, že pokud budete žít jinak, než kážou, půjdete do pekla. Náboženství už mnohá staletí ovlivňuje naši mysl. Abychom věděli, co je pro nás správné a co ne, nepotřebujeme náboženství, ale potřebujeme být spojeni se svým srdcem, myslí a duchem. Avšak když nasloucháme svému tělu, pocitům, srdci, jsme často označeni za hříšníky a jsme vedeni k tomu, abychom zůstávali pouze v mysli a řídili se pokyny zvenčí. Pak přichází strach, pocit provinění. Máme strach znovu se napojit na srdce a na ducha. Když přijmeme sebe a své pocity, ač je to třeba někdy bolestivé, a když důvěřujeme životu, celá naše bytost se s ním propojí a spojíme se s Předky. Na začátku se bojíme neznámého, když se otevřeme vesmíru, začneme chápat, že se bojíme jen sami sebe. Bojíme se svobody, kterou máme v srdci, která je darem od Předků.
Když přijmeme sebe a své pocity, ač je to třeba někdy bolestivé, a když důvěřujeme životu, celá naše bytost se s ním propojí a spojíme se s Předky. Na začátku se bojíme neznámého, když se otevřeme vesmíru, začneme chápat, že se bojíme jen sami sebe.
Je třeba nebát se svobody. Stvořitel nestvořil nic špatného. Proto existuje láska po boku nenávisti. Dokonce i láska se bez existence nenávisti stává destruktivní, protože se z života vytrácí rovnováha. Tma a světlo se vzájemně podporují, jdou ruku v ruce. Tím, že přijmete život takový, jaký opravdu je, včetně strachu, tužeb a slabostí, začnete chápat celistvost života.
Otakame: My, když jsme smutní, máme strach, nebo naopak radost, tančíme. Nezáleží na tom, jakým způsobem, důležité je se hýbat, a když u toho zpíváme, tak je to ještě lepší. Také je možné zakřičet třeba do hor, je úplně jedno, co si o vás ostatní myslí, třeba vás budou mít za blázna, ale důležité je ze sebe ty emoce dostat, vyjádřit je. Pak vám bude líp. My pracujeme na odstranění strachů, nemocí a nejrůznějších problémů na tradičních ceremoniích, během kterých máme díky posvátné medicíně peyote možnost podívat se do svého nitra, porozumět lépe příčinám našich problémů a zároveň je překonat, abychom mohli žít radostnější život.
Jak se vyrovnat se smrtí?
Hivshu: Všechno je život a život je ve všem. Život nemá konec ani začátek. Život nemůže zemřít. Naše tělo zemře, ale život nezemře. Věřte v život, v lidskost, jak už to kázal Ježíš Kristus. Nikdo není důležitější než ostatní, jsme si všichni rovni. Pokud se naučíme respektovat sami sebe a život v nás, pak budeme respektovat i všechny ostatní. Věřte v to, co máte ukryto hluboko v sobě. Pokud se budete řídit tím, co cítíte, budete vnímat, že jste napojeni na všechno – na elementy, na Stvoření, budete cítit Zemi. Není třeba vzývat žádné náboženství, jen věřit v život a vážit si ho, vychutnávat si každý jeho moment, protože je to velká zábava. Smrt našeho těla může přijít kdykoli, není třeba se toho bát, ale naši existenci naplno prožívat, dokud jsme ještě tady.
My, když jsme smutní, máme strach, nebo naopak radost, tančíme. Nezáleží na tom, jakým způsobem, důležité je se hýbat, a když u toho zpíváme, tak je to ještě lepší. Také je možné zakřičet třeba do hor, je úplně jedno, co si o vás ostatní myslí
Otakame: U nás se říká, že není třeba bát se mrtvých, ale těch, kteří jsou ještě naživu. My v naší kultuře věříme v reinkarnaci. Když někdo zemře, narodí se v jiném těle, ale má třeba stejný úsměv, oči nebo schopnosti, které měl v předešlém životě. Když zemře Mistr, staré tělo se rozpadne, ale jeho duch se převtělí, většinou vejde do těla vnuka nebo pravnuka. Není třeba se bát smrti, je to jako usnout a už se neprobudit, je to krásné. Jen Stvořitel ví, kdy má člověk zemřít. Dává nám život a on je také jediný, kdo nám ho může vzít. Přeje si, abychom se naučili žít v míru a harmonii a navzájem se respektovali.
foto: Bet Orten, zdroj: Tento text vyšel původně v magazínu ZEN
