Dynamika současných vztahů jim nedává smysl. Proto volí polyamorii

Když se 35letý Chris před třemi lety přiznal k bisexualitě, rozhodl se, že „nechce nutně žít heteronormativní život“. „Chtěl jsem celý život chodit s muži i ženami zároveň,“ řekl BBC Chris, který kvůli ochraně soukromí nezveřejňuje své příjmení. „Měl jsem pocit, že monogamie by mi upřela něco ze sebe sama.“

Během pandemie se Chris přestěhoval do sexuálně pozitivní komunity v newyorském Brooklynu, „bezpečného prostoru“, kde mohl dále zkoumat svůj vztah k sexu a sexualitě. Díky této komunitě objevil kurz s názvem Open Smarter, který studenty provázel různými typy takzvaně eticky nemonogamních vztahů. Tam poprvé uslyšel termín „sólo polyamorie“. Rychle pocítil, že to odpovídá jeho stylu randění.

Pod drobnohledem

Sólo polyamorie označuje podle BBC lidi, kteří jsou otevřeni randění nebo navazování více vztahů, aniž by měli primárního partnera, jednu osobu, které jsou oddáni více než všem ostatním partnerům. Sólo polyamorista může považovat za svého primárního partnera sám sebe a vyhýbat se typickým vztahovým cílům, jako je sloučení financí nebo bydlení s partnerem, svatba a děti.

„Sólo polyamoristé představují malou část polyamoristů obecně, z nichž mnozí mají tendenci mít primárního partnera, nebo o to usilují,“ říká 39letá sexuální pedagožka a terapeutka Liz Powellová. „Ve své podstatě je obtížné zjistit, jaké procento celkové populace navazuje vztahy tímto způsobem. Některé studie však ukazují, že mladší generace vstupují do nějakého nemonogamního vztahu častěji než generace starší,“ dodává.

Sólo polyamorii charakterizuje nedodržování vztahových měřítek, jako je manželství a děti, které zároveň slouží jako měřítka dospělosti.

Podle průzkumu z roku 2020, kterého se zúčastnilo 1 300 dospělých Američanů, uvedlo 43 % mileniálů, že jejich ideální vztah by byl nemonogamní, zatímco u generace X to bylo jen 30 %. Výzkum z roku 2016 ukázal, že 20 % respondentů někdy nemonogamní vztah dobrovolně navázalo. Tento výzkum však nerozlišoval konkrétní typy nemonogamních vztahů, takže nelze říci, kolik z dotázaných se se sólovou polyamorií ztotožňuje.

Vzhledem k tomu, že sóloví polyamoristé jsou menšinovou komunitou, panují o jejich životním stylu mylné představy. Od lidí, kteří sólovou polyamorii přirovnávají k monogamistům, kteří randí, dokud nenajdou „toho pravého“, až po ty, kteří ji považují za sobecký a bezohledný přístup k partnerství.

Protilék na privilegia párů?

Mnoho stigmat, která sólovou polyamorii obklopují, pramení z obecného nepochopení toho, proč někdo nechce tradiční vztah. Stereotypy o sólových polyamorech zahrnují představu, že jsou „sobečtí, vyhýbaví nebo různými způsoby zkažení“, říká newyorská „průvodkyně otevřenými vztahy“ Zhana Vrangalova. Sólo polyamorii navíc charakterizuje nedodržování vztahových měřítek, jako je manželství a děti, které zároveň slouží jako měřítka dospělosti. „Lidé, které považujeme za 'dospělé', jsou ženatí, mají děti, sdílejí společné bydlení a finance,“ říká BBC sexuální koučka a terapeutka Liz Powellová. „Zatímco 'svéhlaví dospělí', jako jsem já, kteří žijí sami, nesezdaní, jsou příkladem všeho, co je ve společnosti špatně,“ dodává.

Jako queer, bisexuální člověk, nemám rád tuto heteronormativní strukturu manželství. Chci se proti tomu vzbouřit.

Dospělí samozřejmě mohou velmi úspěšně žít sami a být soběstační. Jen nechtějí svůj život organizovat centrálně kolem romantického partnera. Tyto předsudky existují vedle další společenské síly, známé jako „privilegium páru“. Ta se vztahuje jak na výhody, které páry ve společnosti požívají v porovnání s jednotlivci (jako jsou finanční výhody manželství a párového soužití), tak na postoj, že například v polyamorním vztahu musí být upřednostněn úspěch primárního páru. Všechny kroky ostatních partnerů musí být podnikány s ohledem na zachování tohoto primárního vztahu.

Nedostatek znalostí o polyamorii, a tím spíše o sólové polyamorii, nicméně přetrvává dokonce i psychologických kruzích. Americká psychologická asociace proto pracuje na vývoji vzdělávacích materiálů pro poradce a terapeuty.

Více než jen randění

Sólo polyamorie je nakonec mnohem víc než jen způsob, jak chodit s více partnery a žít sám. Je to odmítnutí heteronormativních vztahových standardů. „Pro mě byla sólová polyamorie hodně o hledání způsobů, jak se soustředit na vlastní autonomii, autonomii druhých a skutečně se ptát, které věci ve vztahu chci,“ říká Powellová.

Podobně i Chrise přitahovalo označení sólo poly, protože mu umožňovalo přemýšlet o vztazích a přistupovat k nim jinak. Říká, že dynamika vztahů, ve kterých vyrůstal, mu nedávala smysl. Dnes Chris říká, že perspektivu manželství stoprocentně nevylučuje, ale není zrovna fanouškem této instituce. „Jako queer, bisexuální člověk, nemám rád tuto heteronormativní strukturu manželství,“ říká. „Chci se proti tomu vzbouřit.“