Bez masa a bez mléka: Může veganství zachránit planetu?

Britský deník The Guardian informuje o výzkumu, který byl v roce 2019 publikovaný v magazínu Science a je považován za dosud nejkomplexnější analýzu toho, jak zemědělství poškozuje planetu. Vědci zjistili, že vyhýbání se masu a mléčným výrobkům představuje nejúčinnější způsob, jak snížit dopad emisí skleníkových plynů na životní prostředí. Studie ukázala, že bez spotřeby masa a mléčných výrobků by se celosvětové využití zemědělské půdy mohlo snížit o více než 75 procent, což je plocha ekvivalentní USA, Číně, Evropské unii a Austrálii dohromady.

Doktor Marco Springmann, vedoucí výzkumný pracovník v oblasti životního prostředí, udržitelnosti a veřejného zdraví z University of Oxford, pro Guardian potvrzuje, že potravinový systém je jedním z odvětví, která mají na emise největší dopad. „Protože je globálně zodpovědný přibližně za třetinu všech emisí skleníkových plynů,“ tvrdí. A drtivá většina emisí je přitom způsobována konkrétně potravinami, jako jsou hovězí a mléčné výrobky, což znamená, že bez omezení jejich produkce se při snižování emisí pokroku dosáhne jen velmi těžko.

Hovězí a mléko je třeba zdražit

Veganství by se proto mohlo zdát jako dobrý nápad, což Springmann nepopírá, namítá ale, že do řešení problému se musí zapojit vlády třeba i tím, že zlevní udržitelné produkty a naopak zdraží hovězí a mléčné výrobky. S tím souhlasí i Frank Mitloehner, profesor a specialista na kvalitu ovzduší působící na University of California and Davis, s tím, že pokud chceme skutečně snížit emise uhlíku, musíme změnit politiku. Veganství jako individuální volba je jistě přínosná, není ale samospásná. Podle Mitloehnera by dva roky veganství ulevilo planetě asi jako jeden let z Evropy do USA, který by se neuskutečnil.

Je naivní předpokládat, že lidé své chování změní jen proto, že je to dobré pro planetu.

„Musíme změnit způsob, jakým jíme,“ přitakává Martin Heller, výzkumný pracovník na University of Michigan. „To ale rozhodně neznamená, že změna stravy sama o sobě, což platí i pro veganství, zachrání planetu,“ dodává. To je podle něj nezbytnost, která je ale sama o sobě nedostatečná. Pokud se má situace zlepšit, je nutné učinit řadu dalších změn, a to především v politice a také v podnicích. „Je naivní předpokládat, že lidé své chování změní jen proto, že je to dobré pro planetu,“ vyjadřuje se skepticky. Nebo realisticky? Nutná je proto řízená politika, změny v odvětví restaurací a stravovacích služeb obecně.

Dva způsoby měření

Navíc se i literatura, která se věnuje dopadu přechodu na ryze rostlinnou stravu, značně liší. Některé studie v případě vypuštění masa a mléčných výrobků ukazují pouze tříprocentní snížení emisí skleníkových plynů na osobu, jiné naopak plných 20 až 30 procent. George Monbiot, britský ekolog a politolog, vysvětluje, že záleží na tom, co konkrétně vědci měří.

Změna způsobu, jakým se stravujeme, je pro budoucnost planety nezbytná.

„Existují dva zcela odlišné způsoby, jak pohlížet na dopad uhlíku na stravu – jedním je uhlík uvolňovaný produkcí té či oné potraviny, to je běžný účet uhlíku, a dalším je uhlíkový kapitálový účet, což jsou náklady na uhlík produkovaný při výrobě potraviny,“ říká Guardianu. A potom jsou tu ještě emise uvolňované samotnou přepravou. „Většina toho, co můžete udělat na individuální úrovni, je ve srovnání s tím, co musí vykonat vlády, zanedbatelná,“ připojuje se Monbiot názorově k dalším jmenovaným odborníkům. „Změna stravy obecně ale zanedbatelná není, ta má zásadní dopad,“ dodává.

Odborníci se tedy shodují v tom, že změna způsobu, jakým se stravujeme, je pro budoucnost planety nezbytná. A shodnou se i v tom, že jsou nutné i změny politiky ve fungování celé řady služeb, a bezpodmínečná je také motivace spotřebitelů k přehodnocení dosavadního způsobu života. Otázka, zda veganství zachrání planetu, tak nemá zatím zcela jednoznačnou odpověď. Dá se říct, že má potenciál planetu zachránit, ovšem v případě, že s ním vlády začnou pracovat jako s politikou nápravy lidské činnosti na planetě.