Zažíváte opravdu bídný den, ve kterém se vám nic nedaří? Zabojujte proti němu hned teď a nedovolte, aby se neúspěchy a špatná nálada nabalovaly a táhly se s vámi celým týdnem, ba dokonce životem. Možná se vám v této bitvě s každodenní smůlou podaří i objevit sebe sama.
Nezdary, neúspěchy, zklamání, ztráty i nemoci neodmyslitelně patří k našemu životu. I když bychom je z něj radši vymazali, mají v něm své místo i hluboký smysl. Bez negativních věcí by totiž ty pozitivní naprosto ztratily svůj význam. Jak bychom si mohli užívat zdravých, úspěšných a radostných dnů, kdybychom nikdy nezažili jejich pravý opak. Představte si křivku života znázorňující aktivitu srdce – jednou je nahoře, pak dole a tak stále dokola. A přesně takto proměnlivý je i lidský život, v němž je stagnace a neměnnost stejně konečná jako dlouhá rovná čára na měřícím přístroji.
Pierre Franckh, autor knihy Jednoduše buďte šťastní, k tomu dodává: „Když něco neprobíhá tak, jak chceme, podle představ a plánů, našich nadějí a tužeb, reagujeme zklamáním, vztekem nebo rezignací. Ale proč? Proč tak málo věříme vlastnímu vnitřnímu vedení? Jsme to jen my samotní, kdo jednotlivým událostem přisuzuje jejich význam, aniž bychom věděli, kam to nakonec skutečně povede.“
Vysoká škola vděčnosti
Právě v těžkých chvílích si můžeme skutečně uvědomit, co všechno máme. V okamžicích krize nejlépe pochopíme, že podporující rodina a přátelé či skutečnost, že se večer máme kam vracet, není samozřejmostí, ale že je to velký dar. Pocit vděčnosti, který může výrazně zkvalitnit váš život, si doslova pěstujme. Každý večer si sepišme seznam věcí, za které můžeme být za uplynulý den vděční, byť by mělo jít o „pouhé“ zahlédnutí první sedmikrásky či krásného západu slunce. Toto jednoduché cvičení, využívající sil pozitivního myšlení, v nás posílí pocit, že se máme skutečně dobře a že zažíváme hojnost. Jelikož tento postoj začneme vyzařovat, budeme dobré věci přitahovat jako magnet.
Sám sobě přítelem
Pod psa se můžeme cítit i vlastním přičiněním – něco jsme nezvládli, zkazili, promarnili. V takových chvílích si sami sobě ještě více zavaříme myšlenkami o vlastní neschopnosti a katastrofickými scénáři. Přemýšlejme ale nad tím, jak bychom se zachovali, kdyby se do stejné situace dostal náš nejlepší přítel? Rozhodně bychom nepochybovali o jeho schopnostech, ale naopak se ho snažili povzbudit a podpořit všemi možnými způsoby. Tak proč jsme sami na sebe tak přísní? Nahraďme sebekritiku sebeláskou a staňme se sami sobě nejlepším přítelem. Pierre Franckh radí, jak sebelásku začít pěstovat: „Je to vlastně úplně jednoduché. Od tohoto okamžiku se začneme chválit za všechno, co děláme. Zpočátku nám to asi bude připadat nepřirozené. Ale za nějaký čas to přijmeme a staneme se člověkem, který si chválu zaslouží.“
Čtěte také:
Co poradil životní kouč Oprah Winfrey nebo Billu Clintonovi?
Většina lidí žije v zóně bezpečí. Kde jste vy?
Sto dní, jeden muž, stovky odmítnutí aneb první Rejection Therapy Challenge
foto: Shutterstock
