Deprese a úzkost jsou mnohem častěji diagnostikovány ženám než mužům. Například se odhaduje, že jen ve Spojených státech se ženy (10,4 %) potýkají s depresí téměř dvakrát častěji než muži (5,5 %).
„V současné době jsou úzkostné poruchy a deprese diagnostikovány přibližně 1,5 až dvakrát častěji u žen než u mužů,“ potvrzuje v rozhovoru pro Flowee psychiatrička a psychoterapeutka Jitka Holčapková z pražské Kliniky ambulantní psychiatrie a psychoterapie. To, že je deprese u žen diagnostikována přibližně dvakrát častěji než u mužů, uvádí i český Národní zdravotnický informační portál.
To samé platí i pro úzkostné stavy – ženy dvakrát až třikrát častěji trpí generalizovanou úzkostnou poruchou a panickou poruchou a mají i závažnější příznaky všech forem úzkosti.
Hormony a „šest P“
Proč tomu tak je? „Co zatím víme, naznačuje, že vliv na tento rozdíl mají jak biologické, tak sociální faktory,“ říká Holčapková. Z biologických je to podle ní odlišný hormonální profil – zejména pak kolísání pohlavních hormonů u žen v rámci menstruačního cyklu. „Estrogen má pravděpodobně stabilizující vliv a do určité míry chrání psychiku před vypuknutím úzkostné nebo depresivní poruchy. Při menstruačním cyklu ale jeho hladiny kolísají, a proto jeho stabilizační funkce v některých fázích cyklu mizí,“ vysvětluje.
Značný stres zažívají zejména ženy s dvojitou, nebo dokonce trojitou zátěží (malé děti, zaměstnání, domácnost a podobně), které proto mají zvýšené riziko výskytu deprese. To není jen důsledkem okolností samotných (například vícečetná zátěž, vyplývající z rodinné, partnerské či pracovní situace), ale také tlaku, který na ženy neustále vyvíjejí jejich nejbližší (třeba i formou ‚dobře míněných‘ rad).
Pohlavní hormony hrají roli také při vzniku úzkosti. „Měnící se hladiny progesteronu a estrogenu během menstruačního cyklu a v průběhu života mohou ovlivnit rozvoj – a závažnost – úzkostných poruch,“ píše Phyllis Greenbergerová, viceprezidentka pro vědu a zdravotní politiku ve společnosti Healthy Women.
Zároveň zmiňuje takzvaný princip „šesti P“: puberta, premenstruační cykly, těhotenství (anglicky pregnancy), poporodní deprese, perimenopauza a postmenopauza. „Kdykoliv u ženy dochází ke změnám pohlavních hormonů – jako je tomu v pubertě, při měsíčním menstruačním cyklu, během těhotenství, po porodu, před menopauzou a po ní – dochází ke změnám neurotransmiterů (které ovlivňují náladu) a neurosteroidů,“ uvádí.
Neurosteroidy ovlivňují, jak neurony v mozku reagují, a předpokládá se, že hrají roli při vzniku velké deprese, posttraumatické stresové poruchy, poporodní deprese a premenstruační dysforické poruchy, vysvětluje. Premenstruační dysforickou poruchu neboli PMDD český Národní zdravotnický informační portál definuje jako obzvláště závažnou formu premenstruačního syndromu, která „způsobuje extrémní změny nálad, které mohou narušovat každodenní život i mezilidské vztahy“.
Traumatické zážitky i příliš práce
Významným spouštěčem deprese a úzkosti jsou podle Greenbergerové také tlaky prostředí. Zmiňuje faktory, jako je kritika nebo urážky kvůli tělesnému vzhledu (takzvaný body shaming), násilí, sexuální zneužívání v dětství nebo i celkovou genderovou nerovnost. Národní zdravotnický informační portál upozorňuje, že ženy bývají častěji oběťmi domácího násilí. „Traumatické zážitky z násilných situací nahrávají vzniku duševních onemocnění obecně; deprese je jen jedním z nich,“ podotýká web.
Také podle Holčapkové situaci zhoršují sociální faktory. „Ženy mají všude na světě vyšší riziko chudoby a sociálního strádání, horší přístup ke zdravotní péči, nižší pravděpodobnost přístupu k dobrému vzdělání a důstojnému pracovnímu uplatnění, horší přístup ke zdrojům obecně. Pokud se situace v daném státě zhorší, ať už ekonomicky nebo bezpečnostně, zhoršení dopadá nepoměrně více na ženy než muže. Na ženách také leží větší podíl neplacené práce v domácnosti, emoční práce v rodinách a péče o děti,“ upozorňuje psychoterapeutka v rozhovoru pro Flowee.
Traumatické zážitky z násilných situací nahrávají vzniku duševních onemocnění obecně; deprese je jen jedním z nich.
„Značný stres zažívají zejména ženy s dvojitou, nebo dokonce trojitou zátěží (malé děti, zaměstnání, domácnost a podobně), které proto mají zvýšené riziko výskytu deprese. To není jen důsledkem okolností samotných (například vícečetná zátěž, vyplývající z rodinné, partnerské či pracovní situace), ale také tlaku, který na ženy neustále vyvíjejí jejich nejbližší (třeba i formou ‚dobře míněných‘ rad),“ doplňuje Národní zdravotnický informační portál.
Reakce na stres
Důkazy naznačují, že ženy mohou zažívat více stresujících životních událostí a jsou na ně citlivější než muži, píše web Verywell Mind. Více negativních životních událostí než chlapci mají tendenci hlásit už dospívající dívky – obvykle se týkají jejich vztahů s rodiči a vrstevníky – a prožívají v souvislosti s nimi vyšší míru stresu. Dospělé ženy pak podle výzkumů častěji než muži propadají depresi v reakci na stresující životní událost, která pak může vyústit v deprese.
Související…
Reklama
„Ukazuje se, že ženy citlivěji reagují na nižší hladiny stresových hormonů, a také jejich těla v průměru vyplavují stresové hormony již při méně intenzivních podnětech z okolí. Stresové hormony (zejména kortizol) naopak zvyšují pravděpodobnost výskytu úzkosti a deprese,“ vysvětluje Holčapková.
Právě stres uvádí jako významný faktor i Greenbergerová. Zmiňuje zkušenosti žen a jejich reakce na mnoho stresorů, kterým čelí ze společenského a ekonomického hlediska – s tím, že tyto faktory se umocňují, pokud je žena příslušnicí marginalizované etnické nebo rasové komunity.
Holčapková na závěr shrnuje, že v častějším výskytu deprese a úzkosti u žen hraje roli interakce biologických a společenských faktorů. „Myslím si, že když se budeme soustředit jen na léčbu biologické části, nemůžeme mnoha lidem efektivně a dlouhodobě pomoct,“ upozorňuje.
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
