Péči o sebe sama nejčastěji spojujeme s osobními výhodami. Často nám pak uniká, jak zásadní vliv má tento faktor na naše partnerství. Představte si muže jménem Michael, kterému je kolem padesátky a na jehož životě už se nutně projevilo, že roky zanedbává své zdraví. Je pracovitý, živí rodinu, přesto vynechává preventivní lékařské prohlídky, rostoucí únavu přisuzuje vyššímu věku a ke své zhoršující se dušnosti přistupuje spíše s despektem než se zájmem. V průběhu let se jeho jídelníček začal skládat zejména z fastfoodové stravy a sladkých limonád, které popíjí po večerech, zatímco scrolluje na telefonu.
Jeho partnerka Emma sleduje tento pomalý úpadek s rostoucími obavami. Doporučuje mu návštěvu lékaře, nabízí, že mu bude vařit zdravá jídla, a dokonce navrhuje společné večerní procházky. Všechny její návrhy ale Michael odmítá. Nakonec jeho zdravotní stav vyvrcholí diagnózou cukrovky, kterou se snaží ignorovat, a břemeno péče o jeho zdraví se tak přesouvá na Emmina bedra.
Michael představuje typický příklad muže, který dovolí, aby se jeho churavějící zdraví a laxní přístup staly problémem jeho partnerky. „Takovéto sebepojetí však nejenže upevňuje tradiční genderové role, ale také na ženy klade značnou, často nepřiznanou zátěž. Protože muži statisticky méně často chodí na pravidelné zdravotní prohlídky a vyhledávají psychologickou pomoc, bývají ženy neúměrně postiženy tím, že muži ignorují péči o sebe sama,“ píše kouč Jeff Siegel ve svém článku pro Psychology Today.
Sebezahleděnost a vyhoření pečovatelů
Čtenářka Psychology Today Ella nedávno upozornila na tento kritický aspekt zanedbávání péče o vlastní osobu a poukázala na emocionální a fyzickou zátěž, kterou si vybírá na těch, kteří se dostanou do role pečovatelů (nebo jsou k tomu donuceni). Upozornila na mnoho manželek, sester a kamarádek, které trpí "vyhořením pečovatelky ", což je stav naprostého vyčerpání z péče o své partnery.
Pravidelná péče o sebe, jako je přiměřený odpočinek, cvičení a volnočasové aktivity, je zásadní pro udržení zdraví a zajištění dlouhověkosti, která rozšiřuje úspěch mimo oblast práce i do oblasti vztahů.
Jak píše Siegel, starší dospělí mohou mít problém se o sebe starat například kvůli svému zdravotnímu stavu nebo jinému postižení. Existuje však i subtilnější forma zanedbávání, která začíná právě u mladších mužů: Ta je dána zejména neochotou řešit problémy, které se nakonec promění v problémy pro jejich partnerku.
Co brání mužům v péči o sebe sama?
Mnoho mužů má o sebepéči stále mylná přesvědčení, která jen posilují jejich neochotu řešit své zdravotní problémy. Mezi ty nejčastější podle Psychology Today patří:
- Síla vs. zranitelnost: Zejména u mužů převládá přesvědčení, že projevovat zranitelnost je známkou slabosti. Tento přístup jim může ztěžovat vyhledání pomoci. Zároveň přehlížejí skutečnost, že skutečná síla často zahrnuje uznání, že potřebuji pomoc, a že zranitelnost může zvýšit odolnost a prohloubit vztahy.
- Úspěch vs. požitkářství: Někteří muži mohou ztotožňovat čas věnovaný péči o sebe sama s požitkářstvím a domnívají se, že pro dosažení úspěchu je třeba každou chvíli věnovat práci nebo produktivním činnostem. Tento pohled opomíjí skutečnost, že péče o sebe je investicí do schopnosti udržet si produktivitu a dosáhnout dlouhodobého úspěchu. Pravidelná péče o sebe, jako je přiměřený odpočinek, cvičení a volnočasové aktivity, je zásadní pro udržení zdraví a zajištění dlouhověkosti, která rozšiřuje úspěch mimo oblast práce i do oblasti vztahů.
- Stoicismus vs. emocionální projevy: Muži mívají pocit, že aby si zachovali tradiční mužskou identitu, neměli by se zapojovat do činností, které jsou vnímány jako méně mužné, jako je například jóga nebo mindfulness. Toto myšlení "buď, anebo" může mužům bránit v zapojení do řady zdraví prospěšných aktivit, které prospívají duševnímu i fyzickému zdraví.
Překonávání falešných domněnek
Jak řešit tyto postojové bloky, které způsobují, že muži odmítají péči o sebe? Podle Siegela je třeba dvojí přístup: podporovat péči o sebe mezi těmi, kteří ji nejčastěji zanedbávají, a zároveň učit muže přemýšlet o péči o sebe ze vztahové perspektivy.
Reklama
Dále píše, že klíčem k překonání těchto bariér je začlenit péči o sebe do paradigmatu, které vztahový terapeut Terry Real nazývá "vztahové vědomí", kde je náš vztah s partnerkou a rodinou v popředí zájmu. Vztahové myšlení pomáhá mužům vidět propojenost péče o sebe s jejich rolemi v rodině a společnosti. Nejde o tebe nebo o mě, ale o "MWe (Me + We)", což je termín, který vymyslel neurovědec Daniel Siegel, aby vyjádřil, že si nemusíme vybírat mezi jednotou a individualitou. Můžeme mít obojí.
Vztahová péče o sebe tedy není jen osobní zodpovědností, ale etickým imperativem, který má významné důsledky pro blízké. Vzhledem k tomu, že se společnost stále potýká s genderovými normami a rovností v oblasti zdraví, je nezbytné upřednostňovat komplexní strategie, které podporují muže v tom, aby převzali odpovědnost za své blaho, když ne pro sebe, tak pro své partnerky a rodiny.
foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today
