Jako pára nad hrncem. Když náhle zmizíte ze vztahu, zanecháte za sebou spoušť

Psycholožka z Los Angeles Jennice Vilhauerová na stránkách magazínu New Sciencist rozebírá fenomén, s nímž se u klientů ve zvýšené míře setkává již od roku 2015. Jde o takzvaný ghosting, kdy ve vztahu jako tahoun komunikace funguje pouze jeden z partnerů, který dle libosti v určité chvíli přetrhá kontakty a vytratí se jako pára nad hrncem.

Ačkoliv se odhady prevalence liší, podle různých zdrojů má s ghostingem zkušenost nemalé procento dospělých (podle výsledků studie z roku 2018 jej zažila čtvrtina dotazovaných dospělých Američanů, podle průzkumu seznamky Plenty of Fish z roku 2016 s ním mělo zkušenost 80 % z 800 amerických dospělých mezi 18 a 33 lety).

Vilhauerovou příběhy, jež vyslechla, znepokojily i zaujaly natolik, že se rozhodla uskutečnit online průzkum na vlastní pěst. Byla překvapená, kolik odpovědí se jí v relativně krátké době sešlo. „Spustilo to obrovskou explozi zájmu o vysvětlení, proč ke ghostingu dochází tak často,“ vysvětlila na New Scientist.

Moderní věk ghostingu přeje

Sociální sítě a elektronická komunikace celkově praxi ghostingu mimořádně usnadňují, což je podle Vilhauerové důvod, proč je na vzestupu právě v posledních letech. Ačkoliv ke zmizení ze vztahu bez vysvětlení jistě docházelo již dříve, moderní technologie logicky jeho frekvenci zvýšily.

Vztah ukončený ghostingem může odmítnutý vnitřně jen velmi těžko uzavřít.

Potvrzuje to třeba studie, kterou v roce 2021 provedli vědci z Wesleyan University v Connecticutu. Podle nich sociální sítě usnadňují ghosting v tom, že nám umožňují se rychle spojit a stejně rychle zase odpojit. „Je jednodušší schovat se za obrazovku, než čelit problémům tváří v tvář,“ komentoval tuto praxi v rámci studie jeden z "duchů", jemuž se takto podařilo ze vztahu zmizet.

Virtuální odmítnutí reálně bolí

I když se odmítnutí odehrává ve virtuálním světě, Vilhauerová zdůrazňuje, že bolest, kterou vyvolává, je velmi reálná. Podle ní jde o formu sociálního odmítnutí, jež se v mozku projevuje podobně jako fyzická bolest, což je tvrzení podpořené výsledky starší studie, jež pochází již z roku 2011.

Podle výše zmíněného čerstvého výzkumu z roku 2021 může být ghosting dokonce bolestivější než obvyklé formy rozchodu. A výsledky studie z roku 2019 hovoří o tom, že tato praxe se nepoužívá pouze k ukončení krátkodobých a příležitostných známostí, ale že průměrná délka vztahu uzavřeného ghostingem se pohybuje kolem šesti měsíců.

Na koncích záleží

Izraelsko-americký psycholog a držitel Nobelovy ceny Daniel Kahneman se zabýval výstřednostmi lidského mozku, v nichž částečně nacházíme odpověď na otázku, proč ghosting tak moc bolí. Kahnemanova teorie vrcholů je postavená na názoru, že lidská paměť hodnotí zážitky nejen podle intenzivních momentů, ale také podle toho, jak tyto momenty skončí. Právě ohledně toho provedl Kahneman s kolegy již v roce 1993 unikátní experiment.

Vědci požádali respondenty, aby si po dobu 60 sekund ponořili ruku do bolestivě studené vody. V druhém pokusu si dobrovolníci ruku ponořili do vody po dobu 90 sekund s tím rozdílem, že se během posledních 30 vteřin teplota vody o pouhý jeden stupeň zvýšila. Na otázku, kterou zkušenost chtějí respondenti opakovat, podstatná většina reagovala volbou té delší. Délka trvání bolesti pro ně byla méně důležitá než způsob, jímž byla tato zkušenost ukončena. To znamená, že na koncích záleží.

Ukončení bez vysvětlení v podobě ghostingu může navíc vyvolat řadu skličujících otázek. Co když se partnerovi něco stalo, co když jsme ho nevědomky urazili, co když se zamiloval do někoho jiného… Vztah ukončený ghostingem může odmítnutý vnitřně jen velmi těžko uzavřít, což je velká škoda, protože právě možnost uzavření je podle výsledků průzkumu vědců z Erasmus Univerzity Rotterdam v Nizozemsku z roku 2020 jedním ze základních předpokladů pro úspěšné zvládnutí rozchodu.

Potřeba vědět

Ghosting zkrátka navozuje nejistotu a právě ta je tím, co je na něm tak nepříjemné. Podle výsledků studie badatelů z University College London z roku 2016 je dokonce výrazně více stresující než jistota, pokud jde o blížící se bolest. Vědci sledovali 45 dobrovolníků, kteří hráli hru, v níž jim byly aplikovány malé elektrické šoky. Když jednotlivci věděli, že mají 50% šanci, že utrpí šok, zažili více stresu než ti, kteří měli 100% šanci.

Totéž může platit pro konec vztahů. A ignorace, která je snad nejhlavnější charakteristikou ghostingu, pocit nejistoty zvyšuje. To je ohromná rána pro pocit vlastní sociální hodnoty a také zdroj pro významné snížení sebevědomí. Pokud se ghosting děje opakovaně, může dokonce i celkově narušit psychiku. Postižení o sobě začnou pochybovat a uvažovat nad tím, že nejspíš skutečně za moc nestojí.

Pomáhá zvyk

Navzdory všemu podle Vilhauerové společně s tím, jak často se ghosting objevuje, klesá i míra dopadu na psychiku. Lidé už si na takový přístup začínají zvykat, což znamená, že není tak nečekaný a nezasahuje je takovou měrou, jako když se jednalo o něco nového a čerstvého.

K vyrovnání se s problémem pomohlo i samotné pojmenování jevu. Autorkou termínu ghosting je americká spisovatelka a kreslířka Hannah VanderPoelová, která jej poprvé použila v roce 2014. O rok později termín přesně popsal jednání herečky Charlize Theronové vůči herci Seanu Pennovi. Herečka s ním přerušila zasnoubení tak, že ho jednoduše začala ignorovat a neodpovídala na jeho hovory ani zprávy. Jakmile se tedy neznámé trefně pojmenuje, může ztratit na děsivosti.

Ačkoliv se někteří "duchové" ve výše zmíněných průzkumech domnívají, že svým přístupem mohou chránit city odmítnutého partnera, většina lidí se shoduje na tom, že tradiční přímé odmítnutí se v dlouhodobém horizontu jednoznačně ukazuje jako přijatelnější a lépe snesitelné. Nejspíš i z toho důvodu vyhlásily některé digitální seznamky duchům válku, respektive představily funkce, s jejichž pomocí se dají rizikoví uživatelé nahlásit, a důsledkem toho může být snížena viditelnost jejich profilů.