Střídavá péče se stává čím dál častější volbou pro rozvedené rodiče. Jistě, může se v principu zdát ideální, protože dítěti zajistí stejný kontakt s mámou i s tátou. Ale může také přinést řadu problémů, zvláště když jeden z rodičů podrývá autoritu toho druhého. Populární seriál Jedna rodina je tak spíše utopií, kterou by si všichni přáli.
Dítě má právo na oba rodiče, ale!
V České republice i ve světě se střídavá péče stává pro oba rodiče čím dál běžnějším způsobem, jak po rozvodu zůstat aktivním účastníkem výchovy svých dětí. Dne 6. 4. 2023 vydal Ústavní soud další rozhodnutí, týkající se svěření dítěte do střídavé péče, které potvrzuje trend nakloněný střídavé, byť asymetrické péči obou rodičů. Podle údajů Českého statistického úřadu bylo však již v roce 2021 ve více než 12 % případů nařízeno, že děti budou žít střídavě s oběma rodiči.
Blízký vztah dítěte s matkou i otcem je z psychologického hlediska nesmírně důležitý, střídavá péče je však složitý proces, který ne vždy probíhá hladce a vždy ani není vhodný. „Například za situace, kdy by vzhledem ke specifickému či psychickému stavu nezletilého dítěte představovala střídavá péče pro toto dítě nepřiměřenou zátěž (např. pokud je dotčené dítě emočně labilní, je vysoce fixováno pouze na jednoho z rodičů, vyžaduje speciální a intenzivnější péči a pozornost apod.), nebo za situace, kdy je vztah mezi rodiči velmi vyhrocený, konfliktní, či když prostřednictvím boje o dítě řeší své neshody a snaží se jej získat na svou stranu apod. V takovém případě by měl soud pečlivě zvážit, zda je střídavá péče pro nezletilé dítě vhodná. Na druhou stranu, jen samotné odříkání střídavé péče jedním z rodičů není důvodem pro její zamítnutí, ale soud by měl zkoumat důvody, pro které tento rodič střídavou péči odmítá,“ říká JUDr. Jana Kudynová.
Související…
Reklama
Když se rodiče neshodnou a nemají jednotný přístup k výchově, mohou se děti cítit zmatené a ocitnout se v emočním chaosu. Proč se ale rodiče neshodnou? Důvodů může být nepřeberné množství včetně toho, že jeden z rodičů záměrně nebo nezáměrně podrývá autoritu druhého. Třeba tím, že uvolní pravidla nebo ignoruje určité výchovné zásady. Děti pak nevědí, jakými pravidly se mají řídit, a často se dostávají do situace, kdy tyto rozdíly mezi přístupem rodičů začnou využívat ve svůj prospěch. Jak to vypadá v praxi, si můžeme ukázat na případu rodičů malé Elišky (9) a Jany (7) Hofmanových.
Příběh Lenky a Tomáše: Pravidla platí jen u jednoho rodiče
Lenka a Tomáš se po rozvodu dohodli na střídavé péči v klasickém módu – holky tedy tráví týden u matky a týden u otce. Zatímco Lenka klade důraz na řád a disciplínu, Tomáš si u dětí snaží vybudovat popularitu uvolněnějším přístupem. „Dovoluje jim jíst sladkosti, nedodržovat večerku a místo domácích úkolů se dívají na televizi,“ říká Lenka. „Vždy, když se holky vrátí od Tomáše, musím znovu nastavit pravidla a trvá to několik dní, než si na ně zase zvyknou.“ Tento rozdíl ve výchově podrývá Lenčinu autoritu a holky si začínají myslet, že pravidla jsou zbytečná. „Eliška mi řekla, že u táty je to lepší, protože nemusí nic dělat. To mě opravdu rozčiluje,“ dodává Lenka. Tomášův přístup sice zajišťuje, že děti ho mají rády, ale dlouhodobě to narušuje jejich vnímání hranic a disciplíny. „Tomáš si myslí, že být kamarád s holkama je lepší než je vychovávat, ale tím si jen podkopáváme nohy,“ uzavírá Lenka.
Historický vývoj střídavé péče u nás a čerstvá novela
Střídavá péče je v českém právním systému relativně novým fenoménem. Do konce 20. století byla většina dětí po rozvodu automaticky svěřována do výhradní péče matky, zatímco otcové měli povinnost přispívat finančně a viděli děti jen o víkendech. Tento model vycházel z tradičního pojetí rodiny, kde byla matka vnímána jako hlavní pečovatelka.
Pokud rodiče nemají jednotný přístup k výchově, děti se mohou cítit zmatené a nejisté.
Postupem času však došlo k posunu v pojetí rodičovských rolí. Střídavá péče byla u nás zavedena v roce 1998 a po přijetí nového občanského zákoníku v roce 2014 se stala preferovanou formou péče. Často však mezi rodiči vznikaly spory, protože se nedokázali dohodnout na konkrétním uspořádání. Začátkem září, tedy před pár dny, byla odsouhlasena novela občanského zákoníku. Zaměřuje se na zjednodušení různých forem péče, což by mělo pomoci předcházet konfliktům mezi rodiči a usnadnit soudům rozhodování.
Střídavá péče je celosvětově čím dál častějším řešením, protože zajišťuje, že děti mají přístup k oběma rodičům, a to nejen finančně, ale také emočně. Tento přístup je dnes mezinárodním trendem. Ve Skandinávii je například střídavá péče standardem, kde jsou děti automaticky svěřovány do péče obou rodičů, pokud nejsou prokázány důvody, které by to znemožňovaly.
Příběh Michala a Evy: Školní docházka jen „napůl“
Michal a Eva Svobodovi se rozvedli před čtyřmi lety a jejich osmiletý syn Matěj žije ve střídavé péči. Problém je, že Michal bydlí 55 km daleko od Evy. Zatímco Eva dbá na Matějovy školní povinnosti, Michal si myslí, že škola není prioritou. „Michal říká, že nechce Matěje stresovat, a že když je u něj, bude si Matěj užívat dětství a odpočívat, tak to nazývá. Jenže jeho přístup vede k tomu, že Matěj často zanedbává úkoly a do školy přichází nepřipravený. Vždycky, když se od otce vrátí, musím mu všechno vysvětlovat znovu, od začátku,“ zlobí se Eva. „Je to náročné, protože musím přebírat veškerou zodpovědnost za jeho školní docházku. Navíc jak Michal bydlí daleko, musí ve ,svém‘ týdnu Matěje vozit každý den do školy a jezdit si pro něj, ten má navíc i kroužky. Když tedy bývalý manžel nerespektuje pravidla, která máme, Matěj nemá řád a je strašně unavený. Musí si napsat úkoly, učit se, večeřet před šestou, jít se umýt a po osmé být v posteli. Je logické, že chci, aby se dobře vyspal a neponocoval. Jenže u Michala může koukat na televizi do půlnoci, navíc ho bývalý krmí spoustou fast foodu a cukru, nedělá s ním úkoly. Ve všem jde proti mně. Nevím už, jak to udělat, abych dosáhla normální domluvy. Vždy trvá, než dám Matěje zase dohromady v ,mém‘ týdnu, a pak zase vesele znovu. Nemyslím si, že mám přehnané nároky, ale bývalý se mi snad přes něj mstí, nebo už nevím.“ Podle Evy Michal, který se snaží být oblíbeným rodičem, nebere v úvahu dlouhodobé důsledky svého přístupu. Matěj je zmatený a podle Evy preferuje rodiče, který mu poskytuje volnost. To však podrývá celý koncept střídavé péče. I tento případ je tedy stejný.
Snaží-li se jeden z rodičů si dítě získat absencí pravidel v jeho domácnosti, prokazuje dítěti medvědí službu.
Jaké jsou tedy výhody a jaké nevýhody střídavé péče pro děti i pro rodiče? Střídavá péče má mnoho výhod, pokud je správně realizována. Nabízí oběma rodičům možnost být plnohodnotnými účastníky výchovy svých dětí a děti mají zase možnost udržovat vztah s oběma rodiči. Střídavka podporuje aktivní zapojení obou rodičů do výchovy a děti si mohou osvojit hodnoty a dovednosti z obou světů. Mají tak mužský i ženský vzor.
Výhody pro děti:
- Rovnoměrný kontakt s oběma rodiči – Děti tak nejsou vázány pouze na jednoho.
- Lepší emoční stabilita – S přístupem k oběma rodičům mají děti větší pocit bezpečí a stability.
- Různé perspektivy – Děti se učí různé hodnoty a přístupy k životu od obou rodičů, což rozvíjí jejich schopnosti a pohled na svět.
Nevýhody pro děti:
- Nedostatek pocitu domova – Neustálé přechody mezi domácnostmi mohou způsobovat pocit nejistoty a zmatku. Řešením je, že děti bydlí pořád „doma“, kde se rodiče střídají.
- Rozdílné přístupy k výchově – Pokud rodiče nemají jednotný přístup k výchově, děti se mohou cítit zmatené a nejisté.
- Pocit, že si musí zvolit stranu – Děti mohou být nuceny volit mezi rodiči, což jim způsobuje emoční stres.
Výhody pro rodiče:
- Sdílená zodpovědnost – Rodiče si rovnoměrně dělí odpovědnost za výchovu dětí, což může ulehčit každodenní stres a pracovní závazky. Nemusejí se cítit přetíženi, protože péče o děti není pouze na jednom z nich.
- Udržování silného vztahu s dítětem – Oba rodiče mají možnost zůstat zapojeni do každodenního života svého dítěte a mohou si s ním udržet emocionální vazbu.
- Čas na osobní život a kariéru – Střídavá péče nabízí prostor, který rodiče potřebují nejen k regeneraci, ale i k rozvoji svého osobního a profesního života. Díky tomu, že mají čas bez dítěte, mohou se věnovat vlastním zájmům, přátelům nebo kariéře.
- Lepší vyvážení pracovního a osobního života – Sdílení výchovy znamená, že rodiče mohou flexibilně plánovat svůj pracovní týden, aniž by museli čelit nadměrnému tlaku.
- Rovnocenný rodičovský podíl – Ve střídavé péči se každý rodič podílí rovnocenně na výchově dítěte, což může být přínosem jak pro samotné rodiče, kteří mají pocit, že jsou stejně důležití, tak pro děti, které vidí oba rodiče ve stejných výchovných rolích.
Nevýhody pro rodiče:
- Komplikovaná logistika – Neustálé přechody mezi domácnostmi mohou být náročné jak pro rodiče, tak pro děti. Rodiče musí řešit harmonogramy, cestování a přizpůsobování se neustálým změnám.
- Finanční náklady – Dvě domácnosti často znamenají vyšší náklady. Oba rodiče musí zajistit vhodné prostředí pro dítě, což může být finančně náročné.
- Emoční napětí – Rodiče, kteří nemají dobré vztahy, mohou cítit tlak z nutnosti neustále komunikovat o každodenních záležitostech dětí. To může vyústit dalšími konflikty a stresem.
Příběh Kláry a Martina: Rodiče se předhání v získání přízně dětí
Klára a Martin P. jsou rozvedení už tři roky a mají střídavou péči o dvanáctiletou dceru Karolínu. Tady je to opačně než v obou případech. Klára má totiž nového partnera, kterým je zcela pohlcena, ale dceři chce ukázat, že ji miluje.
Když jeden rodič dítěti dovolí tato pravidla porušovat, dítě se ocitá v konfliktu a často začne manipulovat rodiče proti sobě.
Mnohem víc času však věnuje svému novému vtahu a Karolína, která už není zase tak malá, se necítí dobře. Martin je tady tím, kdo dbá na to, aby Karolína dodržovala pravidla a plnila své povinnosti. „Když je Kája u mámy, ta na ni prostě nemá čas. Kája si stěžuje, že máma pořád běhá okolo nového přítele, a aby se jí zbavila, dá jí peníze a pošle ji do nákupáku. Neklade na ni žádné nároky, protože na ni nemá čas. Karolína se pak vrací domů a srovnává, že u mámy je to lepší, protože tam nemusí plnit žádné povinnosti.“
Klára se snaží svou dceru získat na svou stranu tím, že jí dává více volnosti a materiálních věcí. Jenže Karolína už je starší, takže vidí, že ji chce maminka jen „zabavit“ a umlčet. „Táta mi rozumí lépe, věnuje se mi, nechce, abych byla nešťastná,“ prozradila nám dvanáctiletá Karolína. Také tento konflikt ve střídavce je příkladem toho, jak rodiče mohou neúmyslně či záměrně podrývat autoritu druhého rodiče a snažit se získat dítě nebo děti na svou stranu.
Odborný pohled na střídavou péči
Podle psycholožky Lisy Doodson, která se specializuje na problematiku rodičovství po rozvodu, je klíčovým faktorem úspěšné střídavé péče komunikace a spolupráce mezi rodiči. „Rodiče by měli nastavit jasná pravidla, která budou platit v obou domácnostech. Když jeden rodič dítěti dovolí tato pravidla porušovat, dítě se ocitá v konfliktu a často začne manipulovat rodiče proti sobě.“
Doodson také zdůrazňuje, že pokud se rodiče nejsou schopni domluvit na společném výchovném přístupu, dítě tím trpí. „Děti potřebují stabilitu a konzistenci. Když jeden rodič neustále zlehčuje pravidla, dítě se stává zmateným a jeho emoční vývoj je ohrožen.“
Pokud jeden z rodičů podrývá autoritu druhého, může to vést k dlouhodobým problémům nejen pro děti, ale i pro samotné rodiče.
Výzkumy také ukazují, že děti, které žijí v nejednotných domácnostech, kde jsou nastavena rozdílná pravidla, mají tendenci vyhledávat slabšího rodiče, který jim poskytuje více volnosti. To může vést k problémům s chováním a ztrátě respektu k autoritám.
Je třeba se dohodnout
Co je zajímavé, že největšími kritiky střídavé péče jsou učitelé. Opakovaně řeší zapomenuté pomůcky, poruchy chování, neurotické potíže, agresivitu, zvýšenou únavu… Rodiče dětí ve střídavé péči si nepředávají informace o školním prospěchu ani o problémech ve škole.
„Jak řešit problémy s podrýváním autority? Klíčem k úspěšné střídavé péči je dobrá komunikace a spolupráce mezi rodiči. Rodiče by měli nastavit společná pravidla, která budou platit v obou domácnostech, a udržovat otevřenou komunikaci ohledně výchovy dětí. Rodiče by měli pravidelně komunikovat o tom, jak děti vychovávají, a snažit se vytvořit společné strategie výchovy. To může zahrnovat diskuse o domácích úkolech, večerkách, disciplíně a dalších aspektech každodenního života dítěte. Pokud rodiče nejsou schopni dosáhnout konsensu, může být užitečné zapojit rodinného terapeuta, který jim pomůže najít společnou cestu,“ radí psycholožka Kamila Holanová.
Střídavá péče nabízí mnoho výhod, pokud rodiče spolupracují a jsou schopni udržovat konzistentní přístup k výchově. Avšak pokud jeden z rodičů podrývá autoritu druhého, může to vést k dlouhodobým problémům nejen pro děti, ale i pro samotné rodiče. Klíčovým faktorem úspěšné střídavé péče je tedy komunikace, spolupráce a schopnost rodičů udržet jednotný výchovný přístup.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
