Kina, divadla či divadelní bary a kavárny mají podle sociologické teorie „třetího místa“ v životě člověka jakožto tvora kulturního významné místo. Americký sociolog Ray Oldenburg je přesvědčen o tom, že takzvaná „třetí místa“ potřebujeme pro duševní zdraví, abychom se zde mohli rehabilitovat, rozvíjet, regenerovat, konverzovat, zkrátka kulturně se vyžívat.
Koncept „třetího místa“ je nyní živým argumentem v Itálii, kde se jedná o uzavření starých kin, protože se během covidu a vlivem rozvoje streamovacích platforem přestala využívat. Řada slavných umělců se proti tomu postavila a argumentují právě tím, že jde o důležitá „třetí místa“, navíc mnohdy i s významnou historií. Čeká boj o existenci postupně kina po celém světě?
Spokojený život vyžaduje zapojení ve třech oblastech
Koncept „třetího místa“ Oldenburg poprvé představil ve své knize The Great Good Place z roku 1989. V ní vyslovuje názor, že aby byl lidský život šťastný a vyrovnaný, potřebuje zapojení ve třech oblastech – doma, v práci a na třetím místě. Třetí místa fungují jako základní prostředí pro neformální veřejný život, nabízejí spojení, komunitu a družnost. Jde o kavárny, parky nebo i sportovní centra a další místa soustředěná kolem nějakého společného zájmu podporujícího komunitní a občanskou angažovanost, třeba i o kadeřnický salon. Třetí místo lze metaforicky označit za jakési lepidlo společnosti, jeho úkolem je lidi spojovat a budovat komunity.
„Třetí místa“ nefungují jako společenské lepidlo jen v případě dospělých, stejný efekt mají i na komunity dětí. Rovněž jde o místa, která děti navštěvují mimo čas, jejž tráví doma a ve škole. Může jít o různé provozovny mimoškolních aktivit, kde se dělá sport nebo různé hry, třeba i venkovní hřiště nebo vnitřní herničky, dále o veřejné knihovny, různé kluby nebo například i o skate či bike park. Vhodná třetí místa pomáhají dětem podle Oldenburga rozvíjet smysl pro sebe, vědomí většího světa přesahujícího hranice toho, v němž se dnes a denně pohybují, umožňují jim ocenit život a poznávat jeho rozmanitost.
Lepší startovní podmínky i vyhlídky do budoucna
Významné postavení třetích míst v životě lidské společnosti potvrzují i bádání dalších společenských vědců. Výsledky jednoho z nich například ukazují, že třetí místa pomáhají studentům podporovat pozitivní asociace vůči školním a akademickým povinnostem tím, že jim pomáhají získat důvěru ve své vlastní schopnosti. K podobným závěrům došli i autoři dalších počinů popisujících, že jakmile se vytvoří pozitivní vztah mezi studentem a školou prostřednictvím třetích míst, následují pozitivní změny ve vnímání sebe sama a v rostoucí sebedůvěře.
Prostředí, umožňující spojit se s pozitivními vzory, jimiž se mohou stát všichni, se kterými vlídně promluvíme, učí děti i dospělé čelit výzvám a smysluplně se zapojit do komunity.
Konkrétní příklad by mohl vypadat třeba takto: Dívku, která nemá ráda tělocvik, ale má zájem o tanec, zapíšou rodiče do mimoškolního kroužku scénického tance. Tam zjistí, že v určité formě pohybu vyniká, že je šikovná, tanec ji začne bavit a díky tomu získá vyšší sebevědomí a bude schopná uplatnit pohybové dovednosti i v jiných disciplínách, počínaje například gymnastikou přes atletiku a postupně i na míčové hry. A pokud jí nepůjde všechno úplně ideálně od ruky, nebude si z toho alespoň díky zdravé sebedůvěře dělat těžkou hlavu.
Vědci tvrdí, že jakmile se vytvoří popisované pozitivní asociace, objeví se hmatatelné akademické přínosy – u studentů, navštěvujících milované třetí místo (jako třeba v případě naší modelové dívky tanečnice), je menší pravděpodobnost, že předčasně odejdou ze školy kvůli špatnému prospěchu či výchovným problémům, naopak dosahují lepších výsledků, a dokonce se ukázalo, že pravidelně plní domácí úkoly. Podle výsledků jiné analýzy dále pravidelné navštěvování třetích míst až o sedm procent zvyšuje pravděpodobnost, že student po střední škole nastoupí na vysokou, což zase zlepší šance na vyšší výdělek, jakmile studia ukončí a nastoupí do zaměstnání.
Moc vystoupit ze škatulky a rozšířit si obzory
Pozitivní vliv třetích míst na životní pohodu člověka ovšem dalece přesahuje akademické sféry popisované výše, účast na chodu třetích míst je také spojována s osvojováním si správných společenských návyků, tedy s umem pohybovat se ve společnosti a jednat s lidmi. Pravidla a normy platící na třetích místech jsou obecně zaměřeny na podporu pozitivního sociálního chování, což nejen dětem, ale i dospělým pomáhá regulovat své projevy tak, aby se všem společně příjemně fungovalo.
Jen si to připomeňme: Do kina nebo divadla se pěkně oblékneme; když vejdeme, slušně a nahlas pozdravíme; buď potkáme nějaké známé a pustíme se do hovoru ohledně toho, jak se nám daří, případně rozebereme představení/film, což se může rozvinout do dalších zajímavých debat – cvičíme se v umění konverzovat.
Protože právě tím, že trávíme čas s lidmi, si nejlépe osvojujeme behaviorální dovednosti. A dochází-li k tomu v kulturním prostředí „třetího místa“, učí se o sobě účastníci této diskuze uvažovat jinak než jen jako o rodičích a dětech, zaměstnancích a podřízených, studentech a učitelích – „třetí místa“ dávají vyniknout specifickému charakteru každého člověka, zbavují nás škatulek, do nichž nás oblékají „místa první“ (domov) a „druhá“ (zaměstnání, škola). A ke změně tohoto uvažování dochází nejen na individuální, ale také na kolektivní úrovni – nejde jen o rodiče, studenty, pracující, podnikající, jde o jedince, sdílející podobné zájmy, kteří jsou schopni o svých názorech hovořit kultivovaně, bez hádek, vulgarit a agrese, protože takové chování se do kulturního prostředí „třetích míst“ zkrátka nehodí.
Reklama
Prostředí, umožňující spojit se s pozitivními vzory, jimiž se mohou stát všichni, se kterými vlídně promluvíme, učí děti i dospělé čelit výzvám, smysluplně se zapojit do komunity, naučit se, jak pozitivně interagovat s ostatními. Najednou zjistíme, že učitelka dějepisu není nudná paní s brýlemi, ale žena, vášnivě se zajímající nejen o dobovou politiku, jejíž přesah dokáže živě popsat v souvislosti se zhlédnutým filmem; že tátovi to v saku moc sluší a že se vůči mámě umí chovat galantně, nebo že paní, která chodí uklízet k nám do vchodu, s námi sdílí zájem o historii a vůbec není tak přízemní, za jakou jsme ji považovali. Naučíme se na sebe i na druhé dívat jinýma očima, možná, že se postupně odnaučíme škatulkovat, objevíme v sobě více laskavosti, které budeme otevírat další a další dveře…
Sečteno, podtrženo: „Třetí místa“ nám poskytují bezpečné prostředí, sloužící k prozkoumávání světa, jenž nás obklopuje. To vede k rozšiřování obzorů, zvyšování sebevědomí, zlepšování vztahů, zdokonalování komunikačních dovedností a zároveň nám to umožňuje odpočinout si od rutiny všedních dní, která dokáže být ubíjející a vyčerpávající.
Italská kina bojují o přežití
V Itálii je významným aktuálním problémem ohrožení historických „třetích míst“. Italský kulturní sektor významně zasáhla koronavirová pandemie, jež kvůli omezením a uzavírkám uvrhla mnoho kin do ekonomických potíží, a ty v mnoha případech vedly až k jejich trvalému uzavření. Souběžně s tím došlo k obrovskému rozvoji streamovacích platforem a jejich popularity, což přispělo k poklesu návštěvnosti kin a změně diváckých preferencí směrem k digitálnímu obsahu. Silným konkurenčním faktorem streamovacích platforem oproti historickým kinům je zejména široká škála obsahu a dostupné ceny. Tyto skutečnosti jsou součástí širší digitální revoluce, ovlivňující italský kulturní průmysl.
Do protestů proti uzavírání historických kin se zapojily i některé významné osobnosti, které tyto kroky považují za nenávratnou ztrátu kulturního dědictví. Na italského prezidenta a premiérku v tomto smyslu veřejně apeloval třeba renomovaný režisér Martin Scorsese, který se osobně ostře vymezil proti přeměně římských kin na hotely nebo obchodní centra. K této výzvě se připojily i další celebrity.
Pokud nechceme, aby taková zajímavá místa měla namále i u nás, podpořme je svou návštěvností. Vždyť je tak příjemné se pěkně obléknout a vyrazit s milovaným člověkem do společnosti, kde můžeme zhlédnout zajímavý film nebo představení, které nás něčím obohatí a donutí nás k zamyšlení.
