Z geologického hlediska to není tak dávno, kdy severní polokouli Země zalila vlna mimořádně chladného počasí. Během několika měsíců se totálně proměnilo klima a přišla malá doba ledová. Období, jemuž říkáme mladší dryas, nastalo někdy před 12 800 lety a trvalo více než tisíciletí. Předcházelo mu oteplení, ke kterému dochází i nyní.
Průměrná roční teplota tehdy poklesla až o deset stupňů Celsia a zalednění v Evropě se rozšířilo až kamsi přes Dánsko k českým hraničním horám. Co se stalo? Příčinou ochlazení bylo přerušení termohalinní („teploslané“) cirkulace v oceánech poblíž Arktidy a přestala fungovat doprava teplé vody Golfským proudem. Na vině byl zřejmě příval obrovské masy studené sladké vody, šlo snad až o deset tisíc krychlových kilometrů. Odkud se tam vzala?
Vylití jezer
V severní Kanadě, v místě dnešního Winnipežského jezera (a v blízkosti dalších, jako jsou Manitoba nebo Winnipegosis) se nacházela vodní plocha o výměře 440 000 čtverečních kilometrů, tedy větší, než kterékoli dnešní jezero včetně Kaspického. Jeho vody zadržoval nekoherentní val. Proč byl narušen a proč se vody tohoto prehistorického jezera nazvaného Agassiz (pojmenovaného podle švýcarského geologa a glaciologa, s tenisem to nemá nic společného) vylily, je doposud předmětem spekulací.
Tentokrát se žádné sladké jezero do oceánu nevylilo, ale úplně postačí zvýšené tání ledovců v Grónsku a Arktidě.
Možná to paradoxně bylo oteplení, jehož vlivem povolil permafrost, možná do jezera přiteklo příliš vody z tajících ledovců, konkrétně laurentidského ledovce. Ve hře je také dopad vesmírného tělesa, které sice nemuselo zasáhnout přímo břehy jezera, ale stačilo k tomu, aby zapálilo porosty a vyvolalo rozsáhlé požáry. Každopádně se jezero vylilo kvůli náhlé změně teplot směrem vzhůru. Výsledkem byl právě fakt, že se změnila slanost moře a termohalinní proudění zkolabovalo.
Nepoetický polokeř
Období mladší dryas dostalo sice jméno podle bíle kvetoucího polokeře dryádky osmiplátečné (Dryas octopetala) milující chladné podnebí a nastalá zima jí pomohla k rozšíření hluboko na jih, ovšem nic moc poetického na tom pro obyvatele Severní Evropy nebylo. Tento region Země je zcela závislý na charakteru teploty povrchu oceánu. Ta je ovlivněna teplým Golfským proudem, jenž plyne z Karibiku kolem Floridy a Bahamských ostrovů na sever k Islandu a nakonec až k severnímu pobřeží Ruska. Je zde ovšem malý háček.
Směry Golfského proudu
Cestou se Golfský proud střetává u břehů Kanady se studeným Labradorským proudem, který pod něj klesá do hlubin oceánu. Prozatím. V případě, že by silný Labradorský proud vychýlil ze směru teplý Golfský, teplota v Evropě by rapidně poklesla. Například klima ve Velké Británii by mělo průměrnou roční teplotu o pět stupňů nižší a severní Norsko by na tom bylo ještě hůře – tam by průměrná roční teplota poklesla dokonce o deset stupňů. Bohužel, v hlubinách oceánů existují stálé proudy, o jejichž hodnotách, co se týká salinity a teploty, mohutnosti a změn v proudění, máme stále nedostatečné vědomosti.
Bod zlomu
Co však s určitostí víme, je to, že Golfský proud slábne a v současnosti je nejslabší přinejmenším zhruba od pátého století našeho letopočtu. Vědecký časopis Nature uveřejnil společnou studii University of London a Woods Hole Oceanographic Institution, podle níž proudění vody v Atlantiku, které souhrnně vědci označují jako AMOC (Atlantic Meridional Overturning Circulation), slábne už tři století. Dobrá, zatím jen slábne… Profesor Stefan Rahmstorf z Potsdam-Institut für Klimafolgenforschung však upozorňuje na to, že máme co do činění se systémem, který je v některých aspektech velmi nelineární, což do lidové mluvy přeloženo znamená, že je jen těžko předvídatelný.
Proudy jsou nejvýznamnější zárukou současného klimatu na severní polokouli.
Sebelepší počítače si s množstvím proměnných nedokážou poradit. Výzkumy a měření z posledního období však říkají, že AMOC začíná být takzvaně na hraně a vědci se obávají, že stačí málo, aby se zhroutil. Proudy, které přivádějí teplou atlantickou vodu na sever k pólu, kde se ochladí, klesnou a vrátí se na jih, jsou nejvýznamnější zárukou současného klimatu na severní polokouli. Jak jeho kolaps před 12 800 lety dopadl, jsme popsali. Stačí ale jen jeho oslabení, aby to způsobilo silnější bouře v Evropě, rychlejší nárůst hladiny moře na východním pobřeží USA a rostoucí sucho v africkém Sahelu.
Reklama
Co ale toto proudění oslabuje? Tentokrát se žádné sladké jezero do oceánu nevylilo, ale úplně postačí zvýšené tání ledovců v Grónsku a Arktidě – dubnová měření prokázala, že tají nejrychleji za posledních 450 let. To se děje zároveň se zvyšujícím se obsahem oxidu uhličitého, který má také vliv na teplotu vody v oceánech. Kdy nastane onen kritický bod zlomu, bohužel nevíme, ale scénář filmu Den poté známe a měli bychom se snažit, aby se v reálu nenaplnil.
foto: Shutterstock a Profimedia, zdroj: Nature
