Ještě v lednu letošního roku plnily noviny titulky o chystané válce mezi USA a KLDR. Dnes se mluví o přepsání historie a o nové spolupráci. Výstup singapurského summitu, ať už ho hodnotíme jakkoliv, je podle ohlasů důležitý pro celý svět. Klíčový je ale pro obyvatele jedné země, která se ho neúčastnila. Jak průběh jednání vnímali Jihokorejci?
Když americký prezident Donald Trump a severokorejský diktátor Kim Chong-un společně před kamerami oznámili novou dohodu, minimálně jeden člověk, který sledoval živý přenos summitu v Singapuru, mohl konečně v klidu usnout. Tím člověkem je jihokorejský prezident Moon Jae-in a výsledek jednání obou lídrů je zrovna pro něj životně důležitý. Abychom pochopili proč, je na místě menší výlet do historie.
Reklama
Jižní a Severní Korea jsou od roku 1950 ve válečném stavu, a to i přesto, že o tři roky později podepsaly obě strany dohodu o neútočení. Válka, kterou si my můžeme představit asi tak, jako kdyby nás napadlo Slovensko, zanechala obě země zdevastované, chudé a rozdělené v pravém slova smyslu. Tisíce rodin ztratilo v roce 1953 kontakt se svými blízkými, když se definitivně uzavřela osmatřicátá rovnoběžka a stala se z ní hranice, která je dodnes tou nejstřeženější na světě.
Podle oponentů se prezident Moon, který sám pochází z rodiny emigrantů ze severu, zcela veřejně obklopil lidmi, kteří jsou ke KLDR a tamní politice vstřícní.
Zatímco emoce obyvatel Severní Koreje nejsou příliš známé, jejich sousedé nikdy nepřestali snít o znovusjednocení. O Korejském poloostrově jako jedné zemi. V Soulu má proto svoje sídlo i ministerstvo sjednocení a v zahradách Královského paláce Gyeongbokgung najdete jezírko ve tvaru sjednoceného poloostrova. Prezident Moon Jae-In, který už v březnu stanul tváří v tvář severokorejskému diktátorovi Kim Čong-unovi v hlavním městě KLDR Pchjongjangu, tenhle cíl o něco přiblížil. Oba vůdci slíbili, že do roka ukončí válečný stav a začnou pracovat na lepších vztazích. Oba uvedli, že potenciálním cílem je konečné sjednocení poloostrova. Zásadní je také slib nálezu a výměny ostatků vojáků, kteří ve válce padli na obou stranách, a kvůli uzavření hranic je jejich rodiny už nikdy nenašly.
Korejci nerozhodují sami
Tou pravou zkouškou ovšem nebylo setkání dvou korejských lídrů. Ve hře je ještě zájem USA. Na osmatřicáté rovnoběžce hlídá spaní 51 milionů Jihokorejců necelých třicet tisíc amerických vojáků. A americký prezident Donald Trump dlouho hlasitě křičí, že se mu už nechce utrácet peníze za „cizí problémy“.
Informace o summitu se mohli dočíst také cestující v pchjongjangském metru. Jak schůzku prezentoval místní oficiální list, ale přesně nevíme
Setkání USA a KLDR bylo proto pro Soul klíčové. „Opouštíme pochmurné válečné dny a začínáme psát novou kapitolu – kapitolu míru a spolupráce,“ prohlásil po summitu jihokorejský prezident. „Na té cestě nás čekají náročné zkoušky, ale už se nikdy neohlédneme zpátky a už nikdy tuhle odvážnou stezku k míru neopustíme.“ Řada jihokorejských novinářů už ovšem tak optimistická není. Upozorňují hned na několik zásadních problémů.
Nejsem si úplně jistá Trumpem jako člověkem. Je ale fakt, že obě Koreje mezi sebou dlouho nekomunikovaly, takže je to lepší než nic.
Kim Čong-un je sice historicky prvním vůdcem ze tří generací své diktátorské rodiny, který své zemi vybojoval možná bezpečí a snad i slunnou budoucnost, co to ale přesně znamená pro odhadem 23 milionů obyvatel KLDR, zatím nevíme. Zcela jistě to však pro diktátora znamená vyšší sebevědomí a novou chuť diktovat si podmínky.
Vstřícnost ke KLDR
Podle oponentů se prezident Moon, který sám pochází z rodiny emigrantů ze severu, zcela veřejně obklopil lidmi, kteří jsou ke KLDR a tamní politice vstřícní. A to může vést k tomu, že Soul uzavře dohodu, která bude výhodnější pro sever. Dalším problémem je fakt, že Jižní Korea je demokratická země se všemi tomu odpovídajícími institucemi. Sjednocení s těžce totalitním režimem, kterému bude vládnout Kim, tedy nebude jednoduché, a i kdyby k němu mělo dojít, bude trvat velmi dlouho. Otázkou tedy je, jestli na to budoucí lídři budou mít trpělivost.
I přes negativa ale v Jižní Koreji převládá jedna silná emoce a tou je naděje, že ze všeho zlého musí jednou vzejít něco dobrého. Například Business Insider se ptal obyčejných lidí, kteří se sešli v Soulu, aby mírová jednání podpořili. Jasně tu převládal názor, že summit je „dobrá věc“. „Nejsem si úplně jistá Trumpem jako člověkem,“ řekla magazínu 35letá žena, která pracuje pro neziskovou organizaci v Soulu. „Je ale fakt, že obě Koreje mezi sebou dlouho nekomunikovaly, takže je to lepší než nic.“ To je asi ten nejstřízlivější a také nejběžnější názor, jaký na summit obyčejní Jihokorejci mají.
foto: Profimedia, zdroj: Business Insider
