Stojíte na kraji útesu a kocháte se výhledem, když vám najednou projede hlavou šílená otázka: „Jaké by to asi bylo, skočit teď dolů?“ Tento krátký, ale děsivý pocit lidé zažívají i při představování si nárazu do protijedoucího auta nebo skoku pod metro. A rozhodně je rozšířenější, než si myslíte. Ve skutečnosti je tak častý, že pro něj Francouzi používají termín „l'appel du vide“. Do češtiny ho překládáme jako „volání prázdnoty“.
První významná studie o tomto fenoménu, publikovaná v roce 2012 v časopise Journal of Affective Disorders, provedla průzkum mezi 431 vysokoškolskými studenty.
Výsledek? Aspoň jednou tento fenomén zažilo více než 50 % z nich. Pro srovnání: volání prázdnoty zažívá také 75 % sebevražedných ideátorů (lidí se sebevražednými myšlenkami).
Volání prázdnoty je něco jako „špatně interpretovaný bezpečnostní signál“ našeho mozku. Když tento pocit zažíváme, mozek se nás ve skutečnosti vší silou snaží přesvědčit, abychom se vzdálili od nebezpečí.
Tento výzkum poprvé ukázal, že neexistuje souvislost mezi sebevražednými myšlenkami a voláním prázdnoty. Studie naopak potvrdila obrovský rozdíl mezi tím, když si daný člověk pouze představuje možnost skoku z vyvýšeného místa, a tím, když chce opravdu jednat.
Mozek bije na poplach
Výsledky také podporují původní teorii vědců, tedy že je volání prázdnoty něco jako „špatně interpretovaný bezpečnostní signál“ našeho mozku. Když tento pocit zažíváme, mozek se nás ve skutečnosti vší silou snaží přesvědčit, abychom se vzdálili od nebezpečí. Proč ale komunikuje tak zmateně?
Vedoucí výzkumnice studie Jennifer Hamesová dospěla k závěru, že volání prázdnoty může být poněkud paradoxně snahou podvědomí člověka povzbudit ho k tomu, aby si více uvědomil, jaké to je být naživu. Náš vnitřní hlas se nás tímto podivným způsobem snaží od zániku naopak uchránit.
Studie také naznačuje, že volání prázdnoty slyší více lidé s vyšší mírou úzkosti a citlivosti.
Strach o duševní zdraví
Novější studie, publikovaná v roce 2020 v časopise BMC Psychiatry, zkoumala, zda se volání prázdnoty vyskytuje častěji u lidí se sebevražednými myšlenkami. Někteří lidé, kteří tyto pocity zažívají, se kvůli nim totiž zároveň bojí o své duševní zdraví.
„V naší ambulanci jsme se opakovaně setkávali s otázkou, zda se mají tito lidé obávat sebevražedných sklonů,“ uvedl pro Live Science hlavní výzkumník studie Tobias Teismann, člen katedry klinické psychologie a psychoterapie na Ruhr-University Bochum v Německu.
Volání prázdnoty je samo o sobě normální a není známkou duševní nemoci.
„Na jedné straně byli velmi připoutáni k životu, ale na druhé straně často pociťovali nutkání skočit někam dolů, nebo řídit auto do protijedoucího provozu. Sám tento jev znám, protože jsem ho pociťoval ve svých 20 letech. Takže jsem věděl, že jeho studium bude fascinující a klinicky relevantní.“
Studie skutečně opět prokázala vyšší míru volání prázdnoty u lidí se sebevražednými sklony, ale Teismann se domnívá, že tyto výsledky nesouvisí pouze s touhou ublížit si. „Tento jev častěji uvádějí lidé, kteří na signály těla reagují úzkostně," vysvětluje. Jinak řečeno, lidé, kteří často pociťují třes, lehké závratě nebo svalové záškuby, si také častěji navodí tuto temnou představu.
„Zdá se, že to zná i mnoho lidí bez sebevražedných tendencí," dodává Teismann. „Volání prázdnoty je samo o sobě normální a není známkou duševní nemoci.“
Pokud tedy volání prázdnoty občas pociťujete na vlastní kůži, můžete po tomto zážitku zůstat úplně v klidu. Nejde o žádné skryté přání zemřít, ale právě naopak – váš mozek vás chce jen poněkud nemotorně udržet naživu!
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Livescience.com
