Častokrát se zastavím a jenom tak vnímám. Snažím se zachytit ten okamžik, kdy jenom jsem. Snažím se uvědomit si ten moment, kterého jsme součástí. Vidět co největší hloubku právě probíhajícího okamžiku. Naprosto mě to fascinuje. Jen zvedněte teď oči od displeje a sledujte ten okamžik, uvnitř kterého se právě nacházíte. Jenom se zastavte a nechte to na sebe dopadnout.
Co to vlastně celé je? Z čeho se to skládá a jak hodně jsme s tím vším propojeni? Většinu svého dne proběhneme v režimu automatického vnímání v rámci úkolů, cílů a povinností. Jenom děláme věci, které jsme zvyklí dělat, a všechno se míhá jak film na plátně kina. Zkusili jste ale někdy během promítání v kině na chvíli stočit zrak z plátna a uvědomit si to množství lidí zcela ponořených do děje filmu, který probíhá na plátně? Najednou nejste jen divák, najednou vnímáte film i všechny ostatní, kteří film sledují.
Postavte se mimo časovou linku
Vidíte chvíli vědomí vnímající děj na plátně a právě na tu chvíli stojíte mimo čas filmu. Stojíte mimo časovou linku, co běží na plátně. Ale přesto vnímáte jiný čas a jiné dění. Vnímáte širší dimenzi bytí za dějem filmu. Jste přítomni filmu a zároveň procesu prožívání filmu ostatními účastníky. Najednou nestárnete stejně. Neplynete po proudu času tak, jak je daný dějem filmu, ale stojíte v čase za tou projekcí. Zatímco plně ponořený divák prožije v rámci filmu hodiny, dny, týdny, roky a někdy i století, vy si uvědomujete spíše minuty, maximálně hodiny, kdy film běží v promítacím sále.
Samozřejmě, že ponoření se do děje filmu má svůj účel i svoje vlastní kouzlo. Existuje určitě jasný důvod, proč jsme si vybrali jít do kina a film do poslední minuty naplno prožít. Existuje však i realita za tím, co se děje na plátně. A někdy nám umožní právě tento druh vnímání pochopit smysl věcí, které ve svém životě potkáváme.
Pokud se na chvíli zastavíme a spočineme v konkrétním okamžiku, dokážeme vnímat svět v širších souvislostech.
Dívejte se na svět i jinak
Když se občas na chvíli zastavíme a jenom spočineme v tom konkrétním okamžiku a budeme vnímat pozadí toho, co se právě děje na plátně našeho každodenního života, dokážeme vidět širší souvislosti. Dokážeme vystoupit z času našeho osobního filmu na plátně našeho vlastního vědomí a uvidět svět i z role pozorovatele. Zkuste to občas a možná se Vám otevře ještě jiný příběh...
O struktuře času i o tom, jak vytvářet svou ideální realitu, se dozvíte více 17. a 18. 6. 2017 na workshopu S Tygrem v kleci.
Čtěte také:
S Tygrem v kleci: Základem všech našich vztahů je vztah k sobě
S Tygrem v kleci: Osvoboďte své myšlení z klece starých návyků
Tereza Hanusová: Zvyk je železná košile, ale můžeme se převléct
foto: S Tygrem v kleci a Shutterstock