Digitální disidenti: Zahodili chytrý mobil a žijí offline. Doba jim ale nepřeje

Liší se od nás tím, že nevytahují mobily při každé příležitosti, v tramvaji, ve frontě v obchodě, při obědě. Dotáhli do konce to, co většina z nás alespoň někdy zkusila, být offline, napsat na sociální sítě: „Končím, vypínám, zahazuji.“ Říkají si podle stejnojmenného dokumentu Digitální disidenti z roku 2022. Kolik jich je, těžko říct. Podle Českého statistického úřadu chytrý telefon nepoužívá 18 procent obyvatel, ale kolik z nich se tak rozhodlo dobrovolně, nevíme.

Digitálním disidentem je i Hynek Trojánek. Chytrý telefon odhodil zejména proto, že mu bránil v soustředění při práci. Hynek míval internet rád a byl na něm často. Pochvaloval si, že tam může vše rychle najít a propojit se s lidmi. Dnes to ale vidí jinak. „Nechci být otrokem chytrého telefonu, a tak žiji bez něj,“ říká. Dělá vše postaru. Lístky na vlak si koupí u okénka, nepoužívá žádné aplikace, co si nezjistí u počítače, si na ulici nevygooglí. Kdo ho chce někam pozvat, musí mu zatelefonovat.

Právo být offline

Hynek pracuje v neziskové organizaci Iuridicum Remedium, která bojuje za svět bez připojení. Mimo jiné poukazuje na situace, kdy jsou digitální disidenti znevýhodněni na rozdíl od těch, kteří chytrý telefon mají, a prosazuje právo být offline. O to se také snaží několik senátorů, i když zatím neúspěšně. „S návrhem uzákonit možnost platit hotovostí a být offline přišly už podruhé senátorky Jitka Chalánková (nestr. za klub ODS a TOP 09) a Daniela Kovářová, která je v Senátu jako nezařazená. Návrh se ale setkal s vlnou kritiky a nebyl podpořen,“ dočteme se na seznamzpravy.cz.

O svět bez připojení se ale bojuje dál. „Chystá se celoevropská petice na právo na offline, kterou dosud podepsalo téměř pět set organizací,“ upozorňuje Hynek, podle kterého po digitálním detoxu prahnou i ti, kteří chytrý telefon běžně používají. Na chvíli vypnout by chtěl občas každý, někteří už bojují se závislostí.

Lístky na vlak si koupí u okénka, nepoužívá žádné aplikace, co si nezjistí u počítače, si na ulici nevygooglí. Kdo ho chce někam pozvat, musí mu zatelefonovat.

„Pravidelně jsme tak v posledních letech mohli v médiích narazit na zprávy o ,neo-ludditech‘: jedincích či celých společenských skupinách, kteří dobrovolně odmítají civilizační výdobytky. Vyhýbají se chytrému telefonu, ruší si profily na ,sockách‘ a při cestování se zarytě drží papírových map,“ píše ve svém článku Hynek.

Pojem neoluddismus vznikl podle skupinky teenagerů, kteří si začali říkal Luddite club. Založila ji sedmnáctiletá Logan Laneová z Brooklynu, která měla už dost dlouhých hodin na sociálních sítích, a tak svůj mobil poslala do věčných lovišť. „Cítila jsem, jak se mi mění chemie v mozku, a tolik jsem se nudila,“ vysvětlila pro NYCITY svoje rozhodnutí.

Je vidět, že i mladí už nechtějí být pořád na mobilech. To dokazuje i petice, která vznikla proti modelu, podle kterého je možné platnost studentských průkazů ISIC prokázat jen v aplikaci. „Počínaje 1. 9. 2024 přechází nemalé množství vysokých škol v ČR na model, kdy se platnost průkazu ISIC dá prokázat pouze v aplikaci. Fyzická karta zůstává pouze pro potřeby školy. Toto řešení nám níže podepsaným přijde nešťastné. Jedním z důvodů je fakt, že i v dnešní době nemusí mít každý student chytrý telefon, primárně proto, že o tuto možnost nestojí,“ dozvíme se v článku o petici.

Těžký život bez mobilu

Hynek zmiňuje také rozrůstající se systém QR kódů, podle něj časem bude veřejný prostor s těmito kódy nesrozumitelný. „Vždy zde byly hlasy, které QR kódy odmítaly. V našem filmu Digitální disidenti se vůči podobným nástrojům vymezil třeba Ondřej Kobza, který si zakládá na tom, že jsou jeho piana a poeziomaty ve veřejném prostoru analogové.“

Cítila jsem, jak se mi mění chemie v mozku, a tolik jsem se nudila.

„Ať si přečtou cedulku, nějaký QR kód tam fakt nechci,“ odmítl kódy v rozhovoru před třemi lety také ředitel zlínské ZOO Roman Horský, popisuje ve svém článku Hynek. Bez QR kódů se leckdy nedozvíte ani informace ohledně památníků či slavných hrobů. Procházka městem bez chytrého mobilu se tak někdy stává složitá. Nepočítá se s tím, že by někdo chytrý telefon v kapse neměl.

Přitom sociologové i psychologové před neřízeným užíváním mobilů varují. O negativním vlivu chytrých telefonů pojednává i kniha Digitální odpor a paradoxy odpojení, která si všímá změn ve společnosti, v práci i v rodinném životě kvůli novým technologiím. O digitální demenci se mluví čím dál častěji, tento pojem zprofanoval německý psychiatr Manfred Spitzer ve své knize Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum, ve které upozorňuje na negativní dopady tabletů na vývoj dětí.

Nedobrovolné vyloučení

Hynek se někdy cítí vyloučen, zejména při nakupování, kdy se slevy odečtou pouze při použití aplikace. Mimochodem, odpor proti aplikacím roste i v Německu. Tam se dokonce v této oblasti rozdávají anticeny. „Další z cen získaly německé dráhy Deutsche Bahn. Ty dle poroty zvyšují digitální nátlak a dohled: jízdenky lze stále častěji koupit jen v digitální podobě, cestující jsou navíc tlačeni k využití aplikace, v rámci které nelze odmítnout sledování polohy,“ píše se na lupa.cz.

Na možné problémy upozorňuje také sociolog Václav Korbel. Podle něj mohou ti, kteří nemají chytrý mobil, trpět vyloučením v přístupu k informacím, což jim může zhoršovat možnost vykonávat práci. „Většinou se o digitálním vyloučení bavíme u lidí, kteří nemají možnost přístupu k technologiím z důvodu například chudoby, anebo kteří nemají dovednosti (např. starší lidé). U lidí, kteří si tuto cestu zvolí sami, bych nečekal takové negativní dopady, jelikož si danou cestu zvolili sami, a patrně si negativa promysleli,“ dodává pro Flowee.

Zároveň upozorňuje na průzkum, který zmapoval digitální vyloučení dle věku. Jedna skupina, která se s internetem nesetkávala do osmnácti let, jej neumí v dospělosti správně využít. Takže i když internet mají, mají pocit vyloučení, protože si s ním nevědí rady. Zvláštní skupinou jsou senioři. „Většina žen nad 80 let v pobytových zařízeních je zcela digitálně vyloučena,“ píše se ve výsledcích průzkumu. Podle studie, kterou vypracovali výzkumníci z ústavu PAQresearch, vyplývá, že digitálním vyloučením je zasažena až třetina dospělé populace.

Je možné, že jednou se mobilů lidstvo tolik přesytí, že se vrátí ke starému dobrému způsobu žití. Zatím to však vypadá, že digitální disidenti budou vždy částečně mimo dění. A ještě perlička na závěr: film Digitální disidenti není aktuálně on-line, protože vypadla služba WebArchive, kde je umístěný.