Taky se vám někdy stává, že přijedete do jakéhosi malého města nebo neznámé vsi a cítíte se tak trochu nadřazeně? Ani nevíte, jak se vám to přihodilo, ale najednou vás omámí ničím neopodstatněná pýcha. Jako, že jste prostě o něco víc než místní obyvatelstvo. Myslíte si, že jste víc viděli, zažili, procestovali, víc ochutnali a že oni tady v té spící provinční osadě mají jenom boty od slámy a nechápou vůbec nic.
Najednou vás přepadne jakási nepochopitelná nabubřelost, velikášství a podivná povýšenost. Co vám, zkušenému gastronautovi bude vyprávět nějaký trapný maloměšťák nebo sedlák ze zapadlé dědiny, že?
Velkoměstské máslo na hlavě
Řeknu vám - tenhle plíživý pocit nadřazenosti to je největší omyl obyvatel hlavních a velkým měst. Ten, kdo má máslo na hlavě, jsme totiž většinou my. Myslíme si, že všemu rozumíme a všechno, spolu s Broukem Pytlíkem, známe. Jenže oni ti druzí často vědí víc, ale nedělají kolem toho takový rámus. Jsou dobří, ale skromní.
Kdepak Provence, skvělé jídlo najdete i na českém venkově.
Já se budu držet pouze gastronomie. Znám několik ošklivých vesnic v Toskánsku, kde by vás nikdy nenapadlo zaparkovat svoje auto. Jejich malé rodinné hospůdky však vaří lépe než kdejaký pětihvězdičkový hotel.
Znám tichá místa ve francouzském Provence. Skryté rustikální restaurace, které, viděno ze silnice, vypadají spíše jako stodoly pro koně. Za jejich delikatesami sem k nim ovšem jezdí lidé z okruhu až padesáti kilometrů.
České Provence
U nás, díky Bohu, už to umíme také. Onehdá jsem večeřel náhodně ve vesnici Jítrava u Rumburku, pak ve Vojkovicích na Šumavě, na farmě u Pelhřimova a pak poblíž Třeboně a pak zase nedaleko Frýdku-Místku. Byl jsem okouzlen nejen kreativitou kuchařů, ale geniálním využitím lokálních a sezónních surovin a bylinek. Nic nebylo vyumělkováno, nic si nehrálo na velkou gastronomii. Bylo to autentické, velmi dobré, porce na mne až příliš velké a poměr cena/kvalita více než vstřícný.
Vše podstatné včetně skvělé české kuchyně najdete i na českém venkově. A mnohdy lepší než v pětihvězdičkovém hotelu.
Slyšte, slyšte. I v naší zemi už najdete vynikající gastronomii také v zapadlých končinách. Každé takové gastronomické překvapení to je pro mne nejvíc. Jako pohlazení po bříšku i po duši. Nikdy na to nezapomenu a taky to všem řeknu. A to je ten pravý marketing.
foto: Pavel Maurer a Shutterstock, zdroj: Čro Radiožurnál a Grand Restaurant
