Světu nehrozí jen koronavirus. Východní Afriku decimují sarančata

Nejen koronavirem živ je svět. Severovýchodní Afrika čelí krizi, kterou nezažila na mnoha místech sedmdesát let. Zemědělství hned několika zemí devastuje invaze kobylek. Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) vyzvala k mezinárodní pomoci zemím především východní Afriky a varovala také, že se hejna tohoto hmyzu mohou dále rozrůstat a šířit do nových regionů.

Kobylky (jak je obyčejně nazýváme) nebo také sarančata, jsou schopny urazit denně vzdálenost až sto padesáti kilometrů. Každý dospělý jedinec dokáže sežrat za den potravu o hmotnosti, kterou sám váží. Podle informací FAO hejno kobylek o velikosti Paříže dokáže spořádat během jediného dne stejné množství jídla jako polovina francouzské populace. Keith Cressman, šéf odboru zemědělství FAO, zase tvrdí, že roj o velikosti Říma dokáže za den sníst tolik jídla jako všichni obyvatelé Keni.

K válce ještě kobylky

Podle FAO čelí Etiopie, Keňa a Somálsko bezprecedentnímu a devastujícímu přívalu kobylek, který je schopen zničit tamní kompletní úrodu. Už v listopadu OSN varovala před invazí kobylek v Etiopii s tím, že pokud se problém nebude náležitě řešit, kobylky se rozšíří do dalších částí země i sousední Keni. Někteří zemědělci v etiopském regionu Amhara již tehdy přišli o veškerou svou úrodu. Problém je také v tom, že například několik milionů jižních Súdánců již čelí hladu, protože země trpěla občanskou válkou.

Jejich hejno pokrylo „obličej celé egyptské země, takže nebyla viditelná“.

Vědci hejna kobylek monitorují, ale to nestačí, i když se do operací proti nim zapojila v mnoha zemích i armáda. Generální ředitel FAO Qu Dongyu uvedl, že osobně požádal o pomoc amerického ministra zemědělství Sonny Perdueho. Americká agentura pro mezinárodní rozvoj uvádí, že uvolnila 800 tisíc dolarů na podporu reakce FAO ve východní Africe. To je ovšem kvůli rozsahu napadení zemědělství v této oblasti Afriky celkem nepatrná částka.

Egyptské rány současnosti

V Bibli se ve druhé knize Mojžíšově píše o invazi kobylek velice výstižně. Jejich hejno pokrylo „obličej celé egyptské země, takže nebyla viditelná“. Co ale vede tento hmyz k takovým hromadným útokům na rostlinstvo? Řád rovnokřídlého hmyzu, do nějž počítáme kobylky i sarančata (a má tisíce podřádů, mezi něž paří i cvrček nebo krtonožka), obyčejně netvoří žádná ničivá hejna. To je specialita pouze několika podřádů (Schistocerca gregaria, Locusta migratoria, Nomadracis septemfasciata), které žijí převážně ve vyprahlé zóně tropů a subtropů.

Kobylky ničí východní část Afriky. Problém je, že v některých zemích byl hlad už před jejich invazí

Ale i jedinci těchto druhů žijí poměrně nenápadně, solitérně. Jsou to spíše nomádi, kteří si hledají potravu individuálně. Jenže čas od času dojede k takzvané gregarizaci, kdy tyto kobylky vytvoří obrovská hejna, která hledají potravu. Co kobylky donutí, aby se najednou uspořádaly do obrovských klastrů, které devastují krajinu? V zásadě jde o to, že vzájemný fyzický kontakt tohoto hmyzu a jeho nahloučení vede k dalším proměnám jak v chování, tak i vzhledu. Velkou roli při tom hrají hormony.

Kontakt a hormony

Za gregarizací stojí také lokální nedostatek potravy. Jednotlivá sarančata už jsou tak hladová, že už sama potravu nehledají, ale spíše koukají, jestli něco k snědku nenalezla jiná sarančata. Pak se za nimi hladovějící jedinci vydají. Ale může to být také přesně naopak. Pokud se někde objeví potravy hodně, může to z okolí přitáhnout na jedno místo spoustu sarančat.

Ruský entomolog Boris Petrovič Uvarov studoval před první světovou válkou kobylky ve střední Asii. Zjistil, že se v určitém období, kdy je vegetace bohatá na dusík po dlouhém suchu, šance na přežití larev tohoto hmyzu výrazně zvyšuje. Dospělí jedinci pak jsou častěji ve vzájemném kontaktu, a to stimuluje jejich přechod do rojů či, chcete-li, hejn.

Lze vznik rojů předvídat?

Proces zapojování do hejna se může vyvíjet hodně rychle. Hraje v tom velice důležitou roli uvolňování serotoninu, což je neurotransmiter z centrálního nervového systému, který podpoří určitý fyziologický stav kobylek. Zároveň jsou velice významné „osobní“ kontakty, tedy dotyky tykadly i vizuální kontakt. V této chvíli je pro člověka nejvyšší čas zasáhnout, protože oblast šíření hmyzu se začne rychle zvětšovat a hejna kobylek začnou hledat novou potravu. Rozpoznat hrozbu ovšem není lehké a její zjištění vyžaduje systematický přístup, na nějž nejvíce postižené země nemají patřičné finance.

Oblast Samburu v Nairobi koncem letošního ledna. Invaze kobylek ohrožuje kromě této země i Etiopii, Keňu a Somálsko

Vědci z francouzského Centra pro mezinárodní výzkum a vývoj zemědělství (CIRAD) ovšem tvrdí, že mají počítačové modely, které z meteorologických dat o srážkách a vlhkosti mohou předpovídat vzrůst vegetace, jež bude kobylky lákat, a tím rozpoznají i rizikové oblasti, kde se začnou sarančata množit a přerůstat do rizikového množství. To se však v případě východní Afriky nepodařilo a OSN vyzvala mezinárodní společenství, aby poskytlo téměř 76 milionů dolarů na financování postřiku postižených oblastí insekticidy.

Nastupuje nové vegetační období, a tím roste i riziko dalšího množení kobylek.

Somálsko vyhlásilo národní krizi, Uganda vyslala vojáky do severních oblastí, aby postříkala pesticidy postižené oblasti, a jedině Keňa slovy jejího ministra zemědělství Petera Munyi prohlásila, že má invazi kobylek pod kontrolou. Keith Cressman z FAO však varuje, že nastupuje nové vegetační období, a tím roste i riziko dalšího množení kobylek. Podle něj je současný stav tím posledním stupínkem před obrovským hladomorem.