Život je divadlo, ve kterém přebíráme spoustu rolí. Kdo patříte mezi mámy a táty, určitě mi potvrdíte, že role rodiče je snad tou nejnáročnější. Domluvit se s malým zarputilcem, co vám neumí vysvětlit, co chce, a tak kolem sebe kope, je prostě řehole. To vám mohu potvrdit! Moje pětiletá beraní hlava totiž stále věří, že prorazí zeď i přes 10 boulí.
A navíc má nějaké prazvláštní stádium prepuberty. Už ho na veřejnosti nesmím pusinkovat, protože je to trapný, a nemůžu mu dávat růžová, lososová, červená či jakkoli holčičkovsky zavánějící trička, protože to chlapi (jo, fakt se má za chlapa!) nenosí, dokonce svoje oblíbené modré auto oslovuje „voe“. V podstatě tu jako generální managerka rodiny nemám žádná práva, protože to, co u nás naprosto nefunguje, jsou pravidla, důslednost a bič visící nad oltářem.
A když vám vaše dítě už popáté odsekne, že jogurt jíst nebude, zatímco mezitím vykramařilo všechny hračky, zničilo vaše štětce na make-up, opatlalo okno i televizi, vylilo obsah vany na podlahu, udělalo 50 sedů-lehů před hračkářstvím, chtělo vystoupit za jízdy z auta při představě, že si na pumpu dojde koupit čokoládu, a pokusilo se v Lidlu ukrást Kinder vejce, setsakramensky přemýšlíte, jestli jste v této roli neselhali a neudělali někde chybu. Tak googlujete klíčová slova dobrá máma, špatná máma a nevíte, kam vás to vlastně zavede, načež se dozvíte spoustu úplně debilních (promiňte mi to slovo, ale lepší příměr prostě není) rad, co a jak s dítětem a jak ho naprogramovat jako stroj ve fabrice.
Upřímně, je mi líto dětí, které slušně a nahlas naprogramovaně zdraví v obchodě, přičemž dávají důraz na „do“ a „de“ a intonací nepřirozenou až hanba fakt nešetří. Můj syn říká všem „čau“, a kdyby potkal Dalajlámu, bude ho zajímat jen, proč je plešatej, a dám ruku do ohně, že se nebude stydět se zeptat hoooodně nahlas. A to ho stále učím, že se říká „dobrý den“, a on mi stále znuděně odpovídá „OK, matko“.
Na druhou stranu tenhle malej ďábel, kterého nezkrotí ani koňská dávka uspávacích léků, dokáže projevit lásku tak čistou, až se vám nechce věřit, že v něm vůbec je, připravit si batoh do školky tak pečlivě, že vy byste na polovinu věcí zapomněli, a i večer má energii vás přesvědčovat, že potřebuje to triko s dinosaurem, protože ho chce ukázat kamarádovi Honzovi, načež nelení ho vytáhnout ze špíny a těma malýma ručkama ho okoupat v mýdlové pěně.
A já ho za to obdivuju a vůbec mi nevadí, že má svůj názor a že něco dělá rád a nerad a většina věcí se mu nechce. Je to tak koneckonců správně, protože jestli své dítě můžete do života vybavit něčím opravdu smysluplným, je to zodpovědnost, samostatnost a vlastní já. Plusem je samozřejmě vaše přiznaná a projevená víra, že to všechno zvládne s pocitem, že při něm budete stát jako železnej most, ať se stane cokoli.
A i o tom je náš nový pořad, který jako dvojnásobná máma vřele doporučuji. Jmenuje se Rodič v 21. století a pořádá jej Akademie rodičovství v čele se skvělou Katkou Novotnou, Ivou Kyselou a Ester Janečkovou, které mně stále umí otevírat oči, abych mohla cítit, že moje dítě je naprosto jedinečná záležitost, která mi do života vstoupila, abych věděla, o čem to je, že neexistuje špatný nebo dobrý rodič, ale jen ten milující a ignorující, a že to jde dělat ještě trochu lépe... To si ale, milí “floweeři“, počkejte na první díl! Prozatím mám pro vás jen pár fotek z natáčení, tak nezapomeňte kouknout do galerie.
Už 1. 9. na Floweee!
foto: archiv
