Rozmazlováním vezmete dětem štěstí v dospělosti. Je třeba správně nastavit hranice, říká odbornice

„Jako rodiče neradi vidíme, že jsou naše děti nešťastné. A ustupovat je někdy mnohem snazší než říct ne. Ale neustálé rozmazlování a hýčkání může pochopitelně z dlouhodobého hlediska škodit: Rodičovský styl, který chrání děti před náročnými zážitky, jim bere příležitost budovat si odolnost,“ píše ve svém článku pro CNBC pedagogická psycholožka a odbornice na výchovu Michele Borbaová. Z vlastních zkušeností také upozorňuje na to, že z rozmazlených dětí vyrůstají příliš rozmazlení, sobečtí, nešťastní a neustále nespokojení dospělí.

Naštěstí ale existují způsoby, jak špatné chování dětí napravit dříve, než se ještě zhorší. Prvním krokem je rozpoznat, že je váš potomek rozmazlený. Borbaová upozorňuje na nejčastější červené vlajky:

1) „Ne“ nebere jako odpověď: Vaše dítě očekává, že bude po jeho – a obvykle v tom má pravdu. Ve skutečnosti je to ono, kdo vám neustále říká „ne“.

2) Více přijímá, než dává: Rozmazlené děti si neváží toho, co pro ně děláte. Namísto „prosím“ a „děkuji“ používají „dej mi“.

3) Vyžaduje věci hned: Neberou v potaz, že jejich požadavky vám zrovna nemusejí přicházet vhod. Navíc očekávají, že všeho necháte a vyhovíte jim.

4) Myslí jen na sebe: Cítí se vždy v právu a očekávají zvláštní přístup. Když jiné dítě ve třídě dostane odměnu, rozčilují se a říkají: „Já si ji zasloužím víc!“

5) Nikdy nejsou spokojeni s tím, co mají: Jsou zvyklé mít všechny hračky světa, ale nikdy jim to nestačí. Vždycky chtějí víc, víc a víc.

Kdykoliv vaše dítě udělá cokoliv jen vzdáleně bezohledného, pomozte mu vzít v úvahu pocity druhé osoby, například pomocí otázky: „Jak si myslíš, že se tvůj kamarád cítil, když jsi mu bez zeptání vzal z ruky bonbón?“

Protože rozmazlovací přístup je naučený, lze se ho také odnaučit. Jen nečekejte, že vaše dítě nový styl výchovy ocení. Zpočátku se pravděpodobně bude bránit, varuje Borbaová. Takže na vše jděte pomalu a hlavně neustupujte:

Jak to změnit?

1) Říkejte „ne“ bez pocitu viny: Rodiče se často domnívají, že říkáním „ne“ dětem snižují sebevědomí. Opak je ale pravdou. V ýzkumy ukazují, že děti, které jsou vychovávány v rámci struktury a hranic, mají vyšší sebevědomí a cítí větší empatii vůči ostatním, upozorňuje Borbaová. Když říkáte „ne“, doporučuje uvést krátký důvod, který dětem pomůže pochopit, proč: „Domácí úkoly mají přednost před hrou. Takto se pak můžeš bavit bez starostí.“ Nebo: „Dnes nepůjdeme za tvými kamarády, protože máš kašel a mohl bys je nakazit. Nechceme, aby tví kamarádi onemocněli.“

2) Chvalte za správné věci: Pokud je vaše dítě závislé na chválení, zkuste ho ocenit, když udělá něco pro druhého člověka – nebo s jinou osobou, radí psycholožka. Například: „Ty a tvůj spolužák jste na tom vědeckém projektu odvedli skvělou práci.“ Nebo: „Dát svou starou stavebnici do sbírky hraček od tebe bylo velmi pozorné. Líbí se mi, že máš dobré srdce.“ Tak podle Borbaové dítěti ukážete, jak důležitá je péče.

Hledejte příležitosti udělat s dítětem něco dobrého pro druhé – například upéct sušenky pro nemocného souseda.

3) Posilujte vděčnost: Praktikování vděčnosti pomáhá dětem cítit se šťastnější, lépe zvládat nepřízeň osudu a zvyšuje jejich životní spokojenost. Pořádejte s dětmi pravidelné rituály vděčnosti, vybízí Borbaová. Mladší děti mohou kreslit věci, za které jsou vděčné, ty starší si je mohou zapisovat do deníku. Můžete si to také připomínat společně, jako rodina – například u večeře.

4) Učte je čekat: Výzkumy ukazují, že schopnost zastavit se, počkat a být trpělivý je spojena s budoucím studijním a finančním úspěchem. Pokud telefonujete a vaše dítě vyžaduje vaši pozornost, dejte mu signál: „Později!“ Pokud chce vaše dcera ten svetr hned, ale zapomněla si s sebou kapesné, řekněte jí: „Příště!“

5) Upozorněte na necitlivé jednání: Kdykoliv vaše dítě udělá cokoliv jen vzdáleně bezohledného, pomozte mu vzít v úvahu pocity druhé osoby, doporučuje Borbaová: „Jak si myslíš, že se tvůj kamarád cítil, když jsi mu bez zeptání vzal z ruky bonbón?“ Pak se zeptejte: „Co můžeš udělat, abys příště těmto pocitům předešel?“ Správné otázky mohou dětem podle psycholožky pomoci k větší empatii a uvědomění, jak jejich jednání ovlivňuje ostatní.

6) Zaměřte se na dávání, ne na braní: Hledejte příležitosti udělat s dítětem něco dobrého pro druhé – například upéct sušenky pro nemocného souseda, říká Borbaová. Nebo společně určete nějakou věc, aby mohly zažít zázrak dávání – třeba odnést hračky do dětské nemocnice. Co se týká přijímání, stanovte si limity pro materiální věci a dodržujte je. Naučte dítě přijímat dárky tak, že s ním předem nacvičíte zdvořilé odpovědi: „Děkuji. Opravdu si toho vážím.“