Jak píše psychoterapeutka Eva Labusová na svých stránkách, patchworkové rodiny to nemívají snadné, jsou vystaveny pnutím a nezřídka se zase rozpadají.
42letá Andrea má s bývalým manželem sedmiletou dceru Sáru, žije se svým přítelem Patrikem, který má 11letou dceru. Jeho bývalá žena žije s přítelem, který do vztahu přivedl dvě děti, 10letého syna a 8letou dceru. Všechny páry praktikují střídavou péči. A rodin, které se rozpadly a sešily se s jinou rodinou, přibývá. „Šedesát procent rozvádějících se párů v Česku má v péči nezletilé děti,“ informuje elle.cz.
První krok, kterým musí projít páry s dětmi z předešlých vztahů, je seznámení. To by se nemělo uspěchat. U dětí snad ještě více platí pravidlo prvního dojmu. Andrea vzpomíná, že než potkala Patrika, přivedla domů Martina. „Vůbec si se Sárinkou nesedli, Martin to s dětmi neuměl, taky žádné neměl. Problém byl, že se až moc snažil. Vůbec tu holku nenechal na pokoji, prostě se jí vnucoval,“ vzpomíná Andrea. Seznámení s Patrikem proběhlo snadno. „Tím, že je Patrik taky rodič, ví, jak se k dětem chovat,“ dodává Andrea.
Když žárlí na jeho dceru
Problém nastává při seznámení dětí s dětmi. Tam to bývá občas křečovité. Proto je vhodné vybrat správné místo i čas pro první setkání. „Děti se podle věku nejsnáze seznámí při nějakých aktivitách, které mají všechny rády – pískoviště, výlety, dovolené, společný tábor pro rodiče s dětmi apod. U početnějších rodin jde využít i postupné seznamování věkově blízkých dětí,“ dočtete se na 13hrichurodicovstvi.cz.
Pokud jde do nového vztahu jeden z partnerů s dítětem či dětmi ze vztahu předchozího a druhý partner děti nemá, může ten druhý děti vnímat jako zatěžující důkaz někdejší lásky svého protějšku k někomu jinému, takže přes děti (opět často nevědomě) probíhá konfrontace s případnou žárlivostí.
Jak řekla Flowee terapeutka Eva Labusová, pro děti je náročné, pokud začne nové soužití například z důvodu zamilovanosti dospělých až moc rychle, a původní rodina teprve zaniká. „Děti se v podobných situacích buď přimknou k opuštěnému rodiči, nebo nechtějí nikomu stranit, raději se na nic neptají a navyknou si během rozvodového klání nosit masku nezájmu či nezúčastněnosti,“ varuje Labusová.
A právě seznámení dcer byl u Andrey a jejího nového partnera problém. Jejich vztah prošel těžkou zkouškou. „Trvalo tak čtvrt roku, než si děti k sobě našly cestu. Sára na jeho dceru Janu žárlila. Protože doposud byla zvyklá, že Patrik je jen náš, a najednou se musela o pozornost dělit. Taky nepomohlo věkové rozpětí,“ uvedla Andrea, která čeká, kdy si i manžel někoho najde a přivede k němu domů Sárince další děti. Bojí se toho, jak pak sjednotí výchovu.
Pravidla pro všechny
„U patchwork family je obvykle žádoucí, aby oba rodiče zastávali rodičovské funkce pro všechny děti a aby pro všechny platila stejná pravidla. Situace, kdy tomu tak z nějakého důvodu není, obvykle vyvolávají nejen rozpory mezi sourozenci, ale i pocity nespravedlnosti u dětí, pro které platí „horší“ verze pravidel. Zároveň platí, že vaše vlastní děti neovlivní jen váš nový partner, ale i jeho děti,“ píše se na idnes.cz.
I ta nejobětavější macecha se často snaží marně, chce-li z nějakého důvodu nahradit vlastní matku, k níž děti mají vroucí vztah.
Andrea si také láme hlavu, jaké kompetence má její nový partner ke vztahu s předešlým partnerem, se kterým má Sáru, a samozřejmě k jejich dceři. „Patrik mi vyčítá, že si málo prosazuji některé věci, například že Sáru bývalému manželovi nechávám celé jarní prázdniny, protože ji každý rok bere lyžovat,“ říká Andrea, které tohle pravidlo nevadí, ale jejímu novému partnerovi ano, protože by sám rád s jeho i její dcerou podnikl výlet.
„Ztrácejí se původní role i privilegia, neplatí už kdysi zaběhnutá dělba práv, povinností a odpovědnosti, což vede k řevnivosti a boji o dobytí nových pozic. To, co se v původní rodině odehrává přirozeně, postupně a ve vývojové logice, postihuje patchworkovou rodinu nezřídka naráz nebo v přeházených fázích,“ vysvětluje Eva Labusová, která také upozorňuje na konflikty ekonomického rázu. Lehké ani nebývá logisticky vymyslet prázdniny a svátky. Když se do toho započte další partner s dětmi bývalého manžela či bývalé manželky, jde z toho jednomu hlava kolem. Tady pomůže chladná hlava a jasné tabulky.
Jak na webu psychologytoday.com radí americká klinická psycholožka Anne Brennanová Malecová, měli bychom počítat s tím, že děti nemusí být nadšeny z nového uskupení. Důležité je nastolit domovní řád pro všechny. „Zavést pravidla, jako je neurážení dalších členů rodiny či žádné sdílení věcí nevlastních sourozenců, když tam nejsou,“ vyjmenovává Malecová.
Ztrácejí se původní role i privilegia, neplatí už kdysi zaběhnutá dělba práv, povinností a odpovědnosti, což vede k řevnivosti a boji o dobytí nových pozic. To, co se v původní rodině odehrává přirozeně, postupně a ve vývojové logice, postihuje patchworkovou rodinu nezřídka naráz nebo v přeházených fázích.
Před nedávnem napsala o sešívaných rodinách knihu americká blogerka Rachaele Hambletonová. Tato autorka rozhodně neměla na růžích ustláno, z jednoho vztahu doslova utekla za pomoci policie. Její sešívaná rodina ji pak inspirovala k napsání bestselleru The Patchwork family. „V této knize sdílím mnohem více, než mohu online. Posledních několik let mi změnilo život. Takže tady je můj svět pro vás, můj patchworkový svět – nefiltrovaný. Jsme jedna velká, šťastná, milující, šílená, frustrující, srdcervoucí, srdceryvná, únavná, patchworková rodina. Ale je to kouzlo a je to moje a já bych to neměnila. Jsme v tom spolu,“ svěřila se při prezentaci své knihy autorka. Ta pojmenovala to důležité, tedy že jde o velkou rodinu, kde je spousta frustrací. Také upozorňuje na to, že se stále učí ve vztahu něco nového.
Hlavně si nehrát na matku
S tím souhlasí i terapeutka Eva Labusová, která doporučuje, abychom se poučili z předešlých nezdarů a pokusili se zjistit, proč se původní svazek rozpadl. Podle ní to macechy mívají těžší než otčímové. „A to z toho důvodu, že role matky je pro vztahovou prosperitu rodiny přece jen stále považována za klíčovou. I ta nejobětavější macecha se často snaží marně, chce-li z nějakého důvodu nahradit vlastní matku, k níž děti mají vroucí vztah,“ vysvětluje.
Reklama
Pomáhá si uvědomit, že nejde o náhradu původní matky, ale nový, zcela specifický vztah. Lehké to ale nemají ani bezdětní partneři. „Pokud jde do nového vztahu jeden z partnerů s dítětem či dětmi ze vztahu předchozího a druhý partner děti nemá, může ten druhý děti vnímat jako zatěžující důkaz někdejší lásky svého protějšku k někomu jinému, takže přes děti (opět často nevědomě) probíhá konfrontace s případnou žárlivostí,“ vysvětluje Labusová.
Měli bychom si uvědomit, že sešívaná rodina potřebuje čas a péči. „Svědčí o tom konec konců i zvýšená intenzita, s jakou patchworkové rodiny v současnosti zaměstnávají rodinné poradce a terapeuty,“ uzavírá.
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
